Chci reagovat na tentokrát doslova stovky reakcí (sečtu-li diskusní příspěvky na FB, na Křesťanu dnes a ty, které mi přišly e-mailem) na článek „Bůh nám chce něco říci“. Zastavím se u tří témat, k nimž přišla řada příspěvků.
Prvním tématem, které zmíním, byť jen krátce, jsou reakce na zmínku o Dereku Princovi. Skoro lituji, že jsem ho vůbec jmenoval. Na Dereka Prince mají lidé různé názory, já osobně patřím k těm, kteří si ho váží, a nepochybně jsem jím byl v řadě věcí ovlivněn. Jsem rád, že jsem ho mohl poznat i osobně, zblízka, a měl jsem s ním řadu rozhovorů, které mi velice pomohly. Ale to by bylo na zcela jiný článek.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Bůh nám chce něco říci
Druhým důležitým tématem byla otázka kritiky vlády. Zde jsem se měl asi vyjádřit trochu obšírněji. Slova o tom, že Bůh nám nedal mandát vládu kritizovat, ale chce, abychom se za vládu modlili, mnozí pochopili v tom smyslu, že kritizovat vládu je zakázáno. To jsem říci nechtěl; ostatně v takovém případě bych kritizoval sám sebe, protož jsem se nejednou o vládě kriticky vyjadřoval. Takže aby bylo jasno: Křesťanům není nějak apriori zakázáno vyjadřovat se kriticky vůči vládě.
Na druhé straně mě je trochu líto, že zatímco mnozí vehementně brání naše „právo“ vládu kritizovat, jen velmi málo lidí si vůbec všimlo výzvy, abychom se za vládu modlili. Ale ano, někteří si toho všimli, a vyzvali k modlitbám a půstu. Předpokládám, že tato výzva i k některým z vás dolehla.
Je ale dobré zamyslet se nad jednou věcí. Ano, vládu lze kritizovat. Nejsem si ale jist, zda právě křesťané tomu mají věnovat příliš velkou pozornost. Naše kritika vlády asi nepřinese mnoho nového. V kritizování bude „svět“ minimálně stejně dobrý jako my; ba řekl bych, že ještě „lepší“. Jinak řečeno, v kritizování vlády jsme snadno zastupitelní. Domnívám se ale, že nejsme zastupitelní v modlitbách za vládu. Osobně jsem přesvědčen, že v tomto ohledu svou úlohu podceňujeme.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Morální dilema
Další velkým tématem je otázka, zda se Ježíš věnoval politice nebo ne, a co z toho plyne pro nás.
Domnívám se, že v podstatě pouze demokracie vytváří podmínky, abychom se politice nemuseli příliš věnovat. V jiných formách vlády nemáme politickou moc; to však neznamená, že se můžeme politice vyhnout. Když Jan Křtitel kritizoval Heroda za cizoložství, mělo to politický rozměr, nebo nemělo? Bylo to rozhodně jiné, než kdyby za stejný hřích kritizoval souseda Malkíšuu. Když přišli za Pánem Ježíšem s otázkou, zda platit či neplatit daně, souviselo to nějak s politikou? Tato epizoda jako by naznačovala, že by se jí náš Pán vyhnout chtěl. Podobně když za ním přišli se zprávou, že Pilát smísil krev Galilejců s krví jejich obětí, dává Ježíš dost drsnou odpověď: „No vidíte, a když nebudete činit pokání, dopadnete taky tak.“ Jak kdyby chtěl toto výsostné politikum nějak minout. Protiřímské vlastence touto svou odpovědí zřejmě spíše naštval, než aby je uspokojil.
Z mesiášských titulů si Ježíš vybral titul „Syn člověka“. Nabízely se mu i jiné: Učitel spravedlnosti, Syn Davidův, Mesiáš. Titul „Syn člověka“ byl politicky nejméně zatížený – a právě pro to si ho zřejmě Pán Ježíš zvolil. Jenže pak nám to hodně zkomplikoval při slavnostním vjezdu do Jeruzaléma. Ačkoli při jiných příležitostech se označení „Syn Davidův“ vyhýbal, a dokonce ho relativizoval (viz Mt 23,41-45), při slavnostním vjezdu do Jeruzaléma ho jednoznačně přijal.
Když pak byl Pilátem vyslýchán, řekl, že jeho království není z tohoto světa. Znamená to, že se ho politika netýká? Ale kdež. Když někdo tvrdí, že má království, tak je v ohrožení, a může stokrát říkat, že jeho království není z tohoto světa. Platí to od prvotních křesťanů až po dnešní pronásledované – čínští křesťané by mohli vyprávět.
Nejsou to jen křesťané, kdo jsou pronásledováni. Počátkem sedmdesátých let začala naše komunistická strana pronásledovat „máničky“, representované skupinou Plastic People of the Universe. Některé jejich písničky se mi líbí, zvláště ty od Sváti Karáska, jiné se mi nelíbí ani trochu. Ale to je v této souvislosti zcela lhostejné. Těmto lidem nešlo ani v nejmenším o politiku. Kdyby je státostrana nechala na pokoji, do politiky by vůbec nevstoupili. Podobně dnes se v Rusku nijak politicky neangažovali Svědkové Jehovovi – přesto je Putin zcela zbytečně pronásleduje. Můžeme si říkat „do politiky se nepleťme“, ale v diktatuře nám to bude málo platné. Takže nejde ani tak o to, zda se v politice angažovat chceme či nechceme. I postoj „nechci s politikou nic mít“ je postoj politický. A má své důsledky.
Kritici politické angažovanosti upozorňují, že Boží království nelze vybudovat politickými prostředky. V tom mají nepochybně pravdu. Mnohdy je ale jejich kritika špatně cílená: Já si také nemyslím, že Boží království lze vybudovat politickými prostředky, a přesto politickou angažovanost považuji za smysluplnou. Nicméně, jak by mělo být patrné z článku, který vyvolal takovou odezvu, za mnohem smysluplnější považuji modlitbu.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 8. prosince 2021 Foto: CC Search – Ježíš a Pilát