Už bylo mnohokrát konstatováno jak v církevních, tak v sekulárních médiích, že současnou epidemií vynucená proměna životního stylu má jak pozitivní, tak negativní účinky. Někdy vedla k obnově intimního vztahu, jindy k jeho rozpadu. Někteří lidé se radují, že mohou trávit více času s vlastními dětmi, jiní trpí ponorkovou nemocí a ztrácejí nervy.
Církve se s epidemií vyrovnávají různě. Někde zrušili bohoslužby úplně a bez náhrady – doufám, že jen dočasně. Jiní objevili možnosti poskytované takovými aplikacemi, jako je Zoom, Vpsfree nebo Jitsi. Jinde udělali maximum pro to, aby neztratili úplně společenství „naživo“. Konkrétně třeba KS Jeseník má patery bohoslužby za neděli, aby dodrželi limit deseti lidí a deseti procent kapacity k sezení. A v naší malé zlatohorské skupince o zdvojení bohoslužeb uvažujeme také, ačkoli zpočátku po vyhlášení nouzových opatření jsem měl obavy, zda se skupinka zcela nerozpadne.
Související – Dan Drápal / Smíme se radovat?
Co pozoruji je, jak moc si lidé váží obecenství, byť je omezené počtem a byť je omezené i časově (má-li KS Jeseník patery bohoslužby za neděli a odpoledne ještě propůjčuje prostory nám Zlatohorákům, musí to všechno pěkně „vodsejpat“). O to více se jistě všichni těšíme na chvíli, kdy omezení padnou, kdy se budeme moci sejít všichni a kdy se vedoucí bohoslužeb musí strachovat, aby lidí nepřišlo mnoho (církve mají často opačný problém – bojí se, aby lidí nepřišlo málo), kdy budeme všichni moci zpívat zplna hrdla a kdy se budeme moci po shromáždění opět zdržet třeba hodinu a bez roušek.
Možná je v tom ale Boží ruka. Ve Skutcích 11,19-20 čteme: „Ti, kteří se rozprchli před soužením, které nastalo kvůli Štěpánovi, prošli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie; nikomu nehlásali slovo Boží, jen Židům. Někteří z nich byli muži z Kypru a z Kyrény; ti přišli do Antiochie a mluvili i k Helénistům a zvěstovali jim Pána Ježíše.“
Pán Ježíš dal svými Dvanácti jasnou instrukci: Jděte ke všem národům. Oni ale kázali evangelium „jen Židům“. Až když Bůh dopustil pronásledování a křesťané se rozprchli, zvěstovali evangelium i řecky mluvícím národům. Možná na nás Bůh dopustil tuto epidemii i proto, že se promění náš vztah k obecenství. Znáte to: Co je zapovězeno, chutná nejvíce. Vztah k obecenství se možná promění na celou generaci (bude-li nám čas ještě dán).
Druhá věc je, co dělá epidemie s naším vztahem k pravdě a k médiím. Tady to – zatím – tak veselé není. Dnes ráno jsem dostal e-mail tvrdící s naprostou jistotou, že COVID-19 byl vyroben uměle v laboratoři. „Konečně byl někdo statečný a odhalil pravdu!“ Tento soubor mi poslal nějaký křesťan píšící tak, že by se zdálo, že ten, kdo tento názor odmítne sdílet, málem slouží ďáblu. Hledal jsem zdroj této informace a ejhle: aeronet. Hojný zdroj nejrůznějších mystifikací.
Pak jsem si dopoledne zašel do schránky pro noviny. Shodou okolností byla hned na první stránce informace o tom, že ani vyslanci Světové zdravotnické organizace ve Wu-chanu, ani nikdo jiný to nemůže ani potvrdit, ani vyvrátit. Sám mám ve své složce „koronavir“ články tvrdící to i pravý opak.
Související – Dan Drápal / Pokoření
Zajímavé (a přiznám se, že i trochu zneklidňující) je, že ti, kterým jde o pravdu, si mnohdy v takových situacích nejsou jisti. Rozumějte mi dobře: Má víra v Hospodina a v Ježíše Krista není ani v nejmenším ohrožena. Když jde ale o současnou pandemii a já se potkám s nějakým křesťanem (bohudíky se to netýká zdaleka všech, ale je takových mnoho), který má na tuto věc „silný“ názor, tak mě zahrne argumenty a „důkazy“ pro své tvrzení. Jenže za půl hodiny mohu potkat někoho, kdo má názor opačný a rovněž mě zahrne argumenty. Přiznám se, že je mi mnohem lépe ve společnosti těch, kteří „nevědí“.
Ovšem právě tito lidé toho někdy vědí víc než ostatní, kteří jsou ve svých vyjádřeních velmi vehementní.
Popíšu, jak může určitý zádrhel vzniknout. V jednom ze svých článků jsem upozorňoval, že díky vakcinaci u nás byla vymýcena tuberkulóza. Jedna sestra mě napsala, že to není pravda, že zná lidi, kteří v 90. letech tuberkulózu dostali.
Kdysi jsem četl v jedné zajímavé knize od Ivana Illiche, že na počátku 19. století umíralo v New Yorku na tuberkulózu 800 lidí ze sta tisíc. O století později to bylo už jen 160. Nemoc se tedy dala na ústup mnohem dříve, než byl objeven účinný lék na tuto chorobu. V 90. letech skutečně ještě stále umírali lidé na tuberkulózu – i u nás. Jestli si to dobře pamatuji, bylo jich asi 17 ročně.
Technicky vzato jsem vlastně „lhal“. Tuberkulóza nebyla vymýcena stoprocentně. Nicméně byla omezena natolik, že nepředstavuje žádný vážný zdravotnický problém. (Poučil jsem se, a abych byl nenapadnutelný, budu nadále říkat, že tuberkulóza byla téměř vymýcena. Nebudu se ale pohoršovat nad kýmkoli, kdo by slůvko „téměř“ vynechal.)
Poslední věty jsem dal do závorek. Psal jsem je 10. února, ale dnes, 16. února, kdy dávám definitivní podobu tomuto článku, už bych je nenapsal. Ozval se totiž jeden přítel, křesťan a lékař, a upozornil mě, že mezitím, tedy v posledních dvaceti letech, se objevily nové mutace tuberkulózy, které jsou rezistentní na dosavadní léky. Tuberkulóza se opět lavinovitě šíří v zemích bývalého Sovětského svazu. A tak se zdá, že jediný celosvětový očkovací úspěch je vítězství nad pravými neštovicemi. Tak to vidíte: člověk jde za jedním dílčím problémem a jak postupně poznává víc a víc, několikrát musí změnit, nebo alespoň upravit, to co si myslí. A pak něco tvrďte s jistotou!
Nicméně sporům se vyhýbám. Jsou nekonečné a nevzpomínám si na nikoho, kdo by změnil strany. (Možná se tak stalo někdy v roce 1761. Ale možná se mi už pět lidí chystá napsat, že oni někoho takového znají.)
Každý z nás má od Pána Boha nějaký dar a každý z nás něco umí a dokáže to dělat dobře. A každý z nás má nějaké poslání. Imunologové, epidemiologové, statistici a farmakologové mají důležité – v dnešní době veledůležité – poslání. Máme-li je ve svém okolí, modleme se za ně. Aby dělali svou práci dobře, aby říkali pravdu, a aby se nerozpakovali říci „nevím“, pokud nevědí.
Znám člověka, který medicínu nestudoval a do aktuálních sporů nevstupuje. Rozhodl se, že se přihlásí jako dobrovolník na covidové oddělení.
Před takovým rozhodnutím klobouk dolů. Je to nejlepší „argument“ do současných sporů.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teologa a publicista Datum: 17. února 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
