Když jsem předminulou středu na „Křesťanu dnes“ a pak ve čtvrtek na svém webu publikoval článek „Modlit se s muslimem?“, tušil jsem, že vyvolá značný rozruch. Reakce byly nejrůznější – od pochvalných a vděčných po vysoce kritické. Někteří lidé nereagovali veřejně, ale soukromě mě upozornili, že mnozí čtenáři by si mohli tento článek špatně vykládat – v tom smyslu, že je v podstatě jedno, které náboženství vyznáváme, a že můžeme mít s muslimy jakési důvěrné a neproblematické obecenství, takže je vlastně možné i uzavřít „smíšené manželství“, kdy manžel je muslim a manželka křesťanka, nebo naopak.
V článku šlo o něco jiného, ale chápu, že někteří lidé by mohli být zmateni a špatně pochopit, „co si vlastně myslím“.
Obávám se, že jako jsem byl po přečtení minulého článku některými nařčen z liberalismu a planého ekumenismu, teď sklidím naopak kritiku za přílišný konservatismus. Nu, tak už to na světě někdy chodí.
Tedy: Sňatek s muslimem či muslimkou považuji za omyl.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Důležité ukrajinské vítězství
Mám pro to důvody jak empirické, tak teoretické, či, chcete-li, teologické.
V nejužším kroužku mých přátel jsem se s takovým „smíšeným“ sňatkem nesetkal. V širším okruhu známých ale znám mnoho takových manželství, a podle toho, co jsem mohl slyšet, většina z nich končí rozvodem. Dalo by se namítnout, že dnes končí rozvodem většina manželství obecně, nicméně mám dobré důvody se domnívat, že tyto smíšené sňatky končívají špatně častěji, než je průměr.
Dovolím si zde malou odbočku. Moje maminka byla počátkem šedesátých let zaměstnána na kulturním oddělení iráckého velvyslanectví v Praze – tehdy bylo v Petrské ulici na Novém Městě. A měla na starosti agendu všech iráckých studentů v tzv. „východním bloku“, tedy nejen v Československu, ale i v Polsku, Sovětském svazu a patrně i dalších zemích pod komunistickou nadvládou. I tehdy se čas od času stalo, že si irácký student u nás našel ženu, uzavřel s ní sňatek a pak s ní odjel do Iráku. Domnívám se, že Irák byl tehdy mnohem sekulárnější než nyní – měl ostatně tehdy prokomunistickou vládu. Některé Češky, které se takto dostaly do Iráku, se pak zoufale snažily dostat zpět. Podrobnosti nevím – bylo mi tehdy 12-14 let, ale vzpomínám si, jak maminka mluvila o kuriózním případu, kdy se jeden takový student pokoušel vyměnit svou českou manželku za čtyři velbloudy.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Jsem ovšem v této věci ještě mnohem konzervativnější. Považuji za nerozumné nejen manželství s muslimem/muslimkou, ale jako problematické vidím i „smíšené“ sňatky mezi katolíky a protestanty. Ne že bych proti takovým manželstvím bojoval. Ale když si berete ženu nebo muže, berete si, ať chcete nebo nechcete, i celou jeho rodinu. A nejen rodinu, ale i hodnoty. Jednak hodnoty, pro které jsme se vědomě rozhodli, jednak hodnoty, v nichž jsme vyrůstali a které jsme přejali, aniž jsme učinili nějaké vědomé rozhodnutí.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Dobré mravy a zákony
Naše víra nějak formuje naše životy. Pokud si někdo bere nevěřícího, těžko se vyhne určitým konfliktům – třeba v otázce antikoncepce, případně potratů, mnohdy v otázce výchovy dětí. Manželství je nejintimnější svazek – a čím je nějaký svazek intimnější, tím důležitější je, aby partneři byli zajedno právě v hodnotách, které určují jejich život. Pokud má někdo zato, že toto hodnotové srozumění není tak důležité, možná ho budete mít za tolerantního; já ho mám za nemoudrého.
Doufám, že mě nikdo nebude podezírat z nějaké nevraživosti vůči katolíkům. Již mnoho let usiluji o spolupráci v řadě oblastí. A taky mi nejde o to, smíšené sňatky „zakazovat“ – k tomu ostatně nemám žádné pravomoci. A rovněž bych neradil, aby lidé svého životního partnera opustili, protože zjistili, že se „teologicky“ neshodnou. Pouze nesdílím nadšené mluvení o „toleranci“, a kdyby se mě někdo ptal na radu, řekl bych: „Dobře to zvaž. Nebude cesty zpět. A důkladně si tyto věci prodiskutujte.“
Možná někdo namítne: „Nám to funguje dobře, přestože chodíme každý do jiného společenství.“ Jsem rád, že vám to funguje. Nicméně znám řadu případů, kdy to „nefungovalo“. Pravda, důvody „nefungování“ bývají často obecně lidské, nikoli teologické: manželská nevěra nebo jiné morální selhání. Pokud tedy jde o křesťana jiné tradice, říkám: „Dobře to zvaž.“ Pokud jde o muslima či muslimku, řekl bych spíše: „Koleduješ si o problém.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 9. března 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
