Minulou neděli jsem v jesenickém sboru prožil něco zajímavého. Jedna sestra vydávala svědectví, jak tříleté holčičce odstraňovali nádor na mozku. Prognóza byla nejistá. Milá sestra pak zmiňovala, kdo všechno se zdar operace modlil – její dcera, přítelkyně její dcery… a dokonce i jedna muslimka. Ta sestra ji zmínila jen okrajově a řekla něco, o čem jsem tušil, že to vyvolá bouři. Prý je jedno, ke komu se modlíme, hlavně když je to ze srdce.
Tato starší sestra prožila ve svém životě děsivé věci a Ježíš ji zachránil a vytáhl z obrovského utrpení. Ježíš jí dal i široké a milující srdce, což vycítí zejména děti.
Ano, její svědectví bylo teologicky zmatené. Není jedno, ke komu se modlíme.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nechte už těch řečí
Stalo se, co jsem trochu čekal: Jedna sestra povstala a řekla, že ona zásadně nesouhlasí s tím, aby se někdo modlil s muslimem. A domnívám se, že nebyla sama, kdo byli svým způsobem pohoršeni. Na druhé straně mi vytanul na mysli biblický příběh z 13. kapitoly Lukášova evangelia o tom, jak Pán Ježíš uzdravil ženu, která se nemohla narovnat. Čteme v něm o představeném synagogy, kterého rozhněvalo, že Pán Ježíš uzdravuje v sobotu. Zázrak uzdravení nepopíral – vlastně ho potvrdil. Nicméně zatímco mnozí ostatní se radovali z uzdravení ženy, která prožila značnou část života v trápení, onen představený se hněval. Tady nám sestra nadšeně líčila, jak Bůh vyslyšel modlitby a uzdravil malou holčičku, ale ne všichni se radovali. … Kdyby tam nefigurovala ta muslimka, že?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Co si počneme, když Bůh vyslyší modlitbu nějakého muslima, zatímco naši ne? Nebudeme v pokušení se na Pána Boha zlobit? My mu přece věrně sloužíme, zatímco ten muslim… Nebo to můžeme vše popřít či prohlásit za satanské působení.
Já nemám problém se modlit s muslimem. Samozřejmě mu řeknu, že jsem ctitelem Hospodinovým. Ale věřím v živého, jednajícího Boha, nikoli v nějakou svou teologii, která je vlastně ideologií. Proto bych možná muslimovi modlitbu sám nabídl, protože vím, že Bůh miluje všechny lidi, i toho muslima. Samozřejmě bych s ním mluvil o tom, co pro mě Kristus udělal a co pro mě znamená. Ale víc než na svá slova bych spoléhal na dotyk Ducha svatého. Znovu opakuji: Není tak důležité, co si o Bohu myslíme, důležitější je, abychom se s ním setkávali.
Krásně to líčí C. S. Lewis v 15. kapitole posledního dílu Letopisů Narnie (Poslední bitva). Jeden z ctitelů Taše, který je v knize protivníkem Aslanovým, jenž v Narnii představuje Krista, se ocitne v obnovené Narnii. (Tedy v ekvivalentu Nového Jeruzaléma.) A hledá v ní Taše. Taše nenajde, ale najde Aslana. Lépe řečeno, Aslan najde jej. A říká mu: „Buď vítán, synu můj!“ Onen muž odpovídá: „Běda, Pane, já nejsem tvým synem, nýbrž služebníkem Tašovým.“ Zatímco Boží nepřátelé se snažili všechny přesvědčit, že Aslan a Taš jsou vlastně jedna a táž bytost, Aslan onomu bojovníkovi vysvětluje: „Nikoli proto, že bychom byli jedna a táž osoba, nýbrž proto, že jsme rozdílní jako noc a den, pro sebe přijímám všechnu službu, kterou jsi konal pro Taše.“ A pokračuje: „My dva se od sebe lišíme natolik, že pro mne nikdo nemůže vykonat nic zlého a pro něj nikdo nemůže udělat nic dobrého. Když tedy někdo bude přísahat při Tašovi a dodrží svou přísahu proto, že je to přísaha, přísahal ve skutečnosti při mně, třebaže o tom nevěděl, a budu to já, kdo ho odmění. A jestliže někdo spáchá v mém jménu nějakou krutost, je to Taš, komu slouží, třebaže vyslovuje jméno Aslan, a Taš je ten, kdo jeho čin přijímá.“
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Vykoupení a výkupné
Tak tomu rozumím i já. Nepřekvapuje mě, když se setkám se šlechetným muslimem či budhistou. Toužím, aby poznali Krista. Ale vím, že s přístupem „dokud si nebudeš myslet o Bohu totéž co já, tak se s tebou nemohu modlit“, příliš neuspějeme.
Patrně dost lidí si myslí, že kdyby se modlili s muslimem, zradili by Krista. Domnívám se, že tomu tak není. Naopak, člověk se může modlit i s muslimem, právě protože má víru v pravého Boha.
Opakuji, co jsem patrně již psal. Byl to tuším Dietrich Bonhoeffer, kdo napsal: „Pochopil jsem, že Bůh není nepřítelem mých nepřátel. A později mi došlo, že není ani nepřítelem svých nepřátel.“
A poznámka na závěr: Opravdu je důležitější, aby se nás Bůh dotkl, než abychom si o něm mysleli ty správné věci. Nicméně bedlivě studujme Písmo. Pak se můžeme zamyslet třeba nad tím, jestli se tak trochu nepodobáme onomu představenému synagogy.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 16. února 2022 Foto: