Můj bratr Aleš mi dal k Vánocům knihu Yorama Hazonyho se stručným názvem Konzervatismus a se stejně stručným podtitulem Znovuobjevení. Byla to trefa do černého. Čtu ji pomalu, nejsem ani v polovině. Mezitím jsem přečetl několik jiných knih.
Každého z nás potěší, když najdeme někoho, kdo má stejný pohled na svět jako my. (Jistě, neznamená to nutně, že náš pohled je správný.) A možná potěší dvojnásob, nalezneme-li u nějakého autora zformulované myšlenky, které jsme nikdy nevyslovili, protože jsme je jen jakoby zpovzdálí tušili.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Jsme schopni změnit názor?
Jednou z mnoha myšlenek, které mne hluboce zaujaly, je, že naše úcta k rodičům, učitelům, nadřízeným v práci, ale i politikům, spolu úzce souvisí, téměř jako spojité nádoby. A tak mne napadlo, že lepší než se zabývat otázkou zda a jak děti trestat či netrestat, by stálo za to učit je úctě.
Pokud si manželé navzájem neprokazují úctu – a pokud se vůči sobě chovají neuctivě, nebude mít dítě od koho se úctě naučit. A nebude vědět, že se má chovat uctivě vůči učitelům a učitelkám. Pokud se znepokojením pozorujeme, jak společnost přestává být soudržná, mysleme na to, že vzájemně neuctivé chování politiků a žurnalistů má svůj kořen už v našem dětství. Pokud jsme se nenaučili chovat se k druhým, a zejména k rodičům, uctivě, nedokážeme být uctiví k lidem, s nimiž budeme nutně v nějakém vztahu, ať už hodně blízkém nebo vzdáleném. Pokud dítě slyší, jak se rodiče vyjadřují neuctivě o jejich učitelce, nebude mít touhu se od ní něco naučit.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Vzdělání a biflování
Uvedu ilustraci z vlastního života. Když jsem byl v páté třídě, měl jsem velký průšvih. Čekali jsme na lékařskou prohlídku na základní škole, v místnosti pro promítače. Vedle ní byla malá místnost s otvory, kudy se daly promítat filmy do speciální velké učebny pro fyziku a chemii v posledních dvou ročnících základní školy. Právě v ní měli hodinu fyziky.
Byl jsem v té škole nový – nedávno jsme se přestěhovali do oné čtvrti. Spolužáci mne navedli, abych oněmi otvory pro promítání zakokrhal. A já se nechal přemluvit.
Co mi spolužáci zatajili, bylo, že soudruh učitel, který tam vyučoval, se jmenoval Kohout.
Bylo z toho velké vyšetřování. Učitel Kohout mi nařídil, abych oznámil třídní učitelce Tučkové, co jsem provedl, a aby se rodiče dostavili do školy. Vyšetřování pokračovalo i druhý den, kdy se ho ujal soudruh ředitel Khun. Před dvojkou z chování mne uchránilo to, že jsem nekokrhal sám. Po mně se totiž osmělili i někteří další žáci, včetně dívky, jejíž rodiče byli vysoce postavení komunisté, a vypadalo by hloupě, kdyby ona potrestána nebyla, a tak jsme vyvázli jen s ředitelskou důtkou.
Bál jsem se jít domů. Měl jsem průšvih, a dostal jsem zaracha a ještě nějaké další tresty. Nicméně maminka do školy nešla. Až po letech mi řekla, jak to vlastně tehdy bylo.
Když jsem byl mimo dosah telefonu, maminka zavolala do školy a mluvila se soudruhem učitelem. A sehrála divadélko: „Cože, co to ten můj kluk udělal? Roztrhnu ho jak hada! Ten si to bude do smrti pamatovat!!! Ať raději ani nechodí domů!!!“ A tak dále.
Učitel Kohout zřejmě usoudil, že mám velmi přísné, až kruté rodiče, a došlo to až tak daleko, že mě začal omlouvat. „Ale to víte, kluci někdy dělají takové hlouposti…“
Ještě zmíním, že když jsem třídní učitelce oznamoval, co jsem provedl, zdálo se mi, že stěží potlačuje smích. Po letech mi to potvrdila. Naši se totiž spřátelili s její rodinou a jednou – to už jsem měl před maturitou – na to přišla řeč. Soudruh Kohout, jak vyšlo najevo, nebyl u kolegů příliš oblíben.
Jaké v tom bylo pro mne poučení? Ať si rodiče o učiteli Kohoutovi či řediteli Khunovi mysleli cokoli, neudělali a neřekli nic, co by snížilo jejich hodnotu v mých očích. Učitele není správné zesměšňovat, ať už si o něm myslíme cokoli. A učitelka Tučková dobře udělala, že onen smích přede mnou potlačila.
Když se dítě nenaučí úctě k nadřízeným v rodině a ve škole, bude mít velké problémy vytvořit si dobré vztahy v zaměstnání.
Nedávno jsem psal o „volných radikálech“. Právě v rodinách těchto volných radikálů se často pomlouvá ten sbor, ze kterého odešli, případně i sbory jiné. Několik takových rodin jsem poznal zblízka. Bylo mi velmi smutno, když jsem viděl, jak děti takřka s mateřským mlékem nasávají kritického ducha – a je jedno, jestli ta kritika měla nějaký reálný základ nebo ne. Přitom se tyto děti mnohdy nechovaly uctivě ani ke svým rodičům.
Čekám jednu velmi hlasitou námitku: Úctu je třeba si zasloužit.
Doporučuji: Snažte se ze všech sil úctu si zasloužit, ale učte se také úctu prokazovat. To, že s někým jednáte uctivě, neznamená, že takový člověk nemá charakterové vady. Před jeho nedostatky nemusíte zavírat oči. Písmo nás poučuje v teorii i v praxi, proč a jak na to. Jak řešit konkrétní situace? Začni se za toho, s kým máš problém, pravidelně modlit. Garantuji ti, že tvůj vztah k němu se začne proměňovat. Přestože on nebo ona se možná hned měnit nebude. Za druhé, jdi nejprve za ním osobně a řekni mu, co proti němu máš. Pokud to neuděláš, ačkoli jsi to udělat mohl, nemáš právo mluvit o jeho nedostatcích s jinými lidmi, a především před dětmi ne.
Na závěr předkládám jeden biblický text k meditaci:
Noe byl rolník a první vysázel vinici. Jednou pil víno, opil se a obnažil se uprostřed svého stanu. Chám, otec Kenaana, viděl nahotu svého otce a oznámil to venku svým dvěma bratrům. Ale Šém a Jefet vzali plášť, položili si ho na ramena, šli pozpátku a zakryli nahotu svého otce. Jejich tváře byly odvrácené, takže nahotu svého otce neviděli. Když se Noe probral ze svého vína a dozvěděl se, co mu jeho nejmladší syn provedl, řekl: Buď proklet Kenaan! Ať je svým bratrům posledním z otroků. Dále řekl: Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem. Ať Bůh rozšíří Jefeta, ať přebývá ve stanech Šémových a ať je Kenaan jejich otrokem (Gn 10,20-27).
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 17. července 2024 Foto: