Politici mohou být všelijací. Mnozí z nich dají na různé věštce či vědmy, ale na veřejnosti se tím nijak nechlubí. O některých je to všeobecně známo – např. o Ronaldu Reaganovi, který dal na různé okultisty, zřejmě pod vlivem své manželky. O některých jsem to pouze slyšel a nemám pro to doklady, tak o tom pomlčím. Nicméně před lety jsem na popud tehdejšího předsedy Senátu Petra Pitharta napsal stať „Okultismus, Bible a politika“. Petr Pithart si všiml zájmu různých politiků o okultismus a moc mu to nešlo do hlavy. Často jde o lidi, kteří se jinak navenek jeví jako velmi racionální. Zkrátka člověk by to do nich neřekl.
Jiná kategorie jsou ovšem politici, kteří mají určitou eschatologickou vizi. Takovým politikem byl například někdejší íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád. Ten byl stoupencem určitého šíitského směru, který počítal s jakýmsi Armageddonem na konci věků. To samo by ještě nemuselo být příliš nebezpečné – s konečnou bitvou na konci věků počítají i určité výklady biblické knihy Zjevení. Nebezpečné na Ahmadínežádově směru bylo to, že podle něj mají lidé příchod Armageddonu urychlovat tím, že sami vyvolávají válku. Jsem rád, že jsme Ahmadínežádovo panování přestáli bez katastrofy.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nevyslyšené modlitby
Zajímavý byl z tohoto hlediska Adolf Hitler. O zapojení Tibeťanů do nacistické ideologie toho moc nevím; co však považuji za nezpochybnitelné, je Hitlerova víra v Prozřetelnost. Ta měla v jeho pojetí rysy božstva, tedy byla svým způsobem osobní. Každý pokus o atentát, který Hitler přestál, jej utvrzoval v tom, že Prozřetelnost ho zkrátka „nedá“. Tato víra v to, že Prozřetelnost ho vyvolila, aby zřídil Tisíciletou říši, byla důvodem, proč se Hitler nevzdával ani v dobách, kdy už bylo zřejmé, že válku prohraje. Jiní, „normální“ politikové, by kapitulovali mnohem dříve. Hitlerova „víra v Prozřetelnost“ tedy znamenala desetitisíce zbytečně ztracených lidských životů. Opravdu není jedno, čemu věříme, a ideje mají své důsledky.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Vladimír Putin je přesvědčen, že vede boj proti dekadentnímu Západu. Považuje se za ochránce určitých hodnot a svůj boj zřejmě pokládá za svatý. Jeho kritika Západu je v řadě ohledů oprávněná. To je rovněž důvod, proč má i na Západě řadu stoupenců. Putin má určité představy o světě a zejména o roli Ruska. V tom navazuje na dlouhou tradici ruského mesianismu. Ruský mesianismus měl v průběhu staletí celou řadu podob, ale přítomen je neustále. Rusku skutečně nejde jen o území. Rusko nemůže připustit existenci demokratické a k Západu se klonící Ukrajiny, ale z důvodů hlubších, než jsou ty, které plynou z jakéhosi politického pragmatismu.
Náboženské války bývají nejkrutější a nejnebezpečnější.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Ještě k Večeři Páně
Já také věřím, že existuje svatá válka. Svatou válku lze ale vést jen svatými prostředky, ne například kastrováním zajatých nepřátel. Bylo by dobré, kdyby ruský prezident pochopil, že víc než dekadence Západu ohrožuje jeho národ alkoholismus. A těžko se bojuje za tradiční hodnoty jako je manželství, když Rusko má podstatně vyšší rozvodovost než Evropská unie.
Otázka, jakou roli hraje přesvědčení o vyvolenosti ruského národa v myšlení Vladimíra Putina, je spíše pro psychology. Zdá se mi ale nesporné, že takové přesvědčení je velmi nebezpečné. Podobně jako Hitlerova víra v Prozřetelnost. Ten, kdo vede svatou válku, nelituje prostředků, nelituje ani lidských životů. V jeho myšlení jsou to zřejmě nezbytné lidské oběti, přinášené na oltář ruského mesianismu. Nicméně myšlenkový svět Vladimíra Putina bychom měli studovat. Snažím se o to: Pracně se prokousávám téměř pětisetstránkovým spisem Putinova hlavního ideologa Alexandra Dugina „Čtvrtá politická teorie“. Dugin se nijak netají odporem proti Západu, ale nejen proti jeho negativním stránkám, které dle mého názoru zaslouží kritiku. Dugin dokazuje že Západ musí být poražen. Individualismus je největší zlo a je nutno s ním skoncovat. Totéž platí o demokracii. Drazí přátelé, je to horší, než si myslíme.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Kdo smí k Večeři Páně
Proti tomu je zde Ukrajina, která bojuje o přežití. Rusko může být těžko poraženo; Ukrajina poražena být může. Boj, který vedou Ukrajinci, není boj motivovaný nábožensky. Evropa si s tímto bojem neví tak úplně rady. Na jedné straně je zde hrdinný boj poměrně chudého národa s velmi nešťastnými dějinami proti ruskému kolosu, na druhé straně evropská postmoderní ideologie, podle níž jsou národní státy něco špatného, něco, co by mělo být překonáno. Národy se ale rodí často právě v děsivých historických momentech – v tomto ohledu neudělal pro konstituci ukrajinského národa nikdo víc než Vladimír Putin. A někteří evropští ideologové lkají nad tím, že hrdinný boj Ukrajinců zvyšuje „toxickou maskulinitu“, proti které bojovali. Ano, muži brání svou vlast, brání své ženy a děti.
Nebylo by správné, kdybychom chtěli boj Ukrajinců proti Rusku vyfutrovat nějakým náboženstvím nebo ideologií. Je prostě správné přijít na pomoc slabšímu, jemuž hrozí vyhubení. Myšlenka, že v Evropě se spory nebudou řešit zabíjením, je správná a chvályhodná. A postačující. Ne, opravdu nechci, aby mě Rusko „zachraňovalo“.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 25. ledna 2023 Foto: Wikimedia Commons – Vladimír Putin
