Přestěhoval jsi se z Prahy do Jeseníku, kde navštěvuješ KS Jeseník. Proč jsi se rozhodl pro misijní práci ve Zlatých Horách?
Já jsem se pro tu práci nerozhodl. Já jsem do ní spadl. Prostě se ukázalo, že několik „bezprizorných“ křesťanů má chuť budovat nový sbor. Ale jsme stále ve dni malých počátků. Žneme skrovně.
Máš ve zvyku zvát do Zlatých Hor i různé zajímavé hosty. Můžeš jmenovat nějaké setkání, které se ti tam podařilo připravit?
Chceme dát o sobě vědět. Což už se, myslím, podařilo. Nejnavštívenější byla poslední akce – koncert křesťanské skupiny Radostné srdce z Partizánského. Úspěšné byly i dvě předchozí hudební akce – pořad mého syna Benjamína „S Bohem až na Aljašku“ a hudební pořad Giny Čunkové a její dcery Kristýny o vztahu matky a dcery. Z hlediska „úspěšnosti“, pokud jde o zájem nevěřících, ovšem jednoznačně vyhrála prezentace Honzy Talafanta o Bibli kralické.
Píšeš novou knihu o biblické knize Zjevení. Co tě k tomu vedlo?
Když vyšla kniha Sergeje Mihála „Vytržení“, mnozí chtěli znát můj názor. Já jsem se celá desetiletí vážnějšímu studiu knihy Zjevení vyhýbal. Ale teď jsem měl pocit, že Bůh chce, abych se této knize věnoval – už na to „mám léta“. A jelikož se nerad stručně vyjadřuji ke složitým otázkám, rozhodl jsem se tématiku tři roky studovat a rok psát. 1. ledna začnu (psát).
Můžeš prozradit, jestli tě při studiu knihy Zjevení něco překvapilo? Možná něco, co jsi předtím neviděl….
Třeba to, že Kryštof Kolumbus studoval knihu Zjevení a jiná proroctví asi deset let, než se vydal do Indie a objevil Ameriku. Co ho k tomu motivovalo? Počkejte si na knihu.
Evangelikalismus jakož i jiné křesťanské církve byl velmi aktivní v 90. letech. Nemáš dojem, že částečně ztratil dech?
Já už nemám takový nadhled a přehled. Pokud k evangelikalismu patří i Církev bratrská, která založila spoustu sborů a poměrně zdravě se vyvíjí, pak se mi tvrzení, že evangelikalismus ztrácí dech, moc nezdá. Já jsem vnitřním ustrojením a snad trochu i obdarováním pastýř, mám rád lidi a rád s nimi mluvím o jejich problémech, a ty globální věci mě tolik nezaměstnávají. Vnímám ale, že lidé jsou vnitřně stále rozbitější. Mnohem víc než v osmdesátých letech.
Blíží se výročí 17. listopadu. Jak dnes vzpomínáš na tyto události?
Jsem rád, že jsem se toho dožil. Byl to úžasný čas. Jsem vděčný za svobodu, za možnosti, které se nám otevřely. I když současně vidím, že evangelizace byla v 80. letech snadnější a úspěšnější. Nikdo tehdy nepodezíral křesťany z hrabivosti, kdyby někdo řekl slovo restituce, tak bychom nevěděli, o čem mluví. Chodil jsem tehdy také na Václavák a radoval jsem se, že se zatuchlé poměry konečně pohnuly.
Byl jsi aktivně zapojen do projektu na pomoc iráckým křesťanům. Sleduješ nějak jejich životní osudy v České republice?
Jednu rodinu jsme vzali do našeho domu v Praze. Teď tam bydlí moji příbuzní, ale ta irácká rodina je tam doposud. Přirostli mi k srdci. Mají dvě dcery, vyřizoval jsem jim věci ve škole, chodil s nimi po doktorech… O ostatních vím už jen zprostředkovaně.
Pomalu se otevírá téma prezidentských voleb. Jak hodnotíš funkční období prezidenta Zemana?
Vždyť přece víš, že nerad kritizuji… Vážím si lidí, kteří se umí omluvit, když zjistí, že se mýlili, mám rád lidi, kteří umějí odpouštět a nemstí se, a mám hlubokou nedůvěru k současné čínské vládě.
Je nějaká osobnost, kterou by jsi rád viděl na Hradě?
Luboše Ondráčka, Tomáše Dittricha, Davida Nováka, Pavla Černého… Ale buďme realisté. Volil jsem posledně Pavla Fischera (trochu ho osobně znám) a zůstal bych u toho.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
-mn- Datum: 16. listopadu 2019 Foto: Facebook – Dan Drápal