Nedávno jsem napsal článek „Nebezpečí domnělá a reálná“. Článek vyvolal značnou polemiku jak na mém facebookovém profilu, tak v komentářích jak na Neviditelném psu, tak na Křesťanu dnes. Dnes se zaměřím na jednu stručnou reakci:
„Přečtěte si Starý zákon, tam je řada hrůznějších návrhů pro život než v Koránu.“
Nejsem si jist, zda je opravdu ve Starém zákoně „řada hrůznějších návrhů pro život“, nicméně nepopírám, že je v něm řada pasáží, které mohou dnešnímu čtenáři působit velmi vážné problémy. Přesto tvrzení onoho přispěvatele, který se sám považuje za křesťana, považuji za nepoctivé a zavádějící, a pokusím se vysvětlit, proč. Jiná věc by byla, kdyby něco takového napsal neinformovaný člověk, který si právě prvně přečetl Bibli, potažmo Korán. To, o čem budu nyní psát, je obecně známo, nepřináším žádný nový objev. Pokud se ale budou objevovat podobně zavádějící příspěvky, je nutno je stále uvádět na pravou míru.
Námitku, vyjádřenou oním příspěvkem na mém facebookovém profilu, považuji za nepoctivou ze dvou důvodů.
Prvním je ten, že pro výklad jakéhokoli textu potřebujeme určitý klíč. V obou případech – jak v případě křesťanství, tak v případě islámu – je klíč poměrně jasný. Každý jen trochu informovaný křesťan ví, že klíčem k celému Písmu je Ježíš Kristus. Když se apoštol Jan blížil ke konci svého evangelia, napsal, že o Ježíšovi by se toho dalo napsat mnohem více, než on zachytil. A objasňuje: To, co jsem napsal, jsem napsal proto, abyste mohli uvěřit v Ježíše, Syna Božího (viz Jan 20:30-321). Jan tedy nepsal, aby uspokojil naši zvědavost. Nepsal vědecky pojatou biografii. Nepsal ani umělecky pojatou beletrii. Vyjádřil zcela zřetelně, proč své evangelium napsal.
Reklama
Domnívám se, že to, co napsal Jan o svém evangeliu, lze vztáhnout na celou Bibli. Celá Bible byla napsána proto, abychom „věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abychom věříce měli život v jeho jménu“ (Jan 20:31). Ano, uvědomuji si, že toto tvrzení je mým vyznáním, nicméně věřím, že odpovídá duchu Ježíšovu.
Když přišli učedníci za Ježíšem s otázkou, zda mají přivolat oheň z nebe na samařskou vesnici, v níž jim odmítli poskytnout přístřeší, Ježíše jim řekl: „Nevíte, čího jste ducha“. I v Kázání na hoře Ježíš zcela jasně naznačuje, že před Bohem budou nyní věci jinak než ve Starém zákoně: „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům… já však vám pravím…“ Tato slova se v Kázání na hoře objevují jako jakýsi refrén. Ano, Ježíš Kristus je nesporně klíčem k Bibli. Sám sobě tak rozuměl („Zkoumáte Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, a právě ona svědčí o mně“ – Jan 5:39).
Nyní krátce ke Koránu. V Koránu se rozlišují tzv. súry medínské a mekkánské. Je evidentní, že před svým odchodem z Mekky do Medíny byl Muhammad mnohem „duchovnější“ a mírumilovnější než v době, kdy se ujal v Medíně moci a začal své náboženství prosazovat násilím. Proto jsou súry z pozdního období mnohem „bojovnější“ než z období raného. Jenže podle islámského výkladového klíče pozdější súry jaksi „trumfují“ súry rané. Klíč ke Koránu tedy ukazuje přesně opačným směrem než klíč k Bibli: Zatímco v Bibli můžeme pozorovat směr od násilí k nenásilí, od krutosti k empatii, v Koránu je tomu přesně naopak.
Reklama
Tolik k první námitce. Druhá vlastně z té první vyplývá: Žádná relevantní denominace, žádná křesťanská skupina, ba ani ti nejortodoxnější Židé, si nemyslí, že bychom se dnes měli řídit tím, co čteme třeba v knize Jozue o dobývání Kanaánu. I kdybychom hledali sebevíc, nenajdeme asi horší skupinu než byla „Armáda Svatého Ducha“, která páchala krutosti během občanské války v Ugandě. Byl to pochopitelně naprostý úlet, a ať byste se zeptali kohokoli – katolíků, liberálních protestantů, evangelikálů – všichni by vám řekli, že na této skupině není křesťanského vůbec nic.
Naopak v islámu panuje přesvědčení, že vše, co se píše v Koránu, lze bez dalšího aplikovat i dnes. Zhruba polovina muslimů žijících v Británii je toho názoru, že právo šaría by mělo být nadřazeno britským zákonům. Nejvyšší soud Spojených arabských emirátů rozhodl roku 2010, že „právo“ muže bít svou manželku stále platí. I údajně liberální universita al-Azhar v Káhiře potvrdila, že trest smrti za „odpadlictví“ platí i dnes.
Co mě ale trápí, je skutečnost, že člověk, který přidal do diskuse onen stručný komentář, je křesťan. Přitom jsem si jist, že to, co píšu v tomto článku, mu není neznámo. Co ho vede k tomu, aby se snažil vyvolat dojem, že mezi křesťanstvím a islámem není v podstatě rozdíl?
Tato otázka mě napadá, ale nebudu ji dále rozvíjet. Jde mi o podstatu věci, ne o to, pouštět se do nějakých psychologických rozborů křesťanů, kteří se domnívají, že křesťané a muslimové si myslí srovnatelné věci. Pouze upozorňuji na to, že šířit takové názory je nebezpečné, protože takové názory jsou nepravdivé a zavádějící. A neměly by nám být lhostejné ty bité manželky ani ti popravovaní konvertité.
Autor: Dan Drápal Foto: Pixabay