Jak v křesťanské, tak v sekulární sféře můžeme nyní slyšet spoustu názorů na to, jak se náš svět po koronavirové pandemii změní. Z mnoha stran – někdy i zcela protichůdných – slyšíme, že život už nebude takový, jako byl dřív.
Dovolím si vyslovit názor opačný: Tak mnoho se toho nezmění.
V současnosti není možné rozhodnout, kdo má v této věci pravdu, a to ze dvou důvodů. První je prostinký a snadno pochopitelný: Budeme schopni to posoudit až s odstupem času. Tak za dva tři roky budeme schopni posoudit, zda se svět vrátil do starých kolejí, nebo zda skutečně nastaly nějaké zásadní změny.
Druhý důvod je složitější. Tvrdíme-li, že svět se změní „mnoho“ nebo „málo“, jak rozumíme obsahu těchto slov? Jinými slovy, jak „moc“ je ono „mnoho“?
I po útocích z 11. září 2001 se říkalo, že svět nebude stejný jako dřív. A dnes se můžeme přít, zda se svět nějak zásadně změnil či nikoli. Nějak se svět změnil určitě. A nějak se změní i po koronavirové krizi. Asi zde bude snaha přemístit výrobu léků z Číny a Indie do Evropy a Spojených států. Možná se zásadním způsobem změní světová turistika. A možná taky ne. Možná poklesne význam Evropy a stoupne význam Číny. (Ale možná taky ne.)
Na základní danosti světa bude mít pandemie vliv malý. Bůh bude stejně svatý jako dřív. Člověk bude stejně hříšný jako dřív. Lidé se budou zamilovávat, rozvádět, někdy smiřovat, a kdo uvěří v Ježíše Krista, bude zachráněn. Někteří lidé budou rebelovat, jiní budou činit pokání. Ano, roušky jsou nepříjemné, ale lidskou náturu nezmění.
Specificky křesťanskou reakcí – alespoň v určitých kruzích – je očekávání konce. Aby nebylo mýlky: Konec jednou určitě přijde a každý křesťan by na něj měl být připraven. Nicméně nedával bych do vztahu osobní přípravu a čtení dějinných událostí.
V 12. kapitole Lukášova evangelia čteme o úspěšném statkáři, jemuž se hodně urodilo a který se rozhodl, že je načase postavit větší stodoly. Obraťme se k textu samotnému:
„Zbořím své stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí a zásoby. A řeknu své duši: Duše, máš hodně zásob na mnoho let; odpočívej, jez, pij, raduj se.‘ Bůh mu však řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si od tebe vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi připravil?‘ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady, a není bohatý v Bohu.“
Ještě dnes v noci vyžádají tvou duši… To je pádný důvod, proč být připraven. A to vždy, bez ohledu na to, zda je konec blízko, nebo zda je ještě daleko.
Konec může přijít kdykoli. Varuji ale před jakousi „křesťanskou neurózou“, která vidí konec v jakékoli světové události. Ano, některé věci jsou hrozné, ale to není důvod, abychom tvrdili, že nastala třetí světová válka. (Znám jednoho horlivého křesťana, který ji ohlašuje už dobrých čtyřicet let.)
Ne, rozhodně se nevysmívám těm, kdo čekají konec. Lidská zpupnost a pýcha volá do nebes. A ti, kteří očekávají konec, berou mnohdy Písmo vážněji nežli ti, kteří nečekají nic. Nicméně chtěl bych být hlasem, který uvádí vše do správných proporcí. Ano, morální úpadek je hrozný. Ale homosexualita možná není tak vážný hřích jako upalování jinověrců. Ano, koronavirová pandemie je hrozná. Ale je to brnkačka ve srovnání se španělskou chřipkou, o středověkých morových ranách ani nemluvě. Někdy se mi zdá, že někteří horliví křesťané jako by chtěli sami sebe přesvědčit, že tentokrát to už ale opravdu musí vyjít. Ale znáte to: Když někdo neustále volá o pomoc, když se nic moc neděje, pak ho lidé nebudou brát vážně, ani když bude pomoc opravdu potřebovat.
Platí, že bez pokání zahyneš. Jenže to platí, ať už konec nastane zítra, nebo za tisíc let. Uvěříš-li v Ježíše Krista a budeš-li ho následovat, budeš se vnitřně proměňovat. Ale bude celkem jedno, zda si budeš myslet, že jsme v době mezi pátou a šestou pečetí nebo mezi pečetí šestou a sedmou. Máš-li přežít, potřebuješ se skrýt v Kristu; správné názory na konec světa tě nezachrání.
Koronavirová pandemie je nepříjemná, ale budu se opakovat: Poměry příliš nezmění. Prozradím, čeho se bojím více. Jde o dvojí: První je změna klimatu a sucho, které postihuje i nás, byť zatím jen málo. Jinak je tomu ale v mnoha subtropických a tropických oblastech. V těch hrozí často děsivé hladomory. Někteří odborníci, například Václav Cílek, rezignovali na snahu přesvědčit vládu, že situace je velmi vážná. Václav Cílek tvrdí, že lidé budou lhostejní, dokud nepocítí změny opravdu hluboce na sobě samotných. Až pak budou ochotni si připustit, jak vážná situace ve skutečnosti je.
Druhá věc, které se obávám, křesťany trápí ještě mnohem méně. Jsou to rozevírající se nůžky mezi chudobou a bohatstvím. Musel bych dohledávat přesná čísla, ale to teď nepovažuji za důležité. Asi jedno procento obyvatel světa vlastní šedesát procent veškerého majetku. (A považuji za druhotné, jestli je to jedno procento nebo jeden a půl procenta; tendence je nezpochybnitelná.) Příjmové nůžky mezi bohatými a chudými se neustále rozevírají. Podobná situace existovala i před první světovou válkou. Tento fenomén rozevírajících se nůžek mezi bohatstvím a chudobou má řadu nebezpečných důsledků a nevedl v současné době k válkám patrně jen proto, že i chudým se daří lépe než dříve. Nicméně v mnoha zemích mizí střední třída a globální korporace, zejména takové společnosti jako je Amazon, Google nebo Facebook, jsou stále mocnější. Tyto skutečnosti – a zejména vývojový trend – mají vážné důsledky a neznám moc křesťanů, kteří by se této problematice věnovali a byli schopni a ochotni ji vysvětlovat. Přitom se domnívám, že s „koncem světa“ možná souvisejí mnohem více než koronavirová pandemie.
Dobrá zpráva je, že trvá čas milosti a každý, kdo hledá smysl vlastního života i smysl dějin jako celku, se stále ještě může setkat s Ježíšem Kristem, činit pokání a změnit svůj život.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 13. května 2020 Foto: Wikimedia Commons – kostel v Jerevanu