Tentokrát nepůjde o volební agitaci – té jsem věnoval před časem jiný článek. Dnes mi jde spíše o to, co nastane po volbách.
Předně si dovolím jednu obecnou poznámku, která se týká technikálií voleb: Dával bych přednost tomu, aby se nezavádělo korespondenční (elektronické) hlasování. Přiznám se, že počítačům příliš nerozumím. A vím, že nejsem sám. Nemám dostatečnou důvěru v to, že do voleb přes počítač nelze nějak nepatřičně zasahovat. A vím, že nejsem sám. Ve Spojených státech je to velké téma, které rozděluje společnost. Prosím, můžete si myslet, že ti, kdo odmítají elektronické hlasování, odmítají pokrok. Může to tak být. Stojí ale za to, mít elektronické hlasování, když miliony lidí k němu nemají důvěru? Vždyť právě férovost voleb je něčím, v co by měly věřit všechny relevantní strany! Skutečnost, že někteří lidé na elektronické volby tak vehementně tlačí, ve mně – a vím, že nejsem sám – vzbuzuje podezření. Proč tak činí? Suma sumárum, možná se zavedením elektronického hlasování ušetří pár milionů. Já bych ale dával přednost tomu, zaplatit si klasiku a hlasovat zásadně „papírově“. Pak je možno hlasy kdykoli přepočítat.
A teď k volbám. Píšu tento článek 27. září, kdy do začátku „našich“ voleb zbývá 11 dní. Nebudu se věnovat odhadům, jak to dopadne. Je zřejmé, že to může dopadnout nejrůznějším způsobem. Co se mne týče, tak pokračování jakékoli Babišovy vlády znamená „všechno špatně“. Pokud Babiš nevyhraje, je velmi pravděpodobné (mě se zdá dokonce, že téměř jisté), že nějakou vládu bude muset slepit koalice pěti politických stran, a to značně nesourodých. Může to fungovat?
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Předvolební agitace
Domnívám se, že může. Pamatuji na dobu, kdy byli v zastupitelstvu hlavního města Prahy zástupci ANO, ČSSD a Trojkoalice starostů, zelených a lidovců. Zejména této trojkoalici předpovídali skoro všichni brzký konec. Spojenectví zelených a lidovců bylo opravdu svým způsobem bizarní. Přesto se tato koalice po celé volební období nerozpadla. Byl jsem tehdy v pražském městském výboru KDU-ČSL, a tak vím, proč. Bylo to jednoduché: Koalice měla stanoveno, kdo je za co zodpovědný, a nechala jednotlivé zastupitele rozhodovat o rezortech, který jim byly svěřeny. Proto lidovci neprotestovali, ani když zástupkyně zelených Petra Kolínská odvolala ředitele Ústavu pro rozvoj hl. m. Prahy Petra Hlaváčka, ačkoli to byl krok zcela nesmyslný a ačkoli Petra Kolínská neměla připravený žádný další tah.
Něco podobného by se mohlo opakovat i na celostátní úrovni. Jde o důsledné dodržování srozumitelně sepsané koaliční smlouvy. Není to sice ideální řešení, ale fungující demokracie zpravidla ideální řešení nenabízí.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Jeden z mých přátel a čtenářů mi napsal, že „politika je kšeft“. Kšeft není hezké slovo, a je to zlé, pokud probíhají kšefty skryté a utajené. Nicméně budiž – pokud se tím myslí, něco za něco, pak demokratická politika „kšeft“ je. Alternativou je diktatura nebo anarchie.
Hodně záleží na schopnosti vyjednávat, a hodně záleží i na rétorice. Opoziční smlouva, uzavřená před lety mezi ČSSD a ODS, byla velmi odpudivá mimo jiné proto, že v předvolebním boji se tyto strany navzájem démonizovaly, mobilizovaly proti sobě, aby se pak pokusily zcela změnit politickou mapu země a vymazat z ní menší strany, v čemž jim naštěstí zabránil prezident Havel a Ústavní soud. Je zcela v pořádku, pokud Petr Fiala dává najevo, že vládnout spolu s Ivanem Bartošem by mu nebylo ani trochu příjemné. Je ale dobře, že se zdržuje osobních invektiv. Na rétorice záleží víc, než si myslíme. Je něco zcela jiného, když někomu třeba v televizní debatě řeknete: „Pane, vy lžete“, než když řeknete „vážený pane, o správnosti vašich informací by se dalo s úspěchem pochybovat“. Samozřejmě, jsou voliči, kteří vítají od lídrů svých stran silná (či spíše silácká) a šťavnatá slova – očekávám, že se vyjádří i k tomuto mému článku. Urazit protivníka se může zdát jako skvělý tah. Je ovšem smutné, když se tím připravíte o budoucího koaličního partnera. Demokracii se daří, jsou-li politici umírnění, schopní vyjednávat, dávají-li přednost věcné argumentaci před osobními útoky. Jistě, každý z nás má (nebo má mít) také určité nepřekročitelné meze. Lhát se v demokracii nesmí, přestože se tak někdy děje.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 29. září 2021 Foto: Pixabay – ilustrační