Většina stran v Poslanecké sněmovně odmítá vstoupit do koalice s vítězem voleb, Hnutím ANO Andreje Babiše, a odmítá i tolerovat jeho případnou menšinovou vládu. Andrej Babiš dostane podle všeho minimálně dvě příležitosti vládu sestavit. Pokud se mu to nepodaří, může se Poslanecká sněmovna sama rozpustit a prezident může vypsat předčasné volby.
Není to sice pravidlo železné, nicméně v naprosté většině případů platí, že kdo předčasné volby vyvolá, ten je prohraje. A platí to nejen v České republice. Britská premiérka Mayová by mohla vyprávět.
Pokud by se předčasné volby konaly dnes, Andrej Babiš, Piráti i Okamura by získali patrně ještě více hlasů – na úkor ostatních stran.
Jak jsme se do této situace dostali?
Pro mnohé je kamenem úrazu trestní stíhání Andreje Babiše. Já nejsem v žádném případě jeho příznivcem, nicméně mělo by být pro poctivost konstatováno, že trestní stíhání vyřazuje Andreje Babiše definitivně z politiky. Ne proto, že mu bude určitě prokázána vina – o tom mám dobré důvody proč pochybovat. Ale proto, že náš soudní systém v podstatě neumožňuje dojít k nějakému pravomocnému verdiktu. Soudy se táhnou a táhnou a táhnou, a postihuje to jak ty, jejichž vina je nabíledni (David Rath), tak ty, jejichž nevina je nabíledni (Vlasta Parkanová). Ochrana obviněných je na takové úrovni, že soud nemá šanci viníka odsoudit a nevinný nemá šanci se očistit. Zkusme si připustit, že ostudou české politiky není pouze to, že možná bude mít soudně stíhaného premiéra, ale ostudou České republiky je možná ještě více to, že justice není schopna smysluplně fungovat. A to je vina Parlamentu, nikoli jednotlivých soudců.
Reklama
Ať se nám to líbí či nikoli (a přiznávám, že mě se to nelíbí), třetina našich občanů hlasovala pro Babiše. Mají ti, kdo s ním nechtějí za žádnou cenu do koalice, nějaký nápad, jak situaci řešit, aniž by to Babišovi ještě více pomohlo? (A už bylo řečeno, že předčasné volby by mu s pravděpodobností hraničící s jistotou pomohly.)
Strany kandidují do Poslanecké sněmovny, protože chtějí vládnout. Občané volí tyto strany, protože chtějí, aby se jejich strana podílela na vládě. Nesmlouvavý postoj vůči Andreji Babišovi s nemalou mírou pravděpodobnosti povede k tomu, o čem téměř všichni antibabišovci říkají, že se toho obávají: K vládě Andreje Babiše s tichou – nebo třeba i hlasitou – podporou Okamury a komunistů. Obávám se, že mnozí voliči dnes tak „zásadových“ stran si řeknou: Tak kvůli tomuhle jsme vás nevolili.
Je mi jasné, že pokud některá z demokratických stran vstoupí do koalice s Babišem, budeme tu mít skutečnou vládu sebevrahů. Až nyní bude tento bonmot namístě – mnohem více než v době svého vzniku. Jenže nejít do koalice s Babišem znamená nechat ho vládnout a de facto podpořit smrtící koalici Babiš – Zeman. Pokud se některá ze stran obětuje, bude nepochybně obviněna (právem), že se nedrží svých prohlášení, a (možná neprávem), že jí jde „jenom o moc“. Shrnuto a podtrženo, raději bych viděl vládu ANO a ODS, případně ANO a Piráti, než ANO a Okamura a komunisté. (Prosím čtenáře, aby mi nepsali, jak je Babiš hrozný. Já vím. Ale právě proto…)
Pokud se politická scéna nedohodne, nemůžeme si jako voliči stěžovat. Strany se drží svých předvolebních prohlášení. To ne proradní politici, to my občané jsme tak hluboce rozděleni. Politická scéna po těchto volbách velmi přesně odráží smýšlení občanstva – a také hlubokou nesmiřitelnost. Neschopnost politiků dohodnout se je důsledkem nedostatku sociálního kapitálu. Obnova národa a státu bude asi muset začít odzdola. Snadné to rozhodně nebude. Je ale smysluplné se o to snažit. Začněme v rodinách. V tomto volebním období nám to pochopitelně už nepomůže, není ale vyloučeno, že naše děti na tom budou lépe. Za pokus to rozhodně stojí.
Autor: Dan Drápal, foto: Screenshot Youtube.com