Nadpis je trochu zavádějící. Post-faktický svět totiž neexistuje. Existují pouze lidé, pro které fakta nejsou důležitá, případně lidé, kteří fakta překrucují, zamlčují – nebo si „fakta“ jednoduše vymýšlejí. Termín „post-faktický svět“ označuje situaci, kdy se lidé nerozhodují podle faktů, ale primárně podle emocí.
Fakta tedy nadále existují – a jsou důležitá. Jen je možná těžší se jich dobrat, a ještě těžší je fakta ověřovat. Pořád je ale důležité, kdo vypustil falešnou informaci, kdo stiskl spoušť, kdo podal pomocnou ruku, kdo se omluvil a kdo se omluvit odmítl, kdo svedl slepce z cesty nebo kdo podal prorokovi sklenici vody. To všechno jsou fakta, a ačkoli lidé dokáží fakta důkladně zamlžit, je tu Bůh, který nejen pravdu zná, ale který je Pravda sama, a na toho žádné mlžení neplatí.
Již vícekrát v minulosti jsem psal, že zatímco dříve byla satanovou taktikou snaha zabránit lidem, aby poznali fakta, dnes volí cestu opačnou: Bombarduje lidi obrovským množstvím fakt nebo údajných fakt, a to tak, aby pro lidi bylo pokud možno co nejtěžší fakta ověřovat a vyložené lži vyvracet. Jak se má křesťan v takové situaci chovat?
Uvedu několik základních pravidel, která nejsou těžká, která může (a podle mého názory by měl) aplikovat každý, a kterými se sám řídím, takže tomu není tak, že bych kázal vodu a pil víno.
1. Zásadně nepřeposílám nepodepsané dokumenty (sdělení, soubory). Fakultativně lze toto pravidlo ještě zpřísnit a takové dokumenty vůbec nečíst. O nic tím nepřijdete.
2. Zásadně nepřeposílám dokumenty, které neodkazují na zdroj informací v dokumentu obsažených.
3. Pokud se mi zpráva zdá podezřelá, třeba proto, že za normálních okolností by proběhla klasickými médii, ale šíří se „jen“ internetem, podívám se na hoax.cz, zda již nebyla identifikována jako lživá.
4. Pokud jde o negativní informace o konkrétním člověku, musím postupovat podle Matouše 18,15-17, tedy ujistit se, zda člověk byl řádně napomenut. Pokud o tom nic nevím a nemohu to zjistit, tak negativní informaci nepřeposílám, protože bych se podílel na pomluvách, a to i v případě, že by informace byla pravdivá. Pokud člověk chce sloužit Božímu nepřáteli, pak ano, platí, že internet je perfektním nástrojem pomluv a toho, čemu se anglicky říká character assassination, tedy jakési morální vraždy.
5. Následuje bod, který je ze zcela jiného soudku. Je přitom nesmírně důležitý. Je třeba položit si následující otázku: „Chce po mně Bůh, abych tuto věc řešil?“
Pokud jsme křesťané, kteří přijali spásu skrze Ježíše Krista, jsme pověřeni šířením určitého nesmírně důležitého sdělení, totiž že Ježíš je Pán. Byl nám dán Duch svatý, abychom tuto základní pravdu promýšleli na základě Písma a aplikovali ji do nejrůznějších oblastí soukromého i veřejného života.
Pokud se ale nepolepšíme a nezvládneme komunikaci na internetu, nebudeme schopni věrohodně šířit tu nejkrásnější zprávu, kterou šířit máme. „Prázdnými slovy uniká život“, řekl kdysi Watchman Nee, když vysvětloval Ježíšova slova o tom, že máme vzácný poklad v hliněných nádobách (2. Korintským 4,7).
Křesťané většinou vědí, že se nemáme přizpůsobovat tomuto světu a že se máme uchovávat neposkvrněnými od světa. Jsem přesvědčen, že pokud je nějaký boj, který by měla církev vítězně vybojovat, pak je to boj za etiku v nakládání s internetem. Obávám se, že i mnozí „nejradikálnější“ křesťané v této věci hanebně selhávají a vůbec si neuvědomují, jak moc se tomuto světu podobají. Pak to nezachráníme třeba tím, že budeme zakazovat četbu Harryho Pottera nebo brojit proti slavení Vánoc. Mnohdy cedíme komára a polykáme velblouda.
Pokud vidíte tuto společnost jako zkaženou (a já vám v tom dávám za pravdu, dnešní společnost opravdu zkažená je), zkuste jí pomoci něčím jiným, než bezhlavým šířením neověřených zpráv po internetu. Dám vám několik tipů, jak na to:
a) Vstup do komunální politiky a snaž se usilovat o blaho své obce a o to, aby v ní neprocházela korupce.
b) Pokud se ti zdá, že „média lžou“, zkus vystudovat žurnalistiku a dělat ji poctivě a pravdivě.
c) Pokud se ti zdá, že justice nefunguje, zkus vystudovat práva. Otevře se ti celá řada možností, kde o prosazování práva usilovat – ať už jako soudce, státní zástupce, advokát – to vše má smysl. A dělej to poctivě, s nasazením a neúplatně.
d) Pokud se ti zdá, že nefunguje policie, zkus do ní vstoupit. Je-to lepší a užitečnější než podporovat domobranu v Paraguayi.
Ano, vím, že většina těchto rad je pro mladší. Ale tu první radu můžeš začít aplikovat třeba v šedesátce. Jako já.
Zkrátka zvol si nějaký obor, a hlavně to pak dělej pořádně. A pamatuj na to, že Bůh po tobě nechce, abys byl nějakým Broukem Pytlíkem, který se musí vyjadřovat úplně ke všemu. Nemusíš mít na všechno názor a často můžeš použít slova „já nevím“. Je to mnohem bezpečnější než šířit pomluvy po internetu. Je lepší vědět toho málo, ale být si jisti, že to, co víme a co chceme sdělit dál, je opravdu prověřené, než na všechny strany rozesílat věci, o nichž nevíme téměř nic. Méně je někdy více.
Každý může udělat dobré novoroční předsevzetí: Nebudu šířit neověřené věci.
Možná pak bude pravda ve větší vážnosti.
Zdroj: Blog Dana Drápala
Foto: unsplash.com