V 2. Samuelově 23. kapitole se dočítáme o Davidových „bohatýrech“, což byla malá ozbrojená skupina výjimečně obratných bojovníků. Nebyla to veliká armáda, byla to ovšem úderná armáda, podobně jako nějaká dobře trénovaná specializovaná jednotka. S neuvěřitelnou dovedností ovládali své zbraně. Dále jsou v této kapitole detailněji popsány znamenité skutky malé hrstky bojovníků z této skupiny, kteří byli ti nej-, nejlepší z nejlepších!
Jedním z nich byl i Jóšeb Bašebet Tachkemónský. „Ten s rozkoší vrhal oštěp; naráz jich proklál osm set“ (v. 8). „Abíšaj … zamával kopím a proklál jich na tři sta“ (v. 18). Benajáš, syn Jójady „ubil dva moábské reky a sestoupil a ubil v jámě lva; byl tehdy sníh. Ubil též Egypťana hrozného vzezření; Egypťan měl v ruce kopí. Sestoupil k němu s holí, vytrhl Egypťanovi kopí z ruky a jeho vlastním kopím ho zabil“ (vv. 20-21). Mým oblíbeným Davidovým bohatýrem je ovšem Šama.
Po něm byl Šama, syn Ageův, Hararský. Pelištejci se shromáždili do houfu; byl tam díl pole plný čočky. Lid před Pelištejci utíkal. On se postavil doprostřed toho dílu, osvobodil jej a bil Pelištejce. Tak Hospodin připravil veliké vysvobození.
2 S 23:11-12
Zamysleme se nad jeho příběhem.
Tady mohl celý příběh skončit, ale naneštěstí pro Pelištejce se na tom poli toho dne vyskytoval ještě jeden muž, jenž nebyl pouhým venkovanem nebo zemědělcem – byl bojovníkem. Byl jedním z Davidových „bohatýrů“. Šama byl pravděpodobně jedním z největších bojovníků, který kdy žil a tohle měla být jeho nejslavnější bitva. Z Šamova příběhu bych vám rád předal tři slova moudrosti, která vám, jak věřím, pomohou setrvat v Boží vůli. Jeho příběh poukazuje na tři vlastnosti, které jsou dle mého názoru neoddiskutovatelně nezbytné, chcete-li dojít do cíle a naplnit Boží vůli pro svůj život: bezúhonnost, soustředěnost a vytrvalost.
OD POČÁTKU měj na mysli to, na čem záleží na konci
Na rozdíl od necvičených venkovských farmářů, kteří z pole uprchli, Šama o taktice boje něco věděl. To pole mohlo být jen pouhým lánem čočky, útok ovšem nahodilý nebyl – byl veden obzvlášť strategicky. Pelištejci si tento kus země vybrali možná v domnění, že se nikdo nebude obtěžovat s bráněním takovéhoto bezcenného pole a jim se tudíž podaří získat ho bez boje. Následně by však na něm mohli vybudovat pevnost a používat ji jako základnu k dalším výpadům proti Izraeli.
Když se nepřítel přiblíží v úmyslu zaútočit na tvůj život, nezaměří se hned z počátku na věci, jimž věnuješ největší pozornost. Napadne tvůj lán čočky: tu věc, o níž se domnívá, že si nebudeš lámat hlavu s jejím bráněním a kde budeš dle jeho názoru ochoten činit kompromisy. Ten kompromis se pak následně stane jeho základnou, z níž se bude snažit přebírat kontrolu nad tvým životem. Jsem si jist, že jsi již dříve něco takového zažil.
Vezměme si nějaký pár, který má čerstvě po svatbě. Jsou navzájem zamilovaní až po uši a nemohou se jeden druhého nabažit. O několik let později ovšem dochází k radikální změně. Nenávidí se a chtějí se rozvést. Kladeš si otázku: „Jak k tomu došlo?“ Povím ti, jak se to stalo. Byl to jeden lán čočky za druhým. Šalomoun napsal: „[Jsou to] lištičky malé, plenící vinice“ (Pís 2:15). Tady trochu neupřímnosti, tam trochu neúcty, slovo, které raní, neodpuštěné provinění; brzy začne klíčit kořen hořkosti a neuplyne ani moc času a nepříteli se úspěšně podaří vybudovat jeho pevnost ve vztahu tohoto páru. Z této zóny kompromisu pak bude napadat jejich manželství dále tak dlouho, až ho nakonec srovná se zemí.
[adrotate banner=“14″]
Bezúhonnost
Být bezúhonný znamená všímat si drobností – a být v nich stejně ostražitý jako ve věcech důležitých. Šama byl zkušeným válečníkem. Věděl, že pokud učiní kompromis ohledně tohoto malého lánu čočky, brzy bude nepřítel tlouci na dveře jeho domu. Byl zarputile odhodlán nenechat Pelištejcům ani centimetr země. Pokud dokážeme ve svých životech ubránit i ty nejmenší a nejbezvýznamnější záhonky, nebude v nich nepřítel schopen získat žádný opěrný bod. Namísto zkoumání toho, jak blízko se můžeme přiblížit k útesu hříchu a nespadnout z něj, se raději snažme jakoukoli formu zla ani nezahlédnout (1 Te 5:22).
Namísto kladení otázky „Jaký kompromis je už příliš velký?“ bychom se raději měli neustále snažit pozvednout svou osobní laťku zásad tak, abychom se co nejvíce podobali Ježíši. Vražda byla odsouzena zákonem, Ježíš však prohlásil, že už i nenávist je vražda. Cizoložství bylo odsouzeno zákonem, Ježíš ovšem prohlásil, že už i chtíč je cizoložství. Ježíš věděl, že vražda vyrůstá ze semínka nenávisti a cizoložství ze semínka chtíče. Jakmile je semínko zasazeno, zrodil se nový byť ještě nedospělý strom. Lepší je rozdrtit semínka hříchu ještě dříve, než jsou zasazena, než se muset snažit setnout mamutí strom hříšných nutkání a závislostí. Sussana Wesleyová předala mladému Johnu Wesleyovi tato slova moudrosti: „Pokud budeš muset rozsoudit hříšnost nebo nehříšnost nějaké záliby, řiď se tímto jednoduchým pravidlem: Cokoli oslabuje tvůj úsudek, snižuje citlivost tvého svědomí, tlumí tvé vnímání Boha a bere ti potěšení z duchovních věcí – to bude pro tebe hříchem.“
Být bezúhonný znamená být agresivní vůči hříchu. Když Pelištejci napadli pole s čočkou, Šama nerozhodil rukama a neřekl: „Ale chlapi, nemůžeme si o všem nejdřív promluvit? Pobavme se o tom, jestli nenajdeme nějaké řešení akceptovatelné pro obě strany.“ Šama nevyrazil vstříc Pelištejcům s bílou vlajkou nad hlavou, ale s nabroušeným bodcem na dobytek v ruce. Nepřišel se dohadovat, ale bojovat. Máme-li se stát bezúhonnými muži a ženami, nedojde k tomu náhodou. Bezúhonnost vyžaduje dravost a odhodlání. Něco takového lze spatřit i u Jóba, když říká: „Dokud nezhynu, své bezúhonnosti se nevzdám, setrvám ve spravedlnosti a neochabnu, srdce nebude mě hanět za žádný můj den“ (Jb 27:5-6).
Být bezúhonný znamená vykonat dobrou věc i za cenu, že zůstanu osamocen. Šama zůstal stát v poli zcela osamocen. Jak velmi rád by měl za zády některého ze svých kamarádů z Davidovy družiny, nikdo takový tam s ním ovšem nestál. Všichni ostatní farmáři se rozutekli a nedopřáli Šamovi byť i jen morální podporu. Stál tam sám, nicméně stál si za svým.
Být bezúhonný znamená vykonat správnou věc i tehdy, když se nikdo nedívá. Šama se nepustil do boje s Pelištejci proto, že se chtěl stát oslavovaným válečníkem. Zbytek Izraelců jej opustil a nechal na holičkách. Nebojoval jako gladiátor v aréně před zraky povzbuzujících fanoušků. I přesto se to nějak přihodilo a my si i o tisíce let později můžeme vyprávět o jeho legendární bitvě. Ta zpráva se nějak roznesla a každý tak mohl slyšet, k čemu na tom zapadlém lánu čočky došlo. Ježíš řekl: „Nic není zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude jednou poznáno. Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech“ (Lk 12:2-3). Charakter člověka se projeví v tom, co dělá, když se nikdo nedívá. To je tvé skutečné já.
Fascinující Slovo
Po většinu času se charakterové vady skrývají pod povrchem a nejsou běžnému pozorovateli patrné. Lidé vynakládají mnoho energie na to, aby nikdo jejich problémy a selhání nespatřil. Pokud ovšem s těmito věcmi nic neudělají, promění se tato neviditelná infekce ve velmi zjevnou chorobu.
Tu jeden drobný kompromis, tam jedna chlípná představa. Každý ústupek se zdá být tak bezvýznamný. Hřích začíná jako roztomilý domácí mazlíček, vyroste z něj ale po čase šelma, která nikdy nemá dost. Když ji krmíme, stává se větší a hladovější; uspokojit ji je stále náročnější a brzy se s mazlíčka stane vládce. Nakonec buď zabiješ šelmu ty, nebo zabije ona tebe. Ďábel je velmi trpělivý. Je ochoten čekat, někdy i roky, dokud hřích nedozraje. Jakmile se nepříteli podaří vybudovat si v něčím životě pevnost, nepřestane, dokud se mu nepodaří zničit toho člověka nebo dokud ten člověk nezničí jeho pevnost.
Nikdy nezapomenu na kázání, které jsem ještě za dob svých studií na semináři slyšel od ředitele naší školy Dr. Michaela L. Browna. Kázal o jednom fascinujícím slovu, které se v hebrejské Bibli vyskytuje 61krát: jedná se o výraz acharít. V angličtině pro něj neexistuje jednoslovný ekvivalent, doslova znamená „finální nebo definitivní konec.“ Popisuje zadní část či části, část, která bude následovat, část, která má přijít, úplný konec.3 Toto slovo nacházíme například v Žalmu 37:37-38: „Drž se bezúhonného, hleď na přímého, vždyť pokojným lidem patří budoucnost [acharít], ale vzpurníci budou společně zničeni, budoucnost [acharít] ničemů bude zmařena.“
Příteli, kéž by záměrem našeho srdce bylo žít náš život tak, abychom v hodině našeho acharítu nemuseli naříkat nad nečistotou a hříchem, jimž jsme umožnili vstoupit do našich životů. „Jako vězeň v Pánu vás tedy prosím,“ napsal Pavel, „abyste svým životem dělali čest tomu povolání, které jste přijali“ (Ef 4:1 – B21). Buďme tedy odhodláni žít život hodný tohoto povolání, život v bezúhonnosti, kdy budeme již na počátku myslet na to, co je důležité na konci.
Nikdy se nevzdávejte
Dle mého názoru je zajímavé, že nám 2. Samuelova 23:12 říká, kde přesně Šama zaujal své strategické postavení. Píše se tam: „On se postavil doprostřed toho dílu.“ Nestál na okraji a nestál ani v rohu. Postavil se přesně doprostřed toho pole. Už jsem viděl mnoho lidí, kteří byli povoláni do určité oblasti služby, během let ovšem byla jejich pozornost odvedena stranou. Už nebyli tak soustředění na cíl a zatoulali se někam k okraji svého pole, v některých případech dokonce zabrousili do oblastí, do nichž nebyli povoláni. Máš-li setrvat v centru Boží vůle po celý svůj život, musíš být odhodlán stát uprostřed toho pole, do něhož jsi byl povolán, musíš zůstat soustředěný a nedovolit nepříteli, aby od tohoto povolání odvedl tvou pozornost.
Když Šama zaujal své postavení uprostřed lánu s čočkou, nepostavil se tam proto, aby rozdal pár ran a poté se stáhl. Před Šamou byly pouze dvě možnosti: vítězství nebo smrt. Stál si za svým, bránil svůj lán pole a v 2 S 23:12 se dočítáme o šťastném konci tohoto příběhu: „Tak Hospodin připravil veliké vysvobození.“
My všichni chceme odhalit Boží vůli pro naše životy, jakmile ji ale poznáme, nedošli jsme ještě na konec naší cesty; jsme teprve na jejím začátku! Jakmile jsi obdržel od Boha svůj úkol, musíš se postavit na své pole a bojovat tak dlouho, dokud ti Bůh nedá vítězství. K tomu je zapotřebí vlastnosti, kterou má snad jen nepatrné množství lidí – vytrvalost.
V Efezským 6 se nachází příkaz, abychom oblékli „plnou Boží zbroj“ (v. 11). Verše 13 a 14 pak obsahují jedno důležité sdělení: „Proto vezměte na sebe celou Boží zbroj, abyste … mohli … zůstat stát. Stůjte tedy…“ (KMS). Jinými slovy, poté, co jsme provedli všechny přípravy na to, abychom mohli obstát, zbývá učinit jedinou věc – stát. V tomto bodě to mnoha lidem nedochází. Vynaloží mnohé úsilí, než objeví Boží vůli pro svůj život. Jdou na biblickou školu, čtou knihy, obdrží prorocká slova, připravují se všemožnými způsoby. Jakmile však na své kůži začnou pociťovat žár bitvy, odhodí zbraně a dají se na ústup. Je mi jasné, že toto mé poselství nevyvolá příjemné pocity.
Tajná přísada: vytrvalost
Vždy hledáme zkratky, zaručené recepty a triky, obávám se ale, že vyhnout se tomuto principu není možné. Možná jsi výjimečně nadaný, talentovaný, pomazaný a požehnaný, avšak bez vytrvalosti budeš mít jen minimální vliv, neboť velká vítězství se vždy nacházejí na konci velkých bitev.
Obdrží je ti, kteří skrze tuhé bitvy dorazí na druhou stranu, aniž by polevili či zůstali stát.
R. Alec MacKenzie, který se obšírně věnuje oblasti organizování času (time management), řekl: „Schopnost koncentrovat se – vytrvat ve stanoveném kurzu bez odklonu či vychýlení – je síla, jež umožňuje lidem průměrných schopností dosáhnout takových výšin poznání, které géniům vytřou zrak. Tajemstvím jejich úspěchu není nic jiného než vytrvalost.“
Šama nebyl zjevně jediným z Davidových bohatýrů, který věděl, co znamená být vytrvalý. Bible říká, že Eleazar v jedné z bitev bojoval tak dlouho a tak tvrdě, až se mu ruka přilepila k meči (2 S 23:10). Pokud jde o naplnění Boží vůle pro tvůj život, vytrvalost není volbou, je to povinnost. Pokud by Eleazar nebo Šama upustili meč nebo přestali bojovat, nepřítel by je zabil. Pokud opustíš Boží povolání, nikdy je nenaplníš.
Co uděláš, pokud začne jít do tuhého? Pevně stůj a nepouštěj zbraň! Co uděláš, až tě nepřítel začne napadat ze všech stran? Pevně stůj a nepouštěj zbraň! Co uděláš, až budeš čelit finančním potížím, zdravotním problémům, zradě, opuštěnosti, odmítnutí a bolesti? Pevně stůj a nepouštěj zbraň! Příteli, boj patří Hospodinu a On jej ve svém čase dovede k vítězství. Naší úlohou není klást otázky; naší úlohou je v poslušnosti pevně stát, dokud nám Bůh nedá vítězství.
Kéž bychom každý z nás stáli na svém poli tak jako Davidovi bohatýři, připraveni bojovat a položit život za Boží království. A až nadejde den našeho odchodu z tohoto světa, tak se modlím, aby nám museli vypáčit meč z našich ztuhlých prstů. Kéž by nás na konci nenašli sedět před televizí, ale s botami zabořenými do pole, kam nás Bůh postavil. Nikdy se nevzdávej! Nikdy neustupuj! Nikdy se nevzdávej nepříteli! Naplnění Boží vůle pro tvůj život se netýká pouze tebe. Týká se i tvých dětí, vnuků a budoucnosti Božího věčného království. A tak tedy stůj! Bojuj! A vytrvej až do konce. A Bůh ti v Ježíšově jménu dá vítězství!
Zdroj: cfan.eu
[adrotate banner=“15″]