Než jsem se odstěhoval z Prahy, vídal jsem na cestě domů do Hodkoviček billboard s předsedou ODS Petrem Fialou a se slovy: „Zjednodušme to: patříme na západ, ne na východ.“ Rozuměl jsem tomu, co chtěl říci, a vlastně jsem mu plně dával za pravdu. Nerad zjednodušuji, ale s tímto zjednodušením jsem se mohl ztotožnit.
Jenže v poslední době se mi to zase komplikuje. Ne že bych chtěl patřit na východ. Začínám ale pochybovat, zda má smysl patřit k západu v té podobě, jaké v posledních letech nabývá.
Vývoj ve Spojených státech
Americké university přestávají být místem, kde vládne svoboda projevu. Konzervativně smýšlející studenti jsou někdy i fyzicky napadáni.
Až se budou někdy naši liberální publicisté divit, proč Trump, mohli by se nad těmito skutečnostmi zamyslet.
Vývoj v Evropské unii
Ve Spojeném království byl pokutován muž, který veřejně četl vyjádření Winstona Churchilla o islámu. V Německu byl žurnalista Michael Stürzenberger odsouzen k šestiměsíčnímu podmínečnému vězení za zveřejnění (jinak z veřejných zdrojů dostupné) fotografie, na níž si jeruzalémský Muftí Hadž Amin al-Hussejní podává ruku s Adolfem Hitlerem. Od 1. října platí v Německu zákon, podle nějž jsou sociální sítě jako Facebook, YouTube nebo Twitter povinny do 24 hodin odstranit ze svých stránek „kriminální obsah“, např. „pomluvy“, a to bez ohledu na to, zda jsou zveřejněná fakta pravdivá či nikoli. Pokuta může dosáhnout až padesát milionů Euro.
Evropská federace novinářů (European Federation of Journalists – EJF) spustila kampaň „Média proti nenávisti“. V pokynech pro tuto kampaň uvádí:
Reklama
„Média a novináři hrají klíčovou úlohu při informování … o politice … týkající se migrace a uprchlíků. Projevy nenávisti a stereotypy namířené proti migrantům se šíří celou Evropou. Kampaň ‚Média proti nenávisti‘ usiluje o lepší informování o migraci, uprchlících, náboženství a marginalizovaných skupinách. Bojujme proti nenávistným řečem, netoleranci, rasismu a diskriminaci. … Zlepšeme využívání právního rámce regulujícího nenávistné mluvení (hate speech) a svobodu projevu.“
Doposud jsem se stavěl proti srovnávání Evropské unie s bývalým sovětským blokem. Nicméně výše uvedený odstavec by s určitými drobnými obměnami mohl vyjít třeba v březnu 1948 jako „nezávazné pokyny“ pro novináře. Už nejde o to, aby bylo odděleno zpravodajství od komentářů. Jde o to, aby média vychovávala obyvatelstvo k těm správným postojům.
Jenže ono to nemůže fungovat. Problém je, že pokud mainstreamová média převezmou tyto úkoly a přestanou plnit svou zpravodajskou funkci, lidé si budou opatřovat informace ze svých zdrojů, často naprosto nespolehlivých. Celkově možnost opatřit si správné a ověřené informace bude upadat a následky budou neblahé.
Výše uvedený rozsudek v Německu znamená de facto konec svobody slova. Nenechme se mýlit – zdá se to být maličkost, ale ve skutečnosti je to podle všeho milník.
Ostrov pozitivní deviace
Jsem rád, že jsem mohl 28 let žít bez cenzury. A jsem rád, že v Evropě byl zrušen trest smrti, a že političtí vězni zatím dostávají podmínečné tresty. Vzhledem k tomu, co prožili mí rodiče a prarodiče v padesátých letech, stále nesu těžce rovnítko mezi EU a někdejším komunistickým blokem. Na druhé straně už „vzhlížení k západu“ nesdílím. Myslím si, že jsme na tom lépe se svobodou slova. A myslím si, že už jsme na tom v mnoha ohledech lépe i co se týče právního státu. Nepovažuji to za samozřejmost a mám silné obavy, že tento stav je pouze přechodný. Evropu nebo Rusko jen těžko předěláme – pojďme se ale snažit, aby v této oblasti světa trvala svoboda slova co nejdéle. Ano, vedeme asi ústupové boje; veďme je však co nejlépe.
Z toho mi vychází, že bychom měli usilovat o spolupráci visegrádské čtyřky, Rakouska, Rumunska, Bulharska a Pobaltí.
Ano, vím, že Kaczynského nápad žádat po Německu reparace je naivní a hloupý. Ano, vím, že v Rumunsku a Bulharsku je korupce stále obrovským problémem. Nicméně mám dojem, že situace se, byť pomalu, zlepšuje. (V případě korupce by ostatně bylo naivní očekávat, že se situace bude zlepšovat překotně.) V těchto zemích slovo „národ“ stále ještě není sprosté slovo. Kdo sleduje mé články déle, ví, že heslo „nic než národ“ považuji za nesmyslné a hloupé; za stejně nesmyslné ovšem považuji tvrzení německých zelených, že patriotismus rovná se nacionalismus. A že není nic špatného, ba je samozřejmé, když stát chce rozhodovat o tom, kdo se pohybuje na jeho území a kdo dostane právo se na něm usadit. Pokud západ přestává být západem, opravdu nám hrozí, že nás pohltí východ. O východě, kde běžně umírají novináři a kde je opozice pronásledována, si nedělám iluze. Pojďte tedy být sami sebou co nejdéle!
Reklama