Škoda, že současní nadšenci, strhávající sochy a odstraňující památníky jim nesympatických lidí, málo čtou Bibli – pokud tedy vůbec. A škoda, že biblické křesťanství není vyučováno na školách. Napadají mě hned čtyři místa, která by mohla mít moderující vliv na dnešní pomníkovou hysterii. Ještě před třemi generacemi byla tato místa známa i lidem, kteří jinak s křesťanstvím neměli moc společného. Jsou to slova Ježíšova:
„Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí kamenem.“
„Nesuďte, abyste nebyli souzeni.“
„Jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni.“
„Nejprve vyjmi břevno ze svého oka, nežli půjdeš vyjmout třísku z oka svého bližního.“
Dnešní demonstranti se u osobností minulosti pohoršují nad hříchy, jichž se sami dnes nemohou dopustit, ani kdyby chtěli. Nad hříchy, s nimiž sami nemuseli nikdy bojovat.
Věnují sice hodně času snahám zrušit nebo alespoň znevážit minulost; neškodilo by ale, kdyby se věnovali více jejímu studiu. Možná by potom jejich pohoršení nebylo tak selektivní.
Nedávno se předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker účastnil odhalení sochy Karla Marxe. Nad tím by se patrně dnešní demonstranti příliš nepohoršovali. Většinou totiž nevědí, jak Marx chápal otroctví. V americké občanské válce byl jednoznačně na straně jihu proti severu. V této otázce vedl spor s Proudhonem, který by pro emancipaci. Marx mu napsal: „Bez otroctví by se Severní Amerika – ta nejpokrokovější země – proměnila v patriarchální stát. Vymažte Severní Ameriku z mapy a nastane anarchie – celkový úpadek moderního obchodu a civilizace. Zrušte otroctví a vymažete Ameriku mapy.“ Jedna věc je Marxův postoj k otroctví – ten se mi vůbec nelíbí. A druhá věc je Marxův kolosální omyl: Zrušením otroctví se Amerika z mapy nevymazala. Ale marxisté mají pozoruhodně vyvinutou schopnost nevidět do očí bijící omyly svého Mistra.
O něco známější je Marxův kritický a urážlivý postoj ke Slovanům obecně a k Čechům zvlášť. Nevím, zda o tomto postoji věděl redaktor New York Times, který pořídil dlouhý výčet hříchů prezidenta Trumpa a zařadil do něj i „příchylnost ke Slovanům“. Vycházel patrně z toho, že Trump měl dvě slovanské manželky, spíše než že by chtěl Trumpa obvinit z toho, že natruc levici preferuje Slovany.
Až se marxisté trochu víc seznámí s historií, nebudou to mít vůbec jednoduché.
Ale vraťme se k dnešním obrazoborcům. Všichni jsme mnohovrstevnaté osobnosti, ať si to připouštíme nebo ne. Mám jednu příbuznou, která je velice milá a štědrá. Současně je upovídaná a někdy roznáší drby, což má velmi nepříjemné důsledky. Znám člena jednoho křesťanského společenství, který je nepříjemně vzteklý, ale je velice šikovný a ochotný kdekomu bezplatně pomoci. Všichni jsme takoví – do větší či menší míry. A všichni jsme více či méně určeni prostředím, v němý jsme vyrůstali. Můžete o mě klidně říci, že jsem antikomunista. Nebudu to rozporovat. Nicméně měl jsem na gymplu několik spolužáků, kteří byli – v mnoha ohledech – relativně charakterní lidé, ačkoli udělali za vlády jedné strany poměrně slušnou kariéru. Vyrůstali v komunistických rodinách a názory jejich rodičů se formovaly v době, kdy komunismu propadl kdekdo. Nepíšu to proto, abych je vyvinil. Nevím tak úplně přesně, jak to mají v nitru srovnané. Podobně znám lidi, kteří vyrostli v zavile antikomunistických rodinách, kteří dokáží být hodně nemilosrdní. Chápu, proč jsou takoví, jací jsou. Nechci je omluvit – jedním z úkolů našeho osobního rozvoje je naučit se sebereflexi a připustit si, že naše prostředí nás formovalo více, než jsme si připouštěli, a ne vždy to bylo dobře. Pokud je člověk takové sebereflexe schopen, nebude naopak schopen teď plivat na Winstona Churchilla, když zjistí, že i tento veliký muž měl určité vady.
Pokud se veřejně angažujeme, musíme často dobře zvažovat, do jakých bitev půjdeme a do jakých ne. Dostanu čas od času od někoho podnět, abych se vyjádřil k tomu či onomu. Když to odmítnu, je to chápáno jako zastávání opačného názoru, než je názor člověka, který mi onen podnět dal.
Každý z nás žije v určité době a jsou věci, v nichž se rozhodne angažovat, a věci, v nichž se neangažuje. To ale neznamená, že se mu tyto věci zamlouvají. Hodně to teď schytává jižanský generál Lee. Ten byl znám svou šlechetností vůči svým nepřátelům a měl řadu dobrých vlastností. Ano, bojoval za špatnou věc. Kdo si ale myslí, že byl zapřisáhlým zastáncem otroctví, mýlil by se. Rozhodoval se v určité situaci na základě určitých zásad a úvah, a vztah k otroctví nebyl jediným motivem jeho rozhodování. Ano, opakuji, přes mnohou svou šlechetnost bojoval na nesprávné straně. Byl mnohovrstevnatou osobností – jako my všichni ostatní. Kdo si myslí, že pro něj to neplatí, ať první hodí kamenem.
Rasisté doby Kolumbovy nebo Jeffersonovy už dnes nikomu neublíží. Pro dnešní demonstranty je snadné se nad nimi pohoršovat. Škoda, že si nedokáží představit, že mezi nimi žijí spoluobčané, kterým vadí zabíjení nenarozených dětí. Zatímco dávno mrtví rasisté už nikomu neublíží, tyto děti jsou zabíjeny dnes. Mnohým z těch, kteří dnes bojují proti Churchillovi nebo Washingtonovi, to nevadí. Já ale doufám, že společnost časem své názory promění a že třeba za padesát let (budou-li nám dána) bude společnost s odporem či dokonce děsem vzpomínat na to, co bylo ještě na počátku jednadvacátého století přijatelné.
Nicméně jako zastánce tohoto „menšinového“ názoru musím žít v této společnosti a snažit se o to, aby ten kousek země, na kterém žiji, na tom byl na sklonku mého života o něco lépe, než když jsem začínal brát rozum. Obávám se, že současné obrazoborectví učiní náš svět méně snášenlivým a méně příjemným místem k přebývání. Spíše jsme se přiblížili trochu k Tálibánu. Ten také ničil sochy.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Původně psáno pro Konzervativní noviny Datum: 15. července 2020 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační