Už několik lidí se mě ptalo, jestli se křesťan může modlit, aby někdo umřel. Ano, hned mi bylo jasné, že myslí na Vladimíra Putina. Sám jsem se za jeho smrt nemodlil, a musím se přiznat, že jsem tu otázku vlastně neměl promyšlenou. Čtu teď sedmisetstránkový životopis Dietricha Bonhoeffera, luterského faráře a teologa, který se účastnil příprav na atentát na Hitlera, byl zatčen a v dubnu roku 1945 popraven. Nedlouho před smrtí napsal mou milovanou píseň Moc předivná nás tiše obestírá. Vždycky jsem ho obdivoval, takže bych v tom měl mít jasno… Co druhý den si volám se svým přítelem ukrajinským pastorem. Spojení s ním zatím funguje, v neděli jsme dokonce v rámci bohoslužeb udělali malou videokonferenci, aby naši lidé viděli jej a jeho manželku a oni viděli nás, kdo se za ně modlíme a kdo se je snažíme podporovat. V jednom rozhovoru jsem se ho zeptal, jak to vidí on. Může se modlit za smrt Putina? On je v tom naprosto jednoznačný.
Možná někoho hrozně naštvu, ale já se modlím, aby se Putin obrátil. Motivuje mě k tomu příběh posledních měsíců několika nacistických zločinců, kteří čekali v Norimberku na soud. Sloužil jim pastor H. F. Gerecke, který sám přišel ve válce o dva syny. Patnáct z nich přijalo Ježíše a činilo pokání. Někteří z nich byli popraveni (Wilhelm Frick, říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava, Fritz Sauckel, generální pověřenec nad nucenými pracemi, Wilhelm Keitel, říšský maršál, a Joachim von Ribbentrop, ministr zahraničí). Další z obrácených byli odsouzeni k trestům vězení.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Smíšené sňatky
Dokážeme si představit, že se jednou setkáme s těmito válečnými zločinci ve velikém zástupu lidí oslavujících Boha?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
A je správné, že tito novopečení křesťané byli popraveni? Jsem přesvědčen, že ano. Jedna věc je náš duchovní život, jiná věc je, jsme-li voláni k zodpovědnosti za své činy v tomto světě. Když někomu ukradnu milion a pak se obrátím, pak mé obrácení nemůže bránit tomu, abych byl světskou spravedlností potrestán. To, že chci milion vrátit, je jen polehčující okolnost.
Ale kdybych byl v situaci Bonhoefferově, asi bych se zachoval stejné. Tedy aspoň doufám, že bych nebyl příliš zbabělý.
Bylo mi hodně odpuštěno. Činil jsem pokání, a měl jsem z čeho. Byl jsem svévolník, posměvač a hříšník. To, že Ježíš zemřel za mé hříchy a že mi Bůh odpustil, je moje jediná naděje. Ano, jsou lidé, kteří mi neodpustili. (Zajímavé je, že jsou to někdy lidé, kterým jsem nikdy nijak neublížil.) Nevěří, že pokání je míněno upřímně a že „stačí“. Nebo nevěří, že odpouštět je správné.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Důležité ukrajinské vítězství
Tím se dostávám k další otázce: k omluvě prezidenta Zemana. Když měl svůj krátký projev po začátku války na Ukrajině, byl jsem na procházce a měl jsem ho na sluchátkách. Když skončil, měl jsem slzy v očích. On dokázal říci „mýlil jsem se“ a „omlouvám se“! V to už jsem ani nedoufal. A tak mě mrzí, že spousta lidí říká a píše, že to nestačí, že je to příliš málo příliš pozdě, a že ho to nezbavuje odpovědnosti za jeho dřívější proputinovské postoje.
Kdybych byl jeho zpovědníkem, asi bych mu poradil, aby rezignoval. Nicméně přiznám se, že mám větší obavy z lidí, kteří jeho pokání zpochybňují. Člověk, která sám pokání činil, má otevřené srdce pro ty, kteří ho činí také.
V předminulém článku jsem napsal, že současná krize zatím z nás Čechů „vytáhla“ to lepší. Mnozí – psychologové i politici – varují, že nadšené pomáhání běžencům nevydrží dlouho a nastanou problémy. Lidsky viděno se to dá předpokládat, ale nesmyslím si, že je takový vývoj nevyhnutelný. Taky jsem se přihlásil, že někoho ubytuji, ačkoli se mi vůbec nechce. Přijdu tím o své pohodlí, ať už mi nadělí kohokoli. A co když to bude někdo protivný? Nebo s nevychovaným dítětem? Ale nějak bych nedokázal žít s pocitem, že statisíce lidí mrzne někde na hranicích, a já si doma hovím. Mé horší já se ozývá: „Hele, už sis to odpracoval s Iráčany a Pákistánci, dej už si pokoj! To sis neužil dost kritiky?“ Ale pak si zase vzpomenu na to, co se děje, a nedá mi to.
Pokud skutečně dojde k vyhasnutí ochoty pomáhat, měli bychom my křesťané jít příkladem. Neměli bychom vyhasnout. Vždyť naším Pánem je Ježíš, nehasnoucí Slunce spravedlnosti. (Promiňte mi mou patetičnost; opravdu si myslím, že teď je čas na patetičnost a ne na cynismus.)
A ještě z jednoho dalšího soudku. I nyní mě někteří lidé zahrnují proputinovskou propagandou. A říkají: „Nevěř mainstreamu!“ Odpovídám: Já mainstream vlastně nepotřebuji. Což Putin neříkal, že na Krym nikoho nevyslal? A což o měsíc později ty „zelené mužíčky“ nevyznamenal? A což nyní neříkal, že Západ se zesměšňuje, když mluví o hrozící invazi? Že jsou to jenom vojenská cvičení? A vzápětí Ukrajinu napadl. A americké tajné služby byly zpochybňovány: Což nelhaly ohledně zbraní hromadného ničení v Iráku? A to jim teď věříš? Nu, já jsem „nevěřil“, ale současně jsem si nemyslel opak. A hele, americké tajné služby měly pravdu! Ne, mě žádná „mainstreamová propaganda“ nemusí zpracovávat. Stačí poslouchat Putina – a brát ho vážně.
Pamatujme na tuto pravdu: „Nezáleží tolik na okolnostech, které prožíváš, záleží víc na tom, jak na tyto okolnosti reaguješ.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 16. března 2022 Foto: Wikimedia Commons – Vladimir Putin