Číst internetové diskuse pod zveřejněnými články nebývá nic příjemného. Každý, kdo s tím má alespoň nějaké zkušenosti, ví, že diskuse se někdy zaměří na určitou nepodstatnou skutečnost a skončí v místech na hony vzdálených obsahu původního článku. Nedávno jsem zveřejnil článek „Pokoření“, a vlákna diskusí se věnovala dvěma tématům, které jsem zmínil pouze okrajově a ilustračně. Tím prvním byly alimenty, tím druhým byl kůrovec. Kůrovce zatím necháme spát (a pokud možno totálně vymrznout). Uvedu ale na pravou míru, jak to myslím s těmi alimenty. Je to téma stále živé a stále aktuální, tak proč o něm nenapsat více.
Co jsem tehdy o alimentech napsal? Pouze toto: „Žena se rozvede s mužem, který byl podvraťák, nyní jí neplatí alimenty a žena je dostane od státu. Nemusí nést následky své špatné volby, přestože ji mnozí upozorňovali, že ten chlap za to nestojí.“
Související – Dan Drápal / Co brání?
Jak vidíte, netvrdím, že alimenty netřeba platit. Dokonce netvrdím ani to, že stát se nemá starat o ženu, která si své problémy způsobila (do větší či menší) míry sama. Z kontextu (který mnohé kritiky evidentně nijak nezaujal) je zřejmé, že očekáváme od státu, že se o nás postará, pokud si způsobíme nějaké problémy. Zmiňuji například obezitu. I jednu větu, v níž je zmíněna, by bylo možno kritizovat: „Co s lidmi, kteří jsou obézní v důsledku nemoci, kterou si nezpůsobili sami svým životním stylem, ale která může být dána třeba geneticky nebo nějak jinak?“ Proto také netvrdím, že by si obézní lidé měli léčbu hradit sami. Kdyby se stát pokusil oddělit ty, kdo si za obezitu mohou, od těch, kdo si za ni nemohou, otevřela by se široká brána korupci se všemi jejími doprovodnými jevy. Levnější je asi hradit léčbu všem.
Proč jsem tedy zmínil ty státem placené alimenty? Proto, abych upozornil, že máme obecně sklon nepřemýšlet o tom, jak svým jednáním škodíme sami sobě i celku, a pak požadovat od státu, aby vyřešil následky našich špatných voleb. Důsledky našeho řešení současné koronakrize přesouváme do značné míry na budoucí generaci, které předáme – přiznejme si to – svět v ne zcela ideálním stavu.
Opatření, která se nám zdají jednoznačně dobrá, mohou mít nezamýšlené a nepředpokládané následky. Ve Spojených státech vyrůstá naprostá většina afroamerických dětí bez otců. Na počátku byl dobrý záměr: Pomoci ženám samoživitelkám v jejich nouzi. Nezamýšleným průvodním jevem ovšem bylo, že afroamerické ženy se nevdávaly, aby nepřišly o příslušnou sociální dávku. Původně dobře míněné opatření způsobilo naprostý rozvrat afroamerických rodin – pokud pochybujete, přečtěte si Fukuyamovu knížku Velký rozvrat. Vysoká kriminalita mezi Afroameričany může být do určité míry dána „systémovým rasismem“ – o tom se nyní přít nehodlám – ale přinejmenším do určité míry je dána právě oním nešťastným vývojem. Otcové přestali fungovat a důsledky jsou vážnější, než jsme očekávali. Škoda, že nám progresivisté ordinují „více téhož“, tedy další protirodinná opatření.
Původní praxe byla taková, že bývalí manželé se buď na alimentech domluvili, a pokud ne, stanovil je stát. To v podstatě trvá. Co ale dělat v případě, když otec (případně matka, protože i takové případy jsou) alimenty neplatí? Nechat ženu bez pomoci by bylo skutečně kruté. Nebylo by ale lepší, kdyby stát co nejrychleji zasáhl proti neplatiči? A pokud se dvakrát s platbou opozdí, strhnout mu alimenty z platu? Nové opatření, kdy alimenty platí stát, posiluje zbytečně roli státu, a to proto, že stát tu roli, kterou již má, neplní. Jeho rolí je dbát na dodržování zákonů, nikoli hašení požárů, které vznikly neodpovědným jednáním. Je třeba zrychlit práci justice – konec konců, placení alimentů a otázky s ním spojené nejsou nějaká „raketová věda“, jak říkají Američané.
Přidám ještě jeden aspekt: Sociální stát je do budoucna neufinancovatelný. Pokud někdo nebude mít za dvacet či třicet let rodinu, která se o něj postará, dopadne velmi zle. Sami si na stáří naspoříte jen těžko – při nulových či dokonce záporných úrocích. A ne každý má na koupi nemovitosti, což je v současnosti jediný způsob, jakým lze zhodnotit peníze. Pěstovat rodinné vztahy je velmi dobrou investicí do budoucna, a radím s tím začít co nejdříve. Ale o tom snad v některém z dalších článků.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teologa a publicista Datum: 27. ledna 2021 Foto: Pixabay – ilustrační