Minulý týden proběhl ve Spojených státech Národní týden prevence sebevražd. Organizace každoročně sdílejí tipy a rady týkající se prevence sebevražd a zjištění varovných příznaků.
Právě v pondělí minulého týdne známý evangelikální pastor Jarrot Wilson, pracující v oblasti duševního zdraví, spáchal sebevraždu. Jen několik hodin před svou smrtí Wilson zveřejnil na Twitteru zprávu o Ježíšově soucitu pro lidi trpící depresí a sebevražednými myšlenkami.
„Ježíšova láska ne vždy léčí sebevražedné myšlenky,“ napsal Wilson. „Ježíšova láska ne vždy léčí depresi. Ježíšova láska ne vždy vyléčí ze stavu úzkosti. To však neznamená, že nám Ježíš nenabízí společnost a útěchu. To VŽDY pro nás udělá,“ tweetoval Wilson.
Wilson se svou manželkou založil křesťanskou organizaci pro lidi trpící depresemi. Jen pár měsíců před ním spáchal sebevraždu evangelikální pastor Andrew Stoecklein, další mladý křesťan, který se angažoval v oblasti prevence a pomoci lidem s duševními chorobami.
Podle údajů Centra pro kontrolu nemocí v letech 2000 až 2016 dosáhla míra sebevražd mezi Američany v produktivním věku (ve věku 16–64 let) 34%. U Američanů ve věku 10–24 let byly údaje ještě dramatičtější – podle informací z databáze CDC ukazují až 50% nárůst sebevražd v této skupině v období let 2000–2017.
Sebevraždy těchto dvou pastorů jen dokazují vzestupný trend počtu sebevražd zejména mezi mladými lidmi, dokonce i mezi těmi, kdo jsou součástí nějaké křesťanské komunity.
Ryan Balke je terapeutem v Denveru a je spolupracuje na katolickém podcastu CatholicPsyche, ve kterém se snaží lidi informovat o spojitosti mezi psychologií a katolickou spiritualitou, filozofií a teologií.
Balkev rozhovoru pro CNA řekl, že jedním z hnacích faktorů nárůstu sebevražd mezi dospívajícími lidmi je jejich neustálé spojení se světem prostřednictvím mobilních zařízení v kombinaci s postrádáním smyslu života.
„Přes mobilní telefon jste v permanentním napojení do komunikace, která nepřestává a neustále pokračuje, takže se nikdy nemůžete odpojit a nikdy se nemůžete vrátit do běžného života kolem sebe,“ popsal svůj pohled na narůstající fenomén duševních problémů u mladých.
„Jsou vždy rozptýlení. Mnoho let jsem sloužil mládeži a bylo častým jevem, že tyto děti nebyly ani na okamžik v klidu,“ dodal.
Tommy Tighe je manželský a rodinný terapeut z Kalifornie. Pro CNA k této problematice poznamenal, že navzdory většímu počtu internetovému spojení jsou dnes mladí lidé izolovanější než kdy jindy.
„Je tu mnohem větší tlak… je tu mnohem větší touha po popularitě,“ domnívá se Tighe a varoval, že spojení přes sociální sítě se často nerovná blízkému společenství přátel.
Podle článku v časopisu Cyberpsychologie o chování z roku 2015 je časté používání sociálních sítí u dětí a dospívajících spojeno se špatným psychologickým fungováním, protože to omezuje jejich každodenní osobní interakce a zhoršuje jejich schopnosti udržovat smysluplné vztahy.
Studie zjistila, že u studentů, kteří uváděli, že používají sociální sítě dvě nebo více hodin denně, byla vyšší pravděpodobnost, že své vlastní duševní zdraví označili za špatné, a zažili vysokou míru psychické úzkosti a sebevražedných myšlenek.
„Existuje trend směrem k povrchním vztahům a samozřejmě nezveřejňujete na Instagramu, že jste v depresi nebo něco takového, takže si myslím, že lidé nevědí, koho se svým problémem oslovit,“ poznamenal Tighe.
Kelly Rosatiová má čtyři adoptované děti. Tři z nich mají vážnou duševní nemoc. A nechce slyšet, že její problémy by byly vyřešeny, kdyby její víra byla silnější.
„Kdybychom byli dost duchovní, křesťanství přece učí, že bychom tyto věci nezažili… Viděla jsem tolik lidí, kteří trpěli a jejich víra ztroskotala kvůli těmto lžím,“ řekla Rosatiová v rozhovoru zveřejněném na Facebooku s Kay Warrenovou ze sboru Saddleback.
Poté, co Rosatiová a její manžel John nebyli schopni mít své vlastní děti, pár začal osvojovat děti přes pěstounskou péči. Několik jejích dětí se narodilo závislých na drogách nebo jejich matka v těhotenství pila alkohol. Ze čtyř dětí tři měly sebevražedné myšlenky. Jedno má bipolární poruchu a druhé má schizofrenii.
Není to přesně to, co si ona a její manžel představovali, když se rozhodli osvojit si dítě. „Chtěli jsme vytvořit rodinu pro tyto děti, které ji nemají. Chystali jsme se sledovat pohádky a dělat všechny křesťanské věci,“ řekla Rosatiová, která je viceprezidentkou organizace Focus on theFamily. „Místo toho byly naše životy plné nemocnic, psychiatrických oddělení a policie a spousty špatných slov. Pak přichází smutek ze ztráty toho, co si představujete.“
Poprvé se objevily známky duševní nemoci, když jedno z jejích dětí bylo na střední škole. Dítě bylo násilnické, mělo extrémní výkyvy nálady. „Neměli jsme tušení, co se děje, co dělat,“ vzpomínala Rosatiová. „Nacházeli jsme se den za dnem v kompletním režimu přežití.“ Toto dítě mělo velmi závažnou bipolární poruchu a myšlenky na sebevraždu.
„Když mi naše dítě plakalo v náručí a hovořilo o myšlenkách, že nechce být naživu, cítila jsem čistou hrůzu. V mém vnitřku byla hrůza, jakou jsem nikdy nepoznala, spolu se zoufalstvím a hněvem,“ popsala matka své pocity.
Rosatiová popsala život jako peklo. Kay Warrenová souhlasila s tím, že jedno z jejích vlastních dětí bojovalo s duševní nemocí a nakonec si vzalo život. „Jak je to zoufalé mít dítě, které miluješ celým srdcem a udělal jsi všechno, co víš, že jsi mohl udělal -vyhledal pomoc, léky, léčbu, modlitby,“ říká Warrenová. „Říkám tomu, žít na kraji pekla.“
Matthew Warren měl asi dvanáct let, když si uvědomila, že má sebevražedné myšlenky. Ve věku sedmi let mu již byla diagnostikována deprese. „Uložila jsem ho do postele a v tichu… jak jsem se chystala jít z pokoje… se mě zeptal, jestli bych ho nezabila a pomohla mu z jeho bídy,“ vzpomněla si naprosto zlomená Warrenová na slova, která vycházela z úst jejího dítěte. Matthew spáchal sebevraždu ve věku dvaceti sedmi let v roce 2013.
Warrenová řekla, že dlouho žila v popírání reality, protože si myslela, že její syn se nakonec z deprese uzdraví a stane se „normálním“. Ale nikdy se to nestalo.
Jak Warrenová, tak Rosatiová si uvědomily, že mnoho křesťanů je podezřívavých nebo váhají vyhledat pomoc prostřednictvím terapie nebo psychiatrické kliniky. Obávají se, že budou posuzováni jako špatní rodiče, pokud se snaží získat pomoc pro duševní zdraví svých dětí.
Když se poprvé s manželem rozhodli před šesti lety získat rezidenční léčbu pro jedno ze svých dětí, Rosatiová měla pocit, že „svět se chýlí ke konci“ a ona se chystá udělat špatné rozhodnutí.
Ale po čtyřech letech každodenního násilí ze strany jejich dítěte, včetně děr ve zdi a krve, se rozhodli, že by tímto způsobem nemohli pokračovat. Měli i jiné děti, o které se museli postarat. V den, kdy odvezla své dítě na rezidenční léčbu, vzlykala a dokonce musela jet do hor, aby byla sama v hotelovém pokoji kvůli tomu, jak se cítila. „Cítila jsem se téměř neschopna fungovat,“ řekl Rosatiová.
Chce však, aby rodiče věděli, že zdroje, jako je rezidenční léčba, jsou „neuvěřitelná požehnání, která existují, aby pomohla dětem, které jsou opravdu nemocné a potřebují více pomoci, než se jim může dostat doma. Někdy jsou naše děti tak nemocné, že ji potřebují k ochraně. Potřebují zaměstnance, aby je udrželi v bezpečí,“ řekla. Není správné si myslet, že jste selhal jako rodič, pokud si vyberete tyto možnosti léčby, zdůraznila.
Ačkoli Rosatiová chtěla mít skupinu lidí, kteří by ji podporovali, je tu spousta nedorozumění. Někteří přátelé nebo příbuzní by jí řekli, že její děti potřebují jen výprask nebo více disciplíny, nebo že potřebuje více modlitby.
Lidé se pravidelně ptali, zda se dětem daří lépe. Už ji nebavilo říkat: „Ne, má schizofrenii.“ Pochválila Warrenovou za její práci, že si více lidí uvědomilo duševní nemoc, že odhalila mýty o tom, že není hřích být nemocný a že je v pořádku vyhledat odbornou pomoc.
Rosatiová nabídla následující rady rodičům, jejichž děti se potýkají s duševními chorobami nebo sebevražednými myšlenkami:
– Neignorujte problémy dítěte a buďte empatičtí.
- Pokud vaše dítě má sebevražedné úmysly, nesnižujte to a berte to velmi vážně.
– Snažte se, aby„každý kousek Kristovy lásky, která je ve vás, procházel od vás skrze ně.“
– Jděte na pohotovost a nechte lékařský personál posoudit, zda vaše dítě bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby.
– Buďte otevření a spolupracujte s pracovníky/terapeuty.
– Ujistěte se, že váš domov je bezpečný – uzamkněte léky.
– Zvažte rezidenční léčbu
– Získejte spoustu terapie
– Mějte otevřenou komunikaci v rámci své rodiny (zejména pokud máte jiné děti). Povzbuzujte jeden druhého, abyste byli upřímní.
Pro pomoc v ČR: www.modralinka.cz
-mn- Datum: 23. září 2019 Foto: Pixabay – ilustrační