Jeden kritický komentátor mých článků napsal, že možná slyší trávu růst, ale že si musí klást otázku, proč já, lidovec, píšu právě teď články o StB. Co za tím asi vězí?
Je to skoro takový celonárodní sport: Raději než obsahem článku se zabýváme otázkou, proč to ten člověk píše právě teď, co tím sleduje, kam tím míří, komu či čemu to má sloužit. Souvisí s tím i „zařazování“. Jsi proti očkování proti covidu, to jsi patrně putinovec. Jsi proti transgenderové ideologii, tak to budeš asi krajní pravičák.
A nyní k těm lidovcům. Ano, jsem členem této strany, ale rozhodně ji nepolykám i s navijákem. Byla to ostatně poněkud kuriozní představa: Dan Drápal napíše článek o StB a lidovcům stoupnou preference.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Můj život s StB II.
Teď něco o lidovcích napíšu, a spíše bude hrozit, že by jim mohly preference klesnout, což si nepřeji. Jsem vůči této straně kritický, a přesto ji budu volit a rád bych se účastnil i předvolební kampaně.
Když jsem se rozhodoval vstoupit do KDU-ČSL – bylo to už před mnoha lety – bylo to hlavně kvůli rodinné politice. Byl jsem přesvědčen, že naše společnost – a celá západní civilizace – se nevyvíjí dobře, a chtěl jsem s tím něco dělat. Kromě toho jsem rád, že žiji v demokratické zemi, a je mi jasné, že pokud demokracii nebudeme chránit a rozvíjet, ona zajde na úbytě.
Samozřejmě mne zajímá i ekonomika a zahraniční politika, a myslím si, že i v těchto oblastech si lidovci vedou relativně dobře. Ano, uznávám, že v ekonomické politice udělali určité chyby, ale pokud na vše vztahujeme relativní, nikoli absolutní hlediska, pak jich dle mého mínění neudělali víc než jiné strany. Pokud ale jde o rodinnou politiku, zdála se mi tato strana nejpřijatelnější.
SOUVIS
Právě v této oblasti jsem ale zakusil velké zklamání. Mnoha lidovcům – a platí to spíše o významných osobnostech, mnohem méně o řadových členech – se do kulturních válek nechtělo. Patrně se domnívají, že stav, kdy ve Spojených státech tisícům dívek mladších osmnácti let uřízli prsa s tím, že tak činí na základě jejich přání a s jejich informovaným souhlasem, u nás nikdy nenastane a tato sociální psychóza u nás nikdy nepropukne. U nás věci zatím nedošly tak daleko jako v anglosaském světě nebo ve Skandinávii, ale i u nás pokračuje tento neblahý vývoj mílovými kroky.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Osud malých národů
Ve světě dochází právě v těchto měsících k zásadnímu obratu, a tak se zdá, že u nás woke culture nestačí napáchat tolik škod jako jinde.
Netvrdím, že právě tyto věci zajímají všechny občany. Takových, jako jsem já, ale rozhodně není zanedbatelný počet, a mnozí z nich KDU-ČSL opustili. Kam asi šli? Obávám se, že mnozí přistáli v nových protestních stranách, tedy v Přísaze, u Motoristů, a možná i u Kateřiny Konečné. Domnívám se, že by lidovci neprohloupili, kdyby si nechali udělat kvalitní průzkum, kam ona dvě nebo tři procenta občanů, kteří ji dříve volili, odešli, a koho asi budou volit letos na podzim.
Mí příznivci se mne mohou zeptat: A proč tam tedy zůstáváš? Mám k tomu dva důvody. Jeden je méně závažný a je tak trochu emocionální: Jak v místní organizaci v Praze 8, kde jsem kdysi začínal, tak zejména v místní organizaci v městě Jeseník mne přijali velmi příznivě, a jednoduše mám ty lidi rád a modlím se za ně. (U mne to nějak jedno souvisí s druhým. Když se za někoho modlíte, začnete ho mít rádi, a když někoho máte rádi, tak se za něj modlíte.) Kromě toho komunální politika často řeší jiné věci než užší vedení strany.
Druhý důvod, proč zůstávám, je závažnější. Přes všechny mé námitky shledávám na lidovcích dva velké klady. Možná se lidovci v příštích volbách nedostanou do Poslanecké sněmovny, ale budou mít stále velmi silné zastoupení v komunále. To znamená, že na místní úrovni občané lidovce oceňují více než na celostátní rovině. Poznal jsem u lidovců několik skvělých starostů, a jsem rád, že se jim daří.
Podobně jsou lidovci poměrně úspěšní co se týče Senátu. Některým lidem možná lidovci nevoní, nicméně jsou jim sympatické některé osobnosti, které kandidují do horní komory Parlamentu.
Ale i ve vládě si lidovci nevedou špatně. Vysoce jsem ocenil, s jakou rychlostí a profesionalitou se Marian Jurečka zhostil úkolu postarat se o ukrajinské uprchlíky v prvních měsících války. Sám jsem nějaké Ukrajince ubytoval a musím říci, že o mne i o ně bylo postaráno velmi dobře.
A pak je zde důchodová reforma. Ano, vím, že mnozí s ní nejsou spokojeni, nicméně Jurečkovi se podařilo něco, co se nepodařilo žádné vládě v posledních pětadvaceti letech, ačkoli o tom mnozí mluvili, ale neměli odvahu udělat krok, o kterém věděli, že jim popularitu nepřinese. Jurečka se téměř doslova obětoval.
K tomu ještě jedna perlička. Na celostátní konferenci jsem už na jaře loňského roku slyšel některé problematiky znalé lidovce upozorňovat, že brzy bude mít ministerstvo pro místní rozvoj velký průšvih. Ano, mám na mysli stavební zákon. Prý nabízeli ministru Ivanu Bartošovi pomoc, ale on ji odmítl. Nakonec vláda pověřila konzervativce Jurečku, aby řešil katastrofu, za kterou nese odpovědnost Pirátská strana, jež měla být vlajkovou lodí digitalizace.
Vidím tedy na KDU-ČSL určité klady, a proto ji budu opět volit. Je mi líto, že se lidovci neumějí „prodat“ v tom kladném smyslu. Pí ár nebylo nikdo jejich silnou stránkou. Volba nového vedení byla svým způsobem sázka na jistotu, s minimálním rizikem. Kdyby strana chtěla riskovat, zvolila by Čunka s Hellerem. To by rozhodně rozčeřilo stojaté vody nejen u lidovců.
Nu, snad se mi mého podezřívavého kritika podařilo přesvědčit, že nejsem součástí spiknutí, v němž Dan Drápal dostal roli publicisty, který píše o StB, aby pomohl KDU.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 26. února 2025 Foto: Wikimedia Commons