Nedávno jsem meditoval nad jedním z nejznámějších biblických veršů: Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. (Ze souvislosti vyplývá, že to „všechno“ jsou základní tělesné potřeby – jídlo a pití, ošacení.) A přemýšlel jsem o tom, co vlastně hledáme. Domnívám se, že je to především zdraví. I mezi křesťany slýcháme při rozloučení: „Tak se mějte dobře a hlavně to zdraví, že?“ Dále bychom mohli uvést prosperitu a význam. A dnes ve stále větší míře i pomoc od duševního strádání – nás samotných i našich dětí.
Když jsem se nad tím zamyslel, dospěl jsem k závěru, že křesťané a nekřesťané se v této věci příliš neliší. I my hledáme zdraví, prosperitu a význam.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Proč projevovat úctu
Ježíš nám nevyčítá, že hledáme tyto věci. Dokonce nás ujišťuje, že náš nebeský Otec ví, že tyto věci potřebujeme.
Problém je v prioritách. Většina z nás ví, že i zítra bude mít co jíst, a že ani zítra nebude nikdo z nás hledat, „kde by hlavu složil“. Co nám tedy schází? Co znamená „hledat Boží království?“
Člověk může být těžko šťastný, když jen tak přežívá ze dne na den. Ostatně k tomu nás Bůh nestvořil. Potřebujeme vědět, jaké nám určil poslání.
Naše poslání od Boha má celou řadu rovin. Rodiče mají poslání dobře vychovávat své děti. Posláním manželů je činit dobré jeden druhému. Někteří lidé mají určité konkrétní poslání v církvi, v těle Kristově.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Jsme schopni změnit názor?
Na jedné rovině se ale můžeme sejít všichni: Jsme tu od toho, abychom oslavili Boha. A církev jako celek je tu od toho, aby adorovala.
U předchozí věty se zastavím, protože pro mne znamená mnoho. Kdysi jsem byl ve velkém trápení, ve velké krizi. A nečekaně mne navštívil evangelický farář Luděk Rejchrt z Prahy-Braníka. Přišel mě potěšit, a během rozhovoru, který netrval nijak dlouho, vyslovil tuto větu: „Církev je tu od toho, aby adorovala.“
Aniž to můj kolega tušil, pomohl mi víc, než kdyby mne nějak psychologicky rozebíral.
Jordan B. Peterson často říká, že zabývat se sebou samotným je téměř totéž jako trpět depresemi. Řídím se radami těchto moudrých mužů a hned jak se ráno probudím, pomyslím na Boha, na jeho svatost, na jeho velebnost, na jeho milosrdenství. Podívám se z okna a děkuji Bohu za hluboké lesy na Zlatém Chlumu, které mám před očima. A je to pro mne stále důležitější. Snad díky tomu jsem nepoznal to, čemu se říká „Krize středního věku“. Vím, jaké je mé poslání.
Proto všem křesťanům radím: Udělejte si čas a pohovořte si s Bohem o tom, jaké je vaše poslání.
Mnozí, ne-li všichni, máme nějaké trápení. Někdy se ho nezbavíme ani do konce pozemského života. To ale nemění nic na tom, že Bůh je dobrý, plný milosti, a vší chvály hodný. Snad nikdo netrpěl tolik jako biblický Jób. Když se nakonec s Bohem setká, ani nestačí položit Bohu všechny otázky, které mu chtěl ve svém trápení položit. Bůh mu ukazuje velkolepost stvoření a Jóbovy otázky náhle nejsou důležité.
Psal jsem, že křesťané i nekřesťané často hledají totéž. Jedním z projevů je, že (někteří) lidé čekají, že církev jim pomůže vyřešit jejich duševní problémy. Církev je pro ně jakousi alternativou Linky důvěry. Psychologové a psychiatři mohou jistě v konkrétních případech hodně pomoci, a pastorace skutečně může být alternativou. Nicméně „světský“ psycholog či psychoterapeut vám neporadí, abyste chválili Boha za všechnu tu krásu, která nás obklopuje. Já nevím, jestli budu schopen tomu nebo onomu člověku pomoci. Některým jsem pomohl, mnohým patrně ne. Vím však s jistotou, že pokud se člověk neobrátí k Bohu a k něčemu, co není on sám, ze svých depresí se nevyhrabe. Onen kolega, který řekl, že církev je tu od toho, aby adorovala, mi mohl vypočítávat chyby, kterých jsem se v životě dopustil. O některých jistě věděl. Nicméně on řekl něco, co způsobilo, že jsem přestal přemýšlet výhradně o svém trápení. Bůh je veliký, přestože nám se právě nedaří. Nebesa vypravují jeho slávu, přestože mne právě někdo šeredně pomluvil.
Duševních chorob přibývá. Odborníci bijí na poplach: Nedostává se dětských psychiatrů. Dnes ráno jsem v rozhlase slyšel zprávu, že mladí lidé, kteří se pokusili o sebevraždu, musí čekat v průměru třicet dnů, než se jim bude věnovat nějaký psychiatr.
Než jsem uvěřil, škodil jsem jiným i sobě. Byl jsem sám sobě středem. Ježíšova slova „zapři sám sebe“ lze chápat vícero způsoby, které se navzájem nevylučují. Můžeme je parafrázovat i takto: Nebuď sám sobě středem. Středem je Bůh. Je hoden chvály. Je hoden uctívání. A vysvobozuje nás od nás samotných.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 24. července 2024 Foto: Pixabay