Milý čtenáři,
Tento článek jsem pojal jako dopis nejmenovanému křesťanovi, který se považuje za proroka. Nehledej, prosím, o koho se jedná. Myslel jsem na určitého člověka, ale během posledních čtyřiceti let jsem v církvi potkal i jiné, kterým bych napsal totéž, co je v tomto dopise.
Milý příteli,
poslal jsi mi několik prorockých slov, o nichž se domníváš, že Ti je dal Bůh, abys mi je vyřídil. Postupně jsi posílal další prorocká slova, a jak jsem se po čase dověděl, nebyl jsem jediným příjemcem podobných slov. Slov, která někdy obsahovala i konkrétní pokyny kde žít a jakou službu rozvíjet.
Jsem přesvědčen, že miluješ Pána a chceš mu sloužit. Přestože jsem si jist, že jsi podlehl klamu, nebudu se ti vysmívat ani tě nějak znevažovat. Pokusím se vysvětlit ti, v čem dle mého názoru děláš zásadní chybu, a co by se v tobě muselo změnit, aby ses podobných chyb nedopouštěl.
První červené světélko se mi rozsvítilo, když jsi mě vyzýval, abych se přestěhoval a vlastně se věnoval jiné službě, než jakou jsem před dvaceti lety přijal. Dosud jsem přesvědčen, že jsem tím naplňoval Boží vůli – svá rozhodnutí jsem, jak se mezi námi charismatiky říká, „promodloval“, a mluvil jsem o nich s lidmi, kteří mě znají a které považuji za duchovně zralé.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Izrael dnes
Jsem přesvědčen, že v novozákonní době, tedy v čase od Kristova vzkříšení až podnes, funguje prorocká služba v rámci církve. Prorok vykonává svou službu v součinnosti s jinými služebníky, nejčastěji s pastýři, ale tam, kde je to možné, i s apoštoly, učiteli a evangelisty. Poznal jsem několik (domnělých) proroků, kteří nenašli své místo v církvi. Ve všech případech šlo, jak se také mezi charismatiky říká, o „úlet“. A tyto úlety mohou být velmi nebezpečné. Zralému člověku s duchovním rozeznáním neublíží, ale pokud člověk přinese své domněle prorocké slovo někomu, kdo je slabý nebo zmatený ve víře, pak ten člověk někdy udělá naprosto nesmyslná rozhodnutí.
Druhé červené světélko se mi rozsvítilo, když jsem si všiml, že téměř ke každému slovu, které napíšeš, dodáváš, že jsi si naprosto jist, že to, co prorokuješ, je čisté Boží slovo. Já jsem během svého poměrně dlouhého křesťanského života přinesl vícekrát prorocké slovo, někdy docela závažné. Ale zpravidla, než jsem dané slovo přinesl, jsem prožíval určitý vnitřní zápas. Je to slovo skutečně od Pána? Rozuměl jsem dobře? Není to, jak se mezi námi charismatiky říká, „ze mě“? Byla i slova, která zřejmě byla ze mě. To je jeden z důvodů, proč jsem velmi opatrný. A místo „jsem si jist, že je to čisté slovo od Boha“, obvykle dodávám: „Bratři a sestry, rozsuzujte…“
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Chytré telefony – požehnání nebo kletba?
Nepopírám, že někdy se skuteční Boží služebníci ocitnou v situaci, kdy stojí proti všem. Takový Mojžíš by mohl vyprávět. I David se někdy ocitl v situaci, kdy stál proti všem, a kdy mu hrozila smrt dokonce i od těch, pro které toho mnoho udělal. „Davidovi bylo velmi úzko, protože lid řekl, že ho ukamenují. Všemu lidu bylo totiž hořko v duši, každému kvůli svým synům a dcerám. Ale David se posilnil v Hospodinu, svém Bohu“ (1S 30,6). A myslím si, že sám jsem se párkrát v podobné situaci ocitl také – proto jsem dalek bez dalšího zkoumání tvrdit, že stojí-li člověk osaměle proti většině, určitě je chyba na jeho straně.
Nicméně v naprosté většině takových případů se dříve nebo později ukáže, že šlo skutečně o úlet. Někdy to znamená tvrdý náraz pro domnělého proroka. V některých případech za jeho „službou“ zůstane rozvrácený celý sbor.
Proto ti radím, najdi si obecenství křesťanů, kteří berou vážně celé Písmo a kteří jsou navzájem otevření nejen pro povzbuzování (které je nepochybně velmi důležité), ale i pro napomínání. A začni s malými věcmi. Možná nějakou dobu potrvá, než si tě Bůh použije k tomu, abys přinášel slovo osvědčeným Božím služebníkům. Možná se k tomu nedostaneš nikdy, ale to nevadí. Důležité je Bohu dobře rozumět.
S proroctvími zkrátka bývá potíž, a to jak v době starozákonní, tak i v době dnešní. Některé sbory tu potíž vyřeší tím, že jakékoli prorokování znemožní. Dával jsem si vždy pozor, abych se této fatální chyby nedopustil, tedy abych s vaničkou nevylil i dítě. „Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali“ (1Ko 14,2).
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 11. září 2024 Foto: Pixabay