Nový způsob vyrovnání dopadů zlého činu na jeho aktéry se objevil zejména na konci 70 let. Jmenuje se Restorativní justice, nebo česky Usmiřující spravedlnost. Ta se stále více dostává do popředí řešení zločinu. Jedná se většinou o přímou mediaci mezi pachatelem a obětí.
Proč vůbec hledat jiné cesty spravedlnosti?
Naprostá většina české vězeňské populace se vrací zpět do věznic. Jedná se o více než 7 z 10 propuštěných. Věznice jsou přeplněné a nemají dostatek financí na terapeutickou práci s klienty.
Na druhé straně, jsou ale oběti těchto zlých činů jen málo spokojené s náhradou, které se jim za újmu dostává. Rozsudek, který pošle pachatele do věznice a po kterém tzv. většinová společnost vždy velmi volá, pro oběť ve skutečnosti náhradu neznamená. Poškozený totiž potřebuje odškodnění, uvedení situace do původního stavu, nebo do stavu blízkému před činem, potřebuje se zbavit strachu a mít odpovědi na své otázky, -stalo se mi to náhodně, -mohu si za to něčím sám a mnohé další.
I obecně se zdá se, že je rozumné pachatele chytit, odsoudit a potrestat. Říká se tomu Retributivní, tedy odplatná spravedlnost.
A tady je zádrhel, protože až na výjimečné případy oběti nepřináší žádnou úlevu fakt, že dotyčný člověk je ve vězení, ve kterém se naučí, co ještě neuměl a stane se pro něj často pobyt ve vězení novým životním stylem, či dokonce domovem. Když pak vyjde ven, nenapadne jej nic nového než pokračovat, kde už dříve začal. Tím samozřejmě netvrdím, že vězení nemá existovat, naopak, bez něj se nikdy neobejdeme, protože v některých případech není jiné cesty než izolace, ale hledejme cesty k pomoci obětem a změně myšlení pachatelů, u kterých to možné je.
Původně vznikl projekt Zacheův strom pro vězně. Bylo to už před 20 lety a poškození křesťané za nimi začali chodit do věznic a vyprávět jim své příběhy. Nejednalo se a ani dnes se nejedná o přímé oběti těchto pachatelů, ale o poškozené v jiných kauzách. Tím odpadá při setkání silné napětí a vzniká atmosféra důvěry, která umožňuje vězňům lépe naslouchat, aniž by je někdo obviňoval. Vězni tak mohou prožit empatii s příběhem oběti, velmi často prvně slyší, že i drobná věc, jako je krádež peněženky, způsobí někdy osobní kalamitu a má velké následky, jako je ztráta pocitu bezpečí, důvěry v okolí, naopak navodí strach a pocity ohrožení. Především u těch, komu se podobné věci dějí opakovaně, je tento stav velmi nepříjemný. Když se jedná o zlý čin mnohem vážnější než krádež, je o to více třeba rozebírat pocity oběti a naslouchat.
Při opakovaných setkání, která byla původně určena k tomu, aby vězni viděli za svým trestným činem skutečného člověka a nikoliv paragraf, který jej spíše rozzlobil, než napravil, oběti, které přicházely do věznic začaly samy na sobě pozorovat velkou úlevu po setkávání s vězni, kterým své příběhy vyprávěly a začaly se cítit uzdravené.
Do roku 2014 se tedy o Zacheově projektu již vědělo, že pomáhá oběma stranám, odsouzeným i obětem.
V letech 2014-2016 se spojilo 7 evropských zemí Prison Fellowship International ke společnému pilotnímu testování tohoto projektu pod novým názvem a s novou vizí. Projekt se přejmenoval na Building Bridges a jeho hlavní cílovou skupinou se stali nikoliv vězni, ale oběti malých či vážných trestných činů. Snahou bylo ověřit přínos projektu pro oběti. A právě to se podařilo a projekt přinesl novou zprávu, že pouhá účast v 5–8týdenním projektu přináší obětem nejen úlevu, ale zbavuje je jejich vlastní nálepky oběť, dodává jim odvahu, zbavuje strachu a významně zklidňuje jejich pocity a uzdravuje vzpomínky.
V projektu profitují obě strany, u pachatelé se snižuje pravděpodobnost recidivního chování, ale výstup pro oběti je ještě účinnější.
Je to celkem logické. I oběť, která do věznice přichází a setkává se s živou lidskou bytostí a slyší její životní příběh se nevyhne empatii a klade své vlastní otázky, které dávají smyl i tomu, co oběť prožila. Uvnitř skupiny vznikají vazby, které jsou podporou a vzpruhou pro budoucnost obou skupin, obětí i pachatelů. Během projektu všichni účastníci postupně vyprávějí své životní příběhy a hovoří o zločinu, který se stal. Jejich výpovědi nikdo nezpochybňuje. Je to opravdový příběh a každý příběh je silný a nezpochybnitelný. Vypovědět někomu svou bolest je léčivé.
K tomu, aby se poškozený člověk rozhodl jít do vězení, je třeba překročení předsudků a dobrá vůle udělat něco pro sebe i pro druhé. Udělat něco k tomu, aby se neděly dál zlé věci mně ani druhým.
K tomu, zda se poškozený člověk do projektu hodí, lépe řečeno, zda mu projekt pomůže, je určen rozhovor s psychologem, či více rozhovorů, a je třeba vše pečlivě zvážit. Motivaci, časové možnosti, míru emocí, které vzpomínka na čin nese.
Na druhé straně jsou ve věznici pečlivě vybíráni pachatelé vhodní pro účast v projektu. Nikdy to nejsou pachatelé sexuálních činů, nebo lidé s nízkým IQ, kteří by nemohli respektovat daná pravidla, nebo lidé psychicky nemocní. Na prvním místě je klidná atmosféra, pocit bezpečí a pozitivní dopad na obě skupiny.
Vězni a oběti se na projekt připravují zvlášť. Při prvním společném setkání pak uvnitř věznice rozebírají právě příběh o Zacheovi z Lukášova evangelia a snazší se vžít nejprve do Zacheových pocitů a zjistit jeho původní postoje v době, kdy kolaboroval s Římany a okrádal své sousedy. V prvních setkáních nikdo nemluví o sobě, ale vžívá se do jiné postavy, a zamýšlí se, proč asi Zacheus kradl, zda jej něco nutilo, čím si ospravedlňoval své chování, zda k sobě měl úctu, co si o něm mysleli druzí, jak jej vnímali. Pak se tématika obrátí k tomu, co Zachea přimělo se změnit a opět se rozebírají postoje lidí kolem něj, zda mu mohli už důvěřovat, když nahradil škodu, když dal polovinu jmění na dobročinnost a podobné otázky.
Dalšími tématy setkání je rozhovor o tom, co vlastně je zločin, co je odpuštění a co odpuštění není, jak najít vnitřní klid, jak rozeznat falešné pocity viny, nebo kdo nese kdy odpovědnost. Témata se zdají snadná, ale uvnitř věznice jdou do silné hloubky a forma učení dialogem se osvědčuje. Přináší pokoj a startuje uzdravení účastníků.
S tímto vším Vás podrobně seznamuji, protože právě nyní je možné se do projektu přihlásit, poradit se s naším klinickým psychologem o smyslu účasti, dozvědět se, jak přesně projekt probíhá od lekce k lekci, a posléze jít do věznice a říci malé skupině 6 vězňů svůj příběh v přítomnosti dalších poškozených.
Projekt končí závěrečnou „Oslavou“ toho, co si přítomní z věznice odnášejí, vězni pak dávají poškozeným dárky symbolické náhrady, píší dopisy svým vlastním obětem a poškození píší dopisy svým vlastním pachatelům, ale nic z toho se neodesílá, jedná se o symbol pochopení, že zločin je možné řešit a hovořit o jeho následcích a způsobech uvedení do původního stavu, než se věc stala.
Protože je cesta dialogu mezi pachateli a poškozenými nejen otevřená, ale i ověřená jako uzdravující, budeme v projektu za podpory Ministerstva spravedlnosti i letos pokračovat. Projekt je akreditovaný a důkladně vyzkoušený.
Letošní setkání skupin obětí a pachatelů se uskuteční od října 2018 ve dvou věznicích blízko Prahy, kam budeme účastníky dovážet, ve Věznici Jiřice a Věznici Vinařice. Projekt vede vždy jeden zkušený facilitátor a má k pomoci další co-facilitátory, kteří zajišťují pohodlí a atmosféru bezpečí pro všechny, vaří kávu, mají individuální rozhovory, když je třeba.
V pilotních projektech, které se uskutečnily v letech 2014–2016 se sešlo ve dvou věznicích vždy po 12 členech skupin, 6 vězňů, 6 poškozených a jejich facilitátoři.
Překvapením bylo, že v obou věznicích bylo účastníkům líto, že je projekt poměrně krátký a měli chuť v setkáních pokračovat. V obou věznicích pak poškození požádali, zda by mohli zorganizovat pro tuto skupinu vězňů společné vánoční setkání, na kterém si opět předávali dárky.
Vše probíhá ale přísně anonymně a vězni neznají jména poškozených a v žádném případě je nemohou vyhledat.
Jeden přiklad: součástí skupiny poškozených byla i jedna nevidomá dívka, které kdosi ublížil. Její příběh i její síla rozhodnutí odpustit na odsouzené pachatele nesmírně zapůsobily. Právě o ni se nejvíce na setkáních starali, aby vždycky měla nejlepší občerstvení, nejlepší místo k sezení, byli k ní velmi pozorní a jednali s ní s největší úctou. Pro odsouzené i pro dívku to bylo tím nejužitečnějším, co mohli prožít. Jednoznačně pozitivně o své zkušenosti z projektu mluvili i všichni další účastníci.
A druhý příklad: odsouzená žena z druhého projektu vzala nešťastnou náhodou druhé ženě v opilosti život. Dívka celé roky žila v naprostém zoufalství a nemohla odpustit sama sobě, připadala si, jako by zemřela na tom místě i ona sama, až právě poškození v projektu ji dali poznat jiný rozměr pohledu na tuto událost a ona dostala světýlko naděje. Viděla, že někdo reaguje na její lítost a odpouští jí. Do té doby celé roky nevěřila, že to je možné. Její život se zcela změnil.
Projekt je postaven na bázi křesťanství a nedovedu si představit, kdyby tomu tak nebylo. Biblické příběhy jsou silné a vytvářejí i pro nevěřící účastníky kotvu dobra, které je skutečné.
V případě zájmu se neobávejte zeptat na jakoukoliv otázku, odpovíme Vám. Budeme za každou otázku velmi rádi.
Těšíme se na komunikaci s Vámi.
Kontaktní osobou je paní Lenka Hellerová
tel: 608 534 694
e- mail: lenka.hellerova@prisonfellowship.cz
www.prisonfellowship.cz