„Jestli budu mít děti, tak tohle jim nikdy nedovolím!“
Mnoho rodičů už asi slyšelo tato slova od lidí, kteří žádné děti nemají. Zdvořile se usmějeme a držíme jazyk za zuby, protože víme, že tu zátěž, s níž je spojena výchova lidských bytostí, nemůže plně pochopit ten, kdo to sám nezažil.
Ale je ještě jedna úroveň chápání, s níž se někdy setkáváme my, kteří máme problémové děti. Naše děti mohou být označovány za „energické“ nebo za děti „se silnou vůli“, bývá u nich diagnostikován autismus, ADHD, či tisíce jiných zvláštností. Ať už jejich zvláštnosti pramení z čehokoliv, tyto děti se obvykle vymykají běžným představám o tom, co je normální.
Vztahy se sourozenci mívají napjaté. Jejich chování bývá nepředvídatelné, neobvyklé. Někdy vyžadují zvláštní pomoc, potřebují poradenství, speciální druhy terapie a mimořádnou trpělivost – výchova těchto dětí může být pro rodiče velmi náročná.
Jistě, rodiče je milují, ale zároveň jsou pro ně tyto děti obrovskou zátěží.
V dnešním světě, kde je možné během vteřiny publikovat na sociálních médiích obrázky dokonalých rodin, mohou někteří rodiče cítit potřebu skrývat bouře, odehrávající se u nich doma. Naši nevěřící kolegové a sousedé se vytahují úspěchy vlastních dětí, kdykoli je potkáme. Dokonce i lidé ze sboru mohou vyzvedávat své děti jako vzory „křesťanských“ dětí.
Rodiče mohou vnímat proplouvání mezi rodinnou terapií, léky, psychickým hroucením, školními problémy a vztahy jako nějaké tabu, s nímž se „dobré křesťanské rodiny“ nesetkávají. Takoví rodiče se cítí bezmocní, někdy propadají beznaději. Jde o závažné věci, které mohou ovlivnit celou rodinu. Vyčerpává to a bere chuť bojovat dál.
S jednou věcí však možná nepočítáte – tyto boje mohou změnit vás samotné.
Bůh v našem životě používá nejrůznější příležitosti, aby nás proměňoval. Patří k nim i problémové děti. Existují čtyři způsoby, jakými to Bůh může udělat ve vašem případě.
- Problémové děti ukazují zkaženost našeho srdce.
Zkaženost bývá přítomna jak v rodičích, tak v sourozencích, ale máme-li to s našimi dětmi těžké, vyplouvá na povrch rychleji a častěji. Díky našim obtížně vychovatelným dětem se naše sobeckost, pýcha, neochota pomoci nebo arogance stanou viditelnými. Můžete křičet, zažívat stud, uplácet, být nevšímaví nebo dělat věci, o nichž si nedokážete představit, že byste je dělali, nemít tyto děti.
Je odporné vidět svůj hřích, ale můžeme ho v pokání přinést k Ježíši. A Bůh tohoto opakovaného procesu pokání a víry použije k našemu posvěcení a k naší trvalé proměně.
- Problémové děti nám otevírají oči, abychom viděli Boží obraz ve všech lidech.
Žijeme-li s takovými dětmi, učíme se hledat chvályhodné vlastnosti, které možná neodpovídají kulturně uznávaným hodnotám. Možná si váš syn nerozumí se svými vrstevníky, ale umí skvěle jednat s malými dětmi. Možná vaše dcera bojuje ve škole s trojkami, ale je úžasně štědrá k potřebným. Učíme se oceňovat všechny vlastnosti a schopnosti, zejména ty, které se nacházejí mimo omezenou škálu schopností oceňovaných světem. A najednou začneme vnímat dobrotu a zrcadlení Božího obrazu, které bychom jinak neviděli.
- Problémové děti nás učí soucitu.
Jejich chování může být extrémní, a tak se časem naučíme přemýšlet, co naše děti dělají, a bude nás zajímat, proč to dělají. Bojí se? Něco je naštvalo? Procházejí nějakou proměnou? Začneme zkoumat jejich srdce, jejich prostředí, jejich všední dny.
Časem si začneme klást otázky ohledně chování všech lidí, s nimiž se setkáváme. Je kolegyně tak zlá úmyslně, nebo prochází nějakým traumatem a dává tak najevo svůj hněv? Prodavačka v potravinách se vás snaží za něco potrestat nebo projevuje svou frustraci z nějakého fyzického omezení?
Tím vším procházíme, když žijeme s našimi dětmi a pak se to naučíme vidět i u jiných lidí. Když si uvědomujeme, jaké mohou mít druzí problémy, začne v našich srdcích narůstat soucit s nimi.
- Problémové děti nás učí modlit se.
Nejsme pány nad životy svých dětí, dokonce ani tehdy, když jsou malé. Intelektuálně tomu rozumíme, ale problémové děti nás mohou přivést k hlubšímu porozumění. Mají naléhavé a často velmi specifické potřeby, za něž se musíme velmi konkrétně modlit. Takové děti nás doženou k tomu, abychom se modlili taky za sebe. Jako jejich rodiče totiž snadno dospějeme až na pokraj svých fyzických a emocionálních sil. Prosíme o trpělivost, výdrž a moudrost, často každý den.
Až budete příště stát v kuchyni před dítětem, které má nějaké dys- a řve na vás, počkejte chvilku, až to přejde, a nadechněte se. Co jste přitom viděli ve svém srdci? Možná vám Bůh ukáže váš hřích a dá milost k pokání. To vám může pomoci k tomu, abyste příště projevili více trpělivosti. Možná vás povzbudí vědomí, že Bůh působí. Změna bude možná pomalá. Ale Bůh nás i pomocí našich dětí vychovává k tomu, abychom se víc podobali Ježíši.
Autor: Christine Gordonová Překlad: Jan Vopalecký Článek vám přinášíme ve spolupráci s portálem The Gospel Coalition Foto: Unsplash – ilustrační