Dan Drápal: V něm sviťte jako hvězdy

Během mého života se společnost výrazně změnila. Tak například se prodloužil lidský život. Zatímco ještě před dvěma generacemi se člověk jen velmi zřídka stal pradědečkem či prababičkou, dnes mnozí rodiče vychovají děti a náhle zjišťují, že mají před sebou možná ještě mnoho desetiletí života. Už to samo vytváří velký tlak na manželskou věrnost. Znám několik párů, které byly velice soudržné, dokud vychovávaly děti. Jakmile ale děti vylétly z hnízda, rodiče zjistili, že je jen máloco spojuje. Najednou jako by neměli o čem si povídat.

Kromě těchto změn nastaly výrazné změny i v oblasti morální. Jistě, i dříve se lhalo a podvádělo. Nicméně byl-li někdo přistižen při lži nebo podvodu, čekalo ho obecné opovržení. Ne tak dnes. Šířit nepravdivé informace se považuje za normální a lež je běžně vydávána za „názor“.

Média a sociální sítě ovládají nejrůznějšími způsoby životy mnoha lidí. I slušného člověka – nebo dobrou aktivitu – lze snadno pošpinit. Budu v tomto článku občas konkrétní a budu mluvit o Generaci 21. Ne snad abych dělal apologeta, ale abych nemluvil obecně.

Pro mě osobně bylo setkání s lidmi, kteří se spolu se mnou sdružili do „Generace 21“, nesmírně pozitivním zážitkem. Jsme hodně odlišní, dříve jsme se neznali, nicméně panovala mezi námi vzácná, až zázračná shoda. Přesto jeden redaktor Lidových novin použil formulaci „rozhádaná Generace 21“. Během působení Gen 21 nebylo jediné období, kdyby se byť je vzdáleně mohlo mluvit o „rozhádanosti“. Nicméně psali to v novinách a tato „informace“ v mnohých nepochybně ulpěla. Jindy zase jistá politička vyslovila tuto větu: „Slyšela jsem, že křesťané, kteří sem přišli, museli hodně zaplatit.“ Naprostá lež, a politička se může hájit, že ona sama to netvrdí, ona to jen „slyšela“.

Vím, že nejsme sami, komu se něco takového děje. Vzpomínám si, že když před lety rezignoval na svůj poslanecký mandát jeden z mála křesťanských poslanců Marián Bielesz, slyšel jsem (od křesťanů!), že za to dostal patnáct milionů.

Člověk by mohl podlehnout dojmu, že lež je všudypřítomná a všemocná. Netýká se jen lidí, kteří mají podobný názor jako my. Zmíním prožitek člověka, s nímž jsem osobně nikdy nemluvil a jehož názory jistě nesdílím. Jde o zastupitelku za Zelené na Praze 4 Alžbětu Rejchrtovou. Při jedné veřejné diskusi na ni někteří lidé křičeli něco v tom smyslu, „a jaký byt jste za tyto své aktivity dostala?“ Byli to lidé, kteří bojovali za stejnou věc, jako já. Ale v tu chvíli jsem se styděl. Alžběta Rejchrtová žádný byt nedostala a nadále bydlela poblíž severojižní magistrály. Já bych tam bydlet nechtěl.

Často dostávám otázky, jak se má křesťan s touto „postfaktickou“ situací vyrovnávat. Napíšu tedy, jak se s ní vyrovnávám já sám.

Ve všech dobách byly situace, kdy byl někdo nespravedlivě odsouzen a pošpiněn. Někdy byl dokonce na základě falešných svědectví popraven. Ostatně známe to i z Písma. Král Achab nechal na základě falešných svědectví ukamenovat muže jménem Nábot (1Kr 21). V Pákistánu je každý rok popraveno několik křesťanů za údajné rouhání – většinou je zažalovali muslimští sousedé, kteří na ně měli z nějakého důvodu pifku. Z dějin Francie je znám případ nespravedlivě obviněného a odsouzeného důstojníka Alfreda Dreyfuse.

Mnozí lidé přišli o čest a někteří i o život.

Mám naději v Hospodinu. Věřím tomu, že náš skutečný život je „spolu s Kristem skryt v Bohu“. Bůh ví, jak je to doopravdy. Zná nejen lidské činy, ale i motivy. Nechceme-li upadnout do sebelítosti či dokonce do zoufalství, musíme uvěřit tomu, že existuje jediný divák, na kterém opravdu záleží, a tím je Bůh sám. A musíme mít naději pro věčnost, protože v této časnosti nejsou zdaleka všichni rehabilitováni (to se naštěstí stalo Alfredu Dreyfusovi). Můžeme si být jisti, že „pravda jednou vyjde najevo“, ale není ani padesátiprocentní pravděpodobnost, že se tak stane na této straně nebe.

Být lhostejný vůči pravdě je svým způsobem velmi snadné. Můžete šířit neověřené zprávy, ba můžete šířit i naprosté lži. Na druhou stranu to má určité nevýhody, protože když někdo lže, často si naběhne, pokud si nepamatuje, co komu kdy napovídal. Někdy se odhalí sám.

Pokud jste se rozhodli mluvit pravdu, máte to v něčem velmi jednoduché. Jednoduše stále říkáte pravdu, jak jste ji poznali, a nemusíte si pamatovat, co jste kde komu napovídali. Ano, vyžaduje to statečnost a někdy budete možná osamoceni.

Sílu mluvit pravdu vám dodá víra v Hospodina. Pokud s ním máte obecenství, utěší vás, když vás někdo pomluví. Nejen že jste schopni odpustit, ale jste schopni se za takového člověka i přimlouvat. Žít s čistým svědomím a žít v trvalém odpuštění je jednoduché a radostné. A když jste hodně tísněni, vzpomeňte na Ježíše na kříži. Trpěl tam ten, který byl Pravda sama. Svým utrpením nám ale otevřel cestu k Otci.

Věřím, že dnešní doba nám poskytuje možná ještě více příležitostí než jiné doby, abychom usilovali o pravdivost a pracovali na sobě. Možná toho tolik nenamluvíte či nenapíšete, protože ač máte na různé věci poměrně jasný názor, nemáte dost důkazů, čím byste ho podpořili. Na druhé straně se seznámíte s dalšími lidmi, kteří rovněž milují pravdu, laskavost a velkorysost. Buďte za ně vděčni, nicméně spoléhejte pouze na Nebeského Otce.