Co budou lidé za nějakých třicet let (bude-li svět ještě existovat, což je sice pravděpodobné, ale ne samozřejmé) považovat za nejdůležitější událost první poloviny roku 2020? Ještě před dvěma měsíci bych přinejmenším připouštěl, že by mohlo jít o závažné prohloubení katastrofálního sucha; teď je ovšem už jisté, že tomu tak nebude. Dalším přirozeným kandidátem je pochopitelně pandemie COVID 19, a je možné, že tento kandidát vyhraje. Obávám se však, že by to mohla být ještě jiná událost, která se rodí a možná odezní, ale možná také ne. Mám na mysli anarchii ve Spojených státech.
Současný pohyb odstartovala chladnokrevná vražda, které se dopustil bílý policista na Afroameričanovi Georgi Floydovi, který byl dříve odsouzen za trestný čin a nyní měl být zatčen pro podezření, že se dopustil dalšího. Záběr z jeho zatýkání je volně přístupný na internetu.
Pachatel – policista – jistě netušil, co jeho počínání vyvolá. Čeká ho soud a trest, a to je správně. Po celé události, která není ve Spojených státech ojedinělá, se vzedmula vlna protestů proti policejnímu násilí.
Zbytečné policejní násilí nesmí být tolerováno, o tom žádná. Nicméně abychom správně zhodnotili situaci ve Spojených státech, nesmíme vycházet pouze z tohoto medializovaného případu. Pro správné zhodnocení bychom potřebovali následující statistiky:
počet Afroameričanů zabitých bílým policistou
počet Afroameričanů zabitých afroamerickým policistou
počet bílých zabitých bílým policistou
počet afroamerických policistů zabitých Afroameričanem
počet afroamerických policistů zabitých bělochem
počet bílých policistů zabitých bělochem
počet bílých policistů zabitých Afroameričanem.
Pro zajímavost uvedu jediné číslo jakoby z pozadí: Ročně ve Spojených státech zahyne ve výkonu služby asi tisíc policistů. Ve Spojeném království to prý loni byli dva.
Ať už jsou statistická čísla jakákoli, jistě neospravedlňují to, co se v Minneapolis stalo. Nicméně někteří přemýšlivější lidé by si mohli položit otázku, zdali správnější heslo pro nápravu poměrů by nemělo znít ALL LIVES MATTER („Na všech životech záleží“) místo BLACK LIVES MATTER („Na černých životech záleží“). Jisti si můžeme být rovněž tím, že kdyby afroamerický policista zabil bělocha, mediální pozornost by to nevzbudilo.
Mnozí začali ve Spojených státech volat po zastavení financí pro policii, případně po jejím úplném zrušení. Většina politiků a celebrit ví, co by to znamenalo, nicméně bojí se ozvat, a když jsou dotázáni, dávají mnohdy vyhýbavé odpovědi. Při prvním rabování v Minneapolis dostala policie rozkaz nezasahovat. To těžko mohlo rabující nepovzbudit.
Bude-li zrušena policie, bude se muset každý bránit sám. Zločinci se totiž nezruší. Jen budou mít volnější pole působnosti. Elit se to patrně příliš nedotkne – ty většinou žijí v domech či areálech s ochrankou. Anarchie, která nastane, postihne mnohem více chudinu a nižší střední třídu. Těžko ale dnes Američanům radit, aby změnili zákony umožňující občanům pořídit si střelné zbraně.
Současný stav nevyvolalo nějaké prohloubení systémového rasismu. Od hnutí za občanská práva v šedesátých letech nebyly přijaty žádné zákony, které by Afroameričany nějak omezovaly – právě naopak. Současný stav je výsledkem určité intelektuální atmosféry, které se podařilo zmást pojmy a přesvědčit nejmladší generaci, že v Americe je všechno špatně a že násilí je povoleno. Svoboda slova byla prohlášena za privilegium bílého muže. V současné Americe je možno spatřit hesla SILENCE = VIOLENCE (Mlčení je násilí). Kdo mlčí, kdo se tedy nepřidá k hlasitým protestům, dopouští se násilí. A na násilí lze odpovědět násilím, že ano.
Ve velkém městě Seattlu na Západním pobřeží Spojených států vyhlásili anarchisté „autonomní zónu“ a obsadili jednu policejní stanici. Prý je to něco mezi protestem a happeningem. Prezident Trump vyzval starostku města, aby zjednala pořádek. Ta to odmítla. Prezident Trump hrozil, že pořádek udělá sám, ale neudělá. Spojené státy nejsou Rusko, a prezident tam nemá takovou moc, aby mohl do města vyslat armádu.
Nám byla v roce 1948 totalita vnucena, i když jsme tehdy udělali dost pro to, aby mohla být nastolena. Němci si ji v roce 1932 zvolili sami. Američané si ji volí možná právě teď.
Jeden starší americký novinář před dvaceti lety vyprávěl studentům žurnalistiky, jak se bavil s jakýmsi ruským novinářem o svobodě slova. Rus prohlásil: „My máme také svobodu slova. Jenže máme taky zákony, které zakazují lhát.“ Před dvaceti lety se tomu studenti zasmáli. Tutéž příhodu prý vyprávěl letos z jara znovu, opět studentům žurnalistiky. Tentokrát se už nesmál nikdo.
V určitých kruzích už máte povinnost vyznávat stávající a stále se měnící ideologii. Když tak nečiníte, můžete přijít o práci.
Asi se na mě sesypou nadávky zleva i zprava, ale troufnu si tvrdit, že máme šanci být zemí, kde se svoboda slova udrží snad nejdéle. A ke všemu tak budeme ve společnosti se státem Izrael. Aspoň něco mě na té současné situací těší. Nicméně to, co se teď děje v Americe, je fakt průšvih. Jak na to budou hledět lidé za třicet let?
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 17. června 2020 Foto: Wikimedia Commons – protesty v USA