Pohyb mezi Jeseníkem a Prahou je z hlediska pozorování politických nálad zajímavá zkušenost. Jistě i na maloměstě se najde hodně takových, kdo sympatizují s těmi, kdo se 23. června shromáždili na Letné, ale je zde patrně mnohem více těch, kdo nad podobnými demonstracemi kroutí hlavou. A je zde pochopitelně mnohem více těch, kteří jsou ochotni poskytnout sluch, případně přímo uvěřit, pilně pracujícím dezinformačním webům, které nás zásobují nejrůznějšími objevy, z nichž nejrozkošnější bylo tvrzení, že za demonstracemi stojí sudetoněmecký landsmanšaft. Že i v této věci a v této době někomu ještě stojí za to vytáhnout „německou kartu“, patří ke kuriozitám této epochy.
Sám jsem na demonstraci nebyl, mé děti, a dokonce i vnoučata ano, a tak jsem si to nechal od nich vyprávět. Byl jsem v Praze v týdnu bezprostředně po demonstraci na Letné a mluvil jsem i s jinými lidmi, než jsou mí příbuzní. V naší rozvětvené rodině narazíte na nejrůznější politické postoje, nicméně demonstraci hodnotili všichni celkem kladně, někteří až nadšeně. Čím jsem si naprosto jist, je, že na Letné se nesešli „frustrovaní“ lidé, kteří se „nesmířili s porážkou ve volbách“. Hodně lidí pojímalo tuto demonstraci jako jakýsi happening, téměř jako soutěž o nejvtipnější plakát. Jsem rád, že i sám Andrej Babiš ocenil, že demonstrace neprovázelo žádné násilí, zapalování aut a podobné jevy, jak je tomu často v některých západních zemích (vzpomeňme na „Žluté vesty“ ve Francii). Lze říci, že demonstrace byla stejně sametová jako demonstrace před téměř třiceti lety.
Demonstrantům se často předhazuje, že nerespektují svobodné volby. Myslím, že toto nařčení není pravdivé. Žádný z mluvčích demonstrantů netvrdí, že by tu měla vládnout jiná vláda než ta, která vzejde z voleb. Demonstranti ale správně tvrdí, že v období mezi volbami není zakázáno vyjadřovat politické postoje třeba i demonstracemi. Pokud demonstranti volají po demisi Andreje Babiše nebo Marie Benešové, neříkají tím, že by v Poslanecké sněmovně nemělo být hlavní silou hnutí ANO, které ve volbách zvítězilo. Představa některých politiků, že lidé mají právo jednou za čtyři roky hodit do uren hlasovací lístky, ale mezi volbami mají „držet hubu a krok“, je zcela mylná.
Problém vidím v něčem jiném než v tom, že demonstranti využívají svého práva shromažďovacího a svobody slova. Problém vidím v tom, že ti, kdo se staví proti demonstracím, mlčí k flagrantnímu porušování ústavy, kterého se dopouští pan prezident a nepřímo i předseda vlády Andrej Babiš. Skutečnost, že prezident odmítl odvolat ministra kultury Staňka je dokladem, že prezident nerespektuje pravidla hry. Většinu v Parlamentě to nechává chladnou. To, že pravidla neplatí, je mnohem závažnější než to, že se na Letné sešli demonstranti.
Dle mého názoru prezident chce dotlačit pana Hamáčka k odchodu z vlády. Všechny výhledy jsou chmurné jak pro demonstranty, tak pro demokracii v naší zemi. Pokud budou předčasné volby, opozice proti premiérovi je opět prohraje. Piráti a ODS posílí, ale některá z menších stran z Poslanecké sněmovny vypadne, takže celkový výsledek může být pro opozici ještě větší pohromou než volby minulé.
Pokud předčasné volby nebudou a ČSSD odejde z vlády, bude Andrej Babiš vládnout s podporou komunistů a SPD. Ne že by se mu tato varianta zamlouvala. Dokonce jsem přesvědčen, že se mu velmi, velmi nelíbí. Jenže premiér toho chce, či dokonce potřebuje, víc než lze v dané situaci dosáhnout. Přál by si, aby ho Evropa brala vážně – to ale koliduje s podporou SPD. Přál by si dál pobírat dotace – to ho ale Evropa může přestat brát vážně. Přál by si, aby se pan prezident „smířil“ s panem Hamáčkem; to ale bude konec ČSSD jako relevantní politické síly a zase se otevře cesta k předčasným volbám, které vlastně nikdo nechce, a neměli by je chtít ani demonstranti, protože platí pravidlo, že kdo předčasné volby vyvolá, ten je prohraje. A ať je vyvolá Andrej Babiš, nebo opozice, a ať je prohraje ten či onen, prezident se nenechá „vydírat“ lidmi, kteří trvají na dodržování ústavy.
V čem je tedy problém? Pojmenoval ho náš první prezident Masaryk: Máme sice demokracii, ale nemáme demokraty. Nebo, abych to trochu poopravil, máme jich málo. Prezident nedbá na ústavu, Andrej Babiš by ho sice mohl přimět, aby na ni dbal, ale neudělá to, opozice se nedokáže domluvit. V roce 1948 nastoupila komunistická diktatura po hrubých chybách demokratických stran. Co nastane po roce 2019 si netroufnu předpovědět. Vzhledem k tomu, jak nejvyšší ústavní činitelé zacházejí s ústavou, předpovídám, že nic dobrého.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 10. července 2019 Foto: Facebook – Milion chvilek