Nemalá část našich spoluobčanů – snad se dá s opatrností říci: Výrazná menšina – je toho názoru, že bychom měli vystoupit z EU a z NATO. Tito lidé tvrdí, že členstvím v těchto organizacích jsme přišli o svou samostatnost. Zkusme se nad tímto tvrzením zamyslet.
Tato otázka má určitou stránku mezinárodněprávní a několik dalších stránek, především stránku ekonomickou, ale i civilizační a kulturní.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Vlastizrada? Opravdu?
Vstupem do zmíněných organizací jsme nepochybně o značnou část své samostatnosti přišli. Je to dobře, nebo špatně?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Vzpomínám si na interview s bývalým komunistickým politikem Miroslavem Štěpánem, které jsem slyšel v Československém rozhlase buď v roce 1990, nebo 1991 – už si to přesně nevybavuji. Miroslav Štěpán v onom interview se vší vážností tvrdil, že Korejská lidově demokratická republika a Kuba jsou země, které jsou ze všech nejsamostatnější – dokázaly si uchovat svou samostatnost a svrchovanost navzdory všem snahám velmocí si je podrobit. Svým způsobem měl pravdu, jenže… Chtěli byste žít v samostatné Severní Koreji? Já ne.
Jsem přesvědčen, že v současné době nám členství v uvedených organizacích umožňuje si určitou samostatnost uchovat. Při naší geopolitické poloze bychom byli bez těchto organizací v ještě horší pozici, než bylo Československo v roce 1938.
Znamená to, že se mi v EU všechno líbí? Ani zdaleka! Nejvíc mi vadí protlačování civilizačně-kulturní agendy – genderová ideologie a vše, co je s ní spojeno.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Náš svatý boj
Nicméně – k tomu dvě poznámky: Spojené království z EU vystoupilo, ale progresivistická ideologie tam dál řádí o sto šest – možná s ještě větší silou než před vystoupením. A některé členské státy EU – pro nás je nejrelevantnější Slovensko – se například ubránily např. Istanbulské smlouvě. Tato ideologie jede po jiné koleji než politika EU, byť uznávám, že v EU je převážně přijímána. Pokud si tuto ideologii nepřejeme, nemusíme vystupovat z EU, tím bychom si v tomto ohledu nepomohli.
Odpůrci EU (všimněte si, píšu „odpůrci“, nikoli „kritici“) mnohdy přirovnávají EU a NATO k RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci v dobách komunismu) a „Varšavské smlouvě“. Jestli byl brexit vůbec k něčemu dobrý, bylo to to, že vůbec nastal: Nikdo dnes nemůže tvrdit, že se z EU nedá vystoupit. (Dokud bylo Rusko při síle, z RVHP se pochopitelně vystoupit nedalo.) Dnes, nedlouho po počátku roku 2023, průzkumy veřejného mínění ukazují, že 58,5 % Britů si přeje návrat Spojeného království do EU, zatímco 41,5 % chce zůstat mimo.
Zahraniční obchod Británie je orientován na EU z méně než padesáti procent; v našem případě je to kolem osmdesáti procent. Kdyby Česká republika vystoupila z EU, hospodářsky by se zhroutila do dvou dnů. (Nu, někdo by to možná bral, vzpomeňte na Severní Koreu.)
Vystoupení z EU by znamenalo, že veškerá důležitá rozhodnutí o Evropě by se dělala bez nás. Ano, právně je naše svrchovanost členstvím v EU omezena, nicméně „můžeme do toho mluvit“. Místo hořekování nad ztrátou samostatnosti bychom se měli učit vyjednávat. Ledacos se totiž vyjednat dá – to dobře vědí skandinávské země, které mají méně obyvatel než Česká republika, a přesto si na ztrátu samostatnosti nestěžují.
A pak je tu ještě jeden faktor. Co myslíte, že by nastalo, kdyby se EU rozpadla? Jste si jisti, že by německá AfD nehrála „sudetskou kartou“? Já rozhodně ne. A co takhle Itálie? Nechtěla by „vrátit“ Istrii? Co Maďaři, jejichž premiér chodí na veřejnosti s tričkem s mapou Velkého Maďarska, zahrnujícího jih Slovenska, Podkarpatskou Rus, Sedmihradsko a Vojvodinu? Že by k tomu nedošlo? Nicméně…koho by ještě v osmdesátých letech napadlo, jaká zvěrstva se budou dít po rozpadu Jugoslávie? Kdyby někdo v Evropě kolem roku 1930 předpověděl, jak bude „Starý kontinent“ vypadat o deset let později, asi by ho považovali za šílence. Démoni nacionalismu sice spí, ale mohou se probudit. A pak to „rozjedou“ nebývale rychle. A jak by vypadaly vztahy Turecka a Řecka, kdyby obě tyto země nebyly členy NATO?
Vývoj v Evropě se mi pranic nelíbí. Zatímco v Putinově Rusku se učí „vlastenectví“, znovu se vyvěšují Stalinovy portréty, a kritika Ruska je zakázána, progresivistické teorie, jako třeba „kritická teorie rasismu“, káží, že dějiny Západu jsou jedna velká hanebnost za druhou. (Některé) děti ve Spojených státech se učí nenávidět své vlastní dějiny. Jedná se samozřejmě o velké zkreslení a mnohdy vyloženě o velkou lež. Rozhodně si nepřeji, aby zde zavládly putinovské manýry. Mám dobré důvody při vší kritičnosti k EU za Evropu bojovat.
Nu, opět konstatuji: Žijeme ve složitém světě. Není v silách jednotlivce prosadit nějakou zásadní proměnu. Jako křesťan vím, že „svět ve zlém leží“ – a že je to vážné. Ale nebudu fňukat.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 22. února 2023 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
