Ne, nebudu vás napínat: Budu opět volit KDU-ČSL. Dokonce za ni kandiduji v Praze na nevolitelném patnáctém místě.
Někoho z vás bude možná zajímat, jak tuto volbu zdůvodním. Budu naprosto otevřený, a přesto doufám, že přes určitou mou kritičnost k této straně se ke mně mnozí přidáte. Dokonce vás o to prosím a doporučuji vám to.
Nebudu se tajit tím, že při minulých volbách jsem byl nadšenější. Teď jsem byl zklamán rozpadem koalice se STANem. Líbilo se mi, že „naše“ (tedy alespoň stále „moje“) strana, vnímaná jako tradiční, je ochotna zdravě zariskovat. Pořád si myslím, že jsme do této koalice měli jít. Že bychom získali řadu nerozhodnutých voličů. Když se pak koalice rozpadla, bylo zřejmé, že by bylo bývalo lepší, kdyby se o ní raději vůbec neuvažovalo.
Přesto považuji KDU-ČSL za nejlepší možnou volbu. Uvedu několik důvodů, proč si to myslím.
Jeden z nich je okrajový, ale pro mě dost důležitý: Když jsme se snažili pomoci iráckým křesťanům v rámci projektu Generace 21, měli jsme plnou podporu všech tří lidoveckých ministrů. Všichni tři rovněž hlasovali ve vládě proti, když ministr vnitra Chovanec tuto iniciativu „zařízl“.
Pro mnohé bude asi důležitější jiná věc: Považuji všechny tři ministry za slušné lidi, kteří nenapadají druhé, nechovají se neurvale, a přitom si dokáží stát za svým. Myslím, že jako tým vysoce převyšují další dvě koaliční strany. Na jejich slova lze spolehnout a nedopouštějí se žádných křiváren a záludností.
Strana moc neumí „prodat“ své výsledky, ale ve skutečnosti jsou pozoruhodné. Jsem rád, že zabránila přijetí zákona povolujícího euthanasii, a jsem rád, že se ministru kultury podařilo prosadit výkup vepřína v Letech, abych zmínil jen dvě evidentní věci.
V Praze kandiduje na druhém místě kandidátky Honza Čižinský, skvělý a charismatický člověk, který dokáže nadchnout i lidi, kteří by jinak pro KDU-ČSL vůbec nehlasovali. Zabránil megalomanskému projektu radnice za miliardu, čímž si vysloužil velké soptění svých předchůdců na radnici a velkou popularitu. Podpásovky, který vůči němu používala dřívější koalice v Praze 7, byly tak evidentní, že ho začali podporovat mnozí, kteří by ho patrně jinak nevolili.
Právě jsem se vrátil z předvolebního shromáždění v Jeseníku, kde jsem poznal další skvělé lidi – starostu Zábřehu Františka Johna, krajskou tajemnici Jitku Brabcovou, zastupitele Zlatých Hor Vladimíra Začala a mnohé další. Vidím obrovský potenciál.
Setkal jsem se i s kritikou, že strana se nestaví dostatečně výrazně proti současné mainstreamové protirodinné ideologii. Mým hlavním důvodem, proč se angažují v KDU-ČSL, je ale právě to, že neznám jinou stranu, která by tuto otázku chápala jako klíčové téma. Ano, přál bych si, aby někteří představitelé byli v této věci jednoznačnější a rozhodnější. Rád bych kritikům „zprava“ doporučil, aby tedy do KDU-ČSL vstoupili a v tomto smyslu se angažovali. Považuji to za schůdnější než zakládat novou stranu s programem obrany tradiční rodiny.
Poznal jsem KDU-ČSL v Praze a nyní ji poznávám na Jesenicku. Mám pár známých v jiných politických stranách (přiznávám, že zdaleka ne ve všech) a ze své zkušenosti mohu říci, že v KDU-ČSL vládne vnitrostranická demokracie, jakou nám mohou jiní závidět. A že člověk, který má na něco odlišné názory (třeba já), není ostrakizován a může za své názory bojovat, aniž je nelegitimně umlčen.
Patrně nikdo z nás nenajde stranu, která by mu vyhovovala stoprocentně. Patrně i letos (tentokrát již můžeme říci, že jaksi tradičně) se dostane do poslanecké sněmovny strana, která bude nová a která posbírá dostatek protestních hlasů. Tradiční politiku vyjednávání a kompromisů mnozí považují za přežitek. Já ji ale stále považuji za dlouhodobě jedinou možnou, má-li demokracie přežít. Prosím, podpořte mě!