Osvícenský pohled na svět nepočítá s koncem. Předpokládá nekonečný pokrok. Mohou sice být dílčí neúspěchy, po třech krocích kupředu může následovat nepříjemný krok zpátky, ale dlouhodobě se dá počítat s tím, že bude lépe a lépe.
Křesťanský pohled na svět počítá s koncem. Právě píšu do jedné své knihy kapitolu o „Pánově dni“. Píše se o něm ve Starém i v Novém zákoně. Onen „Pánův den“ je označován různě. Nejen tedy Pánův den (ve starších překladech zpravidla „den Páně“), ale i „den Hospodinův“, „den soudu“, případně pouze „onen den“. Písmo rovněž mluví o „věku nynějším“ a o „věku budoucím“, přičemž tyto dva věky jsou odděleny oním „dnem soudu“.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Je Bible pravdivá?
V Bibli se píše, že o tom, kdy tento den nastane, neví nikdo, ani Syn, ale pouze Otec.
Sekulární svět a sekulární myšlení dospělo do stavu, který sice počítá s koncem, ale nevidí žádnou naději. Homo sapiens patrně do onoho „věku budoucího“ nevstoupí.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Je to obrovský rozdíl proti dvacátému století, které sice bylo plné krve, ale mnozí lidé – jak křesťané, tak nekřesťané – věřili, že jednou nastane lepší doba, a lidé by měli usilovat, aby přišla. Snaha vylepšit svět bez Boha sice vedla k potokům krve, nicméně lidé byli přesvědčeni, že na světě může být lépe.
Mnozí křesťané (zdaleka ne všichni) s koncem (současného) světa počítají a vyhlížejí ho. Netvrdím, že přijde v dohledné době, ale považuji za pravděpodobné, že skutečně přijde. A že bychom měli být připraveni. K máločemu nás Písmo vyzývá tak často, jako k tomu, abychom bděli a s možností konce počítali.
Už vícekrát jsem konstatoval, že zakoušíme jednu ránu za druhou: kůrovec, sucho, epidemie, válka na Ukrajině… A nyní radikální zchudnutí střední třídy a hrozba ne sice celosvětového, ale silně rozšířeného hladomoru zejména v Africe.
Současný ekonomický vývoj můžeme popsat zcela nitrosvětsky: Žili jsme si nad poměry, růst mezd neodpovídal růstu produktivity práce, projídali jsme budoucnost svých dětí.
Pokud si to nepřiznáme, z krize se vybabráme jen těžko. Celosvětově můžeme pozorovat, jak stále menší procento nejbohatších nadále bohatne. Tento vývoj byl nebezpečný vždy, ale byl tolerován, když se velkému množství lidí dařilo stále lépe, byť nebohatli tak rychle, jako ti nejbohatší. Teď je s tím, obávám se, konec. Nastupující generace se nebude mít zdaleka tak dobře jako generace předchozí, a ví to jak generace nastupující, tak generace předchozí. Tento vývoj přitom pokračuje i za nynější ekonomické krize. Firmy v oblasti energetiky a banky zvyšují své astronomické zisky, zatímco široké vrstvy lidí se propadají do chudoby. Zachovat sociální smír bude těžké, ne-li nemožné.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nevěřte propagandě
Tento problém je jen prohlubován krizí elit. Ve Starém zákoně máme zprávu o králi, který během hladomoru vyvolaného obléháním oblékl žíněné roucho pokání. Čteme o něm, že „jak se procházel po hradbách, lid viděl, že má vespod na těle žíněné roucho” (2. Královská 6,30). S tím králem to nakonec nedopadlo dobře, nicméně dokážu si představit, že když lidé zjistili, že jejich král nosí pod královským pláštěm žíněné roucho, udělalo to na ně velký dojem. Ten byl zřejmě ještě umocněn tím, že král nenosil ono žíněné roucho okázale, ale skrytě pod královským pláštěm. V současné krizi autorit se spíše předpokládá, že politici si vždycky něco přikradou, a těžko se lidem divit, když padají i ti politici, kteří se donedávna jevili jako výjimečně čistí. Velké obavy mám z toho, že i kdyby se na přední pozice dostali lidé navýsost poctiví, lidé tomu nebudou věřit. Mnozí mají pocit, že už tolikrát naletěli… A těžko se jim divit.
Nicméně máme-li se vyhrabat z krize, bude takových příkladně poctivých lidí potřeba. Rozeznáme je? A jsou vůbec takoví?
Co můžeme udělat?
Být příkladně poctiví právě na tom místě, kde nyní jsme. Snažme se být lidmi, kteří budou inspirací pro druhé.
Možná se někdo ozve s námitkou, že to nebude stačit. A možná skutečně přijde den soudu. Nicméně úsilí o čistotu, integritu a svatost má smysl vždy. V tomto věku i ve věku budoucím.
Snažme se pečovat o svět, který nám byl svěřen do správy, co nejlépe. Máme ale víc než jen nitrosvětskou naději. To by nás ovšem nemělo vést k tomu, abychom čekali konec s rukama v klíně, ale naopak k činorodosti. Při plném vědomí, že jednou přijde Nový Jeruzalém a ze starého světa nezůstane kámen na kameni.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 3. sprna 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
