Je tomu již téměř dvacet let, kdy jsem vstoupil do KDU-ČSL. Motivů bylo více, ale zmíním dva nejdůležitější. Jedním byla touha pochopit, jak politické strany fungují, a nezůstat vězet ve všudypřítomném nadávání, jak to ten či onen politik dělá špatně. Druhým motivem byla snaha alespoň malým dílem přispět k obraně některých konzervativních principů, především k ochraně lidského života. V první dekádě tohoto století jsme ještě neznali takové termíny jako je cancel culture, woke ideologie, a v oné době byl i termín gender poměrně málo znám. O chirurgické změně pohlaví jsem tehdy ještě neslyšel, byť jsem se později dověděl, že tu a tam se o ni někdo pokoušel už tehdy. Byla to doba, kdy se vedly spory o registrované partnerství a podobná témata.
Co se týče prvního motivu, dospěl jsem k závěru, že má smysl vstupovat do politických stran. Není pravda, že jednotlivec nic nezmůže. Pocházím z rozvětvené rodiny a co se týče politických názorů, rozhodně nejsme homogenní. Některé mé děti vstoupily do jiných politických stran než já. Ale doporučuji všem, nejen svým dětem, aby práci v nějaké politické straně alespoň zkusili. Je to lepší než jen nadávat. Samozřejmě je potřeba vědět, na čem už se podílet nemůžeme a nesmíme.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / K diskusi o svatosti
Byl jsem členem v místní organizaci v Praze 8, krátce pak na Praze 4, a teď jsem v Jeseníku. Každá z těchto místních organizací je trochu jiná, ale zejména na Praze 8 byly dva tábory, jeden pravicovější a druhý levicovější. Někdy jsem je musel pracně smiřovat. Tehdy, když vznikla TOPka, byla, zdá se, vnitrostranická debata vyostřenější než dnes, ale možná se mýlím.
Na Praze 8 i v Jeseníku jsem se setkal u části členů s námitkami proti volebnímu programu strany. Strana prý ve svém programu málo zdůrazňuje rodinu a jiná tradičně lidovecká a konzervativní témata. Namítal jsem tehdy, že nemá cenu před každými volbami navrhovat zákaz potratů, protože jednoduše nemáme dost politické síly, abychom jej prosadili. Lidovecké stanovisko je obecně známé a nemá cenu každé čtyři roky zbytečně prohrávat hlasování.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Pánové, na co čekáte?
Neznamená to, že bychom se měli s potraty smiřovat. Je ale důležité bojovat nejprve na jiných frontách, než je tato. Nyní řeknu něco, co je velmi nepopulární, a to i u nemalé části lidovců: V kulturní válce jsme, ať chceme nebo nechceme. A někteří přední lidovečtí politici deklarují výslovně, že nechtějí.
V této kulturní válce jde o masivní útok na klasickou rodinu. Začíná to zcela nevinně, registrovaným partnerstvím (které bych ale nerušil, i kdybychom v kulturní válce zvítězili) a končí to uříznutými ňadry a penisy u popletených mladých lidí, kteří podlehli klamu, že když si změní pohlaví, jejich problémy se vyřeší.
Když to takto napíšu, připadá to někomu jako přitažené za vlasy. Ale to jen proto, že lidé neregistrují tisíce drobných krůčků, kterými tato ideologie postupuje; hezky česky se tomu říká salámová metoda. Mimochodem, nedávno parlament přijal zákon poněkud pozměňující registrované partnerství, a svazek tvou lidí stejného pohlaví se tedy – k lítosti woke aktivistů – stále nenazývá manželstvím. Myslíte, že boj skončil pro nás vítězně? Počkejme si na verdikt Ústavního soudu, který velmi pravděpodobně uzná tento institut za diskriminační a umete cestu k redefinici manželství. Ústavní soudy ve více zemích, počínaje Spojenými státy, začaly působit jako třetí komora parlamentu. Mohou zrušit legislativu připravenou přímo volenými poslanci. A tak těsná většina ústavních soudců může zásadním způsobem zvrátit směřování určitého státu. V těchto případech by měli lidovci zaujímat jasná stanoviska, případně bít na poplach.
Někdo namítne, že ony amputace zdravých orgánů, které zmiňuji, jsou jen excesy. Nu, já mohu těžko považovat za exces, když se tyto operace týkají dnes již tisíců mladých lidí, kteří k nim dali „informovaný souhlas“. I u nás již k těmto tragickým důsledkům dochází. V českém právním řádu neexistuje zákonná hranice pro možnost začít podstupovat hormonální léčbu, což je v zásadě chemická kastrace. Lékaři doporučují od 15 let. V případě chirurgického zákroku je zákonný limit 18 let.
My míváme určité zpoždění za „vyspělými“ zeměmi, jako je Spojené království, Kanada nebo Austrálie. Pokud ale nebudeme bdělí, budeme za několik let tyto problémy řešit také. Co je dnes exces, může být brzy mainstream.
K „informovanému souhlasu“ velmi zajímavě hovoří uniklé dokumenty z WPATH Files, organizace podporující afirmativní přístup k trans osobám. V interní komunikaci si tito profesionálové stýskají, že vlastně u mladistvých a jejich rodičů vážné pochybují o tom, že jsou schopni informovaný souhlas dát. Přitom WPATH veřejně propaguje afirmativní mainstream. Tuto interní komunikaci (WPATH Files) zveřejnil americký novinář Michael Schellenberger.
Nu, možná nastane optimističtější scénář. V posledním roce bylo vítězné tažení této genderové ideologie zpomaleno, když se stalo nad slunce jasnějším, že tito ideologové nemluvili pravdu, když tvrdili, že blokátory puberty lze nasadit a pak zase vysadit bez jakýchkoli trvalých následků.
V poslední době existují náznaky, že trend se obrací. Lidem dochází, že se společností není něco v pořádku, když si – mluvím teď o Spojených státech – osm tisíc nezletilých dívek nechalo amputovat ňadra (data o dospělých ženách nemám k dispozici) po tzv. „informovaném souhlasu“. Jak může čtrnáctiletá dívka k něčemu takovému dát „informovaný souhlas“?
V poslední době jsme svědky ústupu konzervativců v celé řadě zemí. Mám na mysli drtivou porážku toryů ve Spojeném království, slábnutí CDU-CSU v sousedním Německu, vítězství tzv. „krajní pravice“ v Nizozemí nebo Rakousku, atd. „Umírněná pravice“ ztrácí, protože mluví nejasně a ožehavým tématům se vyhýbá. Naše lidová strana zůstává i po nedávném sjezdu „salonfähig“, tedy přijatelná pro mainstream. Bude usilovat například o zvýšení kapacity mateřských škol, ale nejsem si jist, zda se vůbec pokusí zabránit sexualizaci našich dětí, která má začínat už v mateřských školách. Jsou občané, kterým na takových věcech záleží, a pokud cítí, že lidovci tyto záležitosti nepovažují za důležité, odcházejí jednoduše jinam. Kam asi?
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 24. října 2024 Foto: Facebook KDU ČSL