Nebudu hořekovat nad tím, že církev je v žalostném stavu a zdá se velmi nepřipravená na duchovní boje, které musí vést nebo které ji teprve čekají v budoucnu. Znám dobře biblický příběh o soudci Gedeonovi, který musel na Boží pokyn obrovskou část svého vojska propustit, aby pak byl se zbytkem své armády svědkem, jak Bůh ničí nepřátelskou armádu, na kterou by vlastními silami rozhodně nestačil. Tento příběh je mi útěchou a důvodem, proč si nezoufat. Nicméně to není důvod, proč být vůči slabosti církve lhostejný.
Církev je pod různými útoky zvenčí. To ovšem byla vždycky, a mnohdy se ukázalo, že vnější útoky ji nejen nemohou porazit, ale mohou často vést k jejímu vytříbení a pročištění. Za závažnější důvod slabosti vidím více různých jevů, za které si může sama a které by mohla (a měla) sama vyřešit.
Jedním z důvodů je slábnoucí znalost Písma. Tady si trochu staromilecky zavzpomínám na osmdesátá léta.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Migrace a masakr
Byla to korelace, nikoli kauzalita, že náš sbor na Maninách začal růst ve stejném roce, kdy vyšel Český ekumenický překlad. Byli jsme vůči němu kritičtí (přiznám se, že jsem později z té kritiky trochu slevil, ale to by bylo na jiný článek), ale byl také poměrně drahý, a tak jsme nově obráceným lidem dále rozdávali malé kralické bible v ošklivém obalu z PVC v barvě karmínové, tmavě modré či tmavě zelené. Dodnes si vzpomínám, s jakým zalíbením jsem se díval na ušmudlané „kraličky“ lidí, kteří svou bibli dostali při obrácení a kteří již rok po křtu měli celou Bibli přečtenou. Vazba byla kvalitní a časté používání jí nevadilo. Ušmudlanost byla svědectvím, že bible je hodně používána.
V Písmu je mnoho pasáží, kterým nerozumíš. Já také ne. Některé jsem nastudoval a porozuměl jsem jim. Jiným stále ještě nerozumím. Ale poznal jsem tajemství „kumulativního čtení“. Tím myslím, že čtu zásadně Bibli celou a nevypouštím automaticky „nudné“ pasáže. Ano, jsou kapitoly, které i já přeskakuji (např. rodokmeny a některé rituální předpisy), ale nečiním tak automaticky, protože občas jsem i v těchto pasážích našel perly (nebo spíše rozinky, mám-li se přidržet metafory chleba). Při kumulativním čtení se vám může stát, že to, co jste četli pětkrát a nic vám to neříkalo, se vám při šestém čtení otevře a vy najednou porozumíte.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Proč se angažovat
Jistě, člověk není spasen tím, že čte Bibli. Nicméně není-li nám Písmo každodenním chlebem, nemůžeme duchovně růst. To, že máme hlad fyzický a potřebujeme se najít, poznáme bezpečně; tělo samo nám to připomene třeba jen kručením v břiše. Tělo nám ale neohlásí, že nový duch, který je v nás, se potřebuje pravidelně sytit. Řekneme si: „Dobrá, nic se nestane, když jeden den vynechám.“ A opravdu, nic hrozného se nestane. Já mám také pár dnů do měsíce, kdy Bibli neotevřu. Musím dodat: Vynechané dny při nejbližší příležitosti doplním.
Proč má tolik křesťanů vlažný vztah k Písmu? Na tuto otázku si netroufám odpovědět; důvodů bude patrně více. Ale jedním z nich je, že se obecně méně čte. A judaismus a křesťanství jsou „náboženstvím Knihy“. Podobně jak knihtisk přispěl výrazně k rozšíření reformace a široká znalost Písma přispěla k celkovému rozvoji společnosti, náhrada četby videy a sociálními sítěmi má účinky spíše negativní. Ano, také mám bibli v mobilu a ve sboru ji používám častěji než tištěnou, ale je to pro mě skutečně jen doplněk. Nijak mě nepřekvapuje článek, který je na dnešním „Křesťanu dnes“: „Čtenáři digitální Bible čtou více, ale rozumí méně.“ Článek je velmi zajímavý a snaží se – dle mého mínění úspěšně – odhalit proč tomu tak je. Zde to rozvádět nebudu – článek si můžete najít.
Pokud máme chabé znalosti Písma, stanete se snáze oběťmi různých „odborníků“, kteří vám řeknou, „jak tomu máte správně rozumět“. Jistě, je řada dobrých písmáků, od nichž je správné nechat si poradit. V této postmoderní době je ale mnoho takových, kteří vám řeknou, že je to vlastně naopak, než jak jste si mysleli. Slyšel jsem o malé holčičce, která se takového odborníka v nedělní besídce zeptala: „Když Pán Bůh nemínil to, co řekl, proč neřekl, co mínil?“
Bez znalosti Písma se snadno stáváme obětí „větru kdejakého učení“ (Ef 4,14).
V těchto dnech jsem dostal několik dotazů, zda to, co se ve světě děje, je znamením konce. Odpovídám, že si tím nejsem jistý, ale kdyby se to tak ukázalo, pak by mě to nepřekvapilo. Ale tane mi na mysli protiotázka: Pokud je odpověď kladná, co se změní v tvých postojích, v tvém rozhodování? Neměli bychom být připraveni stále? Ať už by byla odpověď kladná nebo záporná, rozhodnu se, že budu více milovat Boha i bližní? Nebo to chceme vědět, abychom ostatním jednu mohli tvrdit, že „my jsme to věděli?“ Bible nám nebyla dána proto, aby ukojila naši zvědavost. (Sám mám také bezpočet otázek.) Zjevuje nám Krista. Ten je – spolu s Duchem svatým – tím klíčem, který nám Písmo otvírá.
O Duchu svatém Pán Ježíš řekl, že nám připomene všecko, co Ježíš říkal. Pokud nebudeš číst Bibli, bude mít Duch svatý co ti připomínat?
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 15. listopadu 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
