Je experimentálně potvrzeno, že lež se šíří podstatně rychleji než pravda. A pokud sledujeme jak zprávy, tak názory a argumenty, nemůžeme si nevšimnout, jak jsme jakoby uhranuti zlem a negací. Chybám a přešlapům celebrit, ať už politických, sportovních nebo uměleckých, se média věnují okamžitě a dopodrobna. Úspěchům už podstatně méně. To už musí být pořádný kalibr – jako třeba když vyhrajeme mistrovství světa. Obecně ale do značné míry platí „žádné zprávy = dobré zprávy“.
V reakcích na mé články je hodně negativní kritiky. Tedy… nemohu si stěžovat, že by nebyla i řada kladných reakcí. Kritiky je ale tolik, že se mne co chvíli někdo zeptá: „Dane, jak to můžeš vydržet? Já bych to nedal. Teď už ty komentáře raději ani nečtu.“
SOUVISEJÍCÍ –
Nebudu tvrdit, že se mne negativní kritika emocionálně vůbec nedotýká. Rozhodl jsem se tedy napsat, jak to mohu vydržet.
Zmíním dvě pozitivní věci, na kterých se může téměř každý z nás podílet.
Nedávno se konal „Davidův stánek“ v hotelu „Zlatý Chlum“ v České Vsi. (To je vesnice hned vedle Jeseníku směrem na Mikulovice a Zlaté Hory.) Přímo v České Vsi žádné evangelikální společenství (zatím) není, i když křesťané tam samozřejmě jsou. Já se většinou na těch stáncích jen mihnu, pobydu tam tak hodinku dvě – kdo mne znáte, víte, že nejsem hudební typ. A protože tam nijak nevystupuji ani se nepodílím na organizaci, užívám si tu hodinku či dvě jako běžný křesťan.
Bylo mi tam velice dobře. Radoval jsem se z toho, že se tam sešlo na šedesát lidí z blízkého okolí i z relativní dálky. A chválili jsme Pána. Uvědomil jsem si, jak je vlastně úžasné, že jsou ty písně tak pozitivní. Jistě, mnohé jsou patrně až příliš nasládlé, některé příliš repetitivní. Ale kritiku křesťanské hudby nechám na jiných, třeba na našem Benovi, ten tomu rozumí mnohem víc. A je mi také jasné, že Bůh, který vidí do lidských srdcí, tam možná rozeznává věci, pro něž je mu ta chvála možná méně příjemná. Nicméně v tomto ohledu zkoumejme sami sebe, ne ty druhé. V každém případě platí, že texty jsou vesměs pozitivní a oslavují trojjediného Boha. Když to srovnáte s tím, co se na vás valí z rozhlasu či odjinud, je to značný kontrast. Často oslava nevěry nebo zoufalství, mnohdy odraz různých selhání a zrad, jak to známe z tohoto světa. Jsem rád, že se tyto Davidovy stánky pořádají, stejně jako jiné akce, kde může znít hudba oslavující Boha. Hodně se tím mění atmosféra, která nás obklopuje.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Stále je co obdivovat
Patrně máte pocit, že tato chvála křesťanských chval možná nesouvisí s nadhozeným tématem. Ten oslí můstek je asi v tom, že si připomínám, že Bůh je jak svatý, tak láskyplný, a tedy principiálně pozitivní. A tomuto Bohu sloužím. Nebo se alespoň snažím.
To druhé, co mi dává sílu nenechat se otrávit negací, které je i mezi křesťany víc poměrně hodně, je dar a krása přímluvy. „Pletu“ se do politiky, což mi mnozí vyčítají. A neustále poslouchám hanu, výčitky a někdy i dosti sprosté nadávky. A troufnu si odhadnout, že tito kritici se za vládu moc nepřimlouvají. Je to velká škoda, protože pokud jde o kritiku vlády, nebudou křesťané hrát prim. I když jsou negativní víc než je zdrávo, nekřesťanská kritika bude i nadále mnohem rasantnější. Proč se tedy věnovat tomu, v čem nás může svět hravě zastoupit? Zatímco pokud jde o přímluvu, tam jsme nenahraditelní. Svět se za vládu přimlouvat nebude.
Když tak slyším křesťany zasvěceně kritizovat vládu, rád bych jim položil otázku (a někdy tak opravdu činím, pokud to situace dovoluje), a přimlouváš se za ně? (Za prezidenta za premiéra, za předsedu senátu atd.)
Zkus svou kritiku omezit a začni se za daného člověka přimlouvat. A když tak budeš činit (z přesvědčení, a nejen abys to odbyl), pak můžeš i kritizovat. Z tvé kritiky se možná vytratí beznaděj a nenávist a kritika bude mnohem pozitivnější.
Dám vám jeden tip: Zkuste se přimlouvat nejen za daného politika, ale i za jeho ženu a děti. Pro ty je politická angažovanost jejich manžela i otce hodně riziková. Modlete se, aby manželka byla pro svého manžela požehnáním a ne dalším problémem. Modlete se za to, aby jejich synové a dcery příliš netrpěli otcovou nepřítomností. Já jsem si vygooglil jména dětí a přimlouvám se za ně, aby se potkaly s nějakými Duchem naplněnými křesťany, od nichž uslyší evangelium. (Pokud mne budete v této věci následovat, tak vás možná pobaví, jaká „fancy names“, jak by řekli Angličané, tito lidé svým dětem dávají. Agáta, Amélie, Bertram, Frederik, Vivien – kdo ke komu patří, si vygooglujte sami, vzal jsem to podle abecedy. Jen prezidentský a premiérský pár se drželi při zemi.)
Netvrdím, že se budete radovat z vyslyšení těchto modliteb. Ale přímluvu za politiky praktikuji ještě od dob vlády komunismu a za ta desetiletí jsem se přece jen mohl několikrát radovat. Ale i kdyby ne – přímluva je pro mne věcí poslušnosti. Na nás je, abychom se přimlouvali – Bůh jedná podle své vůle, která je dobrá, libá a dokonalá.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 7. července 2024 Foto: Pixabay