Jako manželka syna charismatického kazatele Johna Wimbera z hnutí Vinice prožila Christy Wimberová většinu svého života na cestách a často sloužila v různých sborech, na konferencích a festivalech. Díky svým zkušenostem si začala uvědomovat slabiny evangelikálních křesťanů a otevřeně o nich hovoří.
„Touha být slavný je docela běžná,“ svěřila se v rozhovoru pro Christian Today. „Ten pocit, když jste na pódiu a všechno se zdá být v pořádku,“ dodává. „Jsme opravdu dobří v konání zázraků a ve spoustě dalších velkolepých věcí, ale méně se zaměřujeme na učednictví,“ uvádí.
Christy Wimberová ve své nové knize Transformed poukazuje na potřebu hlubšího vyučování v církvi a připouští, že její kritika charismatiků vychází z vlastní sebeanalýzy. „Měla jsem opravdu těžké období,“ hovoří o čase, kdy psala tuto knihu. „Myslím, že jsem byla vůči sobě docela krutá.Vždy jsem žila veřejný život,“ vysvětluje, „musela jsem se dostat na křižovatku. Měla jsem kolem sebe lidi, kteří mi nastavili zrcadlo a milovali mě víc než to, co dělám.“
Christy Wimberová je znepokojená směrem, kterým se ubírají některé evangelikální církve, a prohlašuje, že se charismatici příliš nechali unést dary Ducha svatého. Odkud se berou tyto obavy? „Toto prostě není nebe. Pokud vstupujete do služby a myslíte si, že budete muset přinést nebe na zem, tak to na vás vytváří obrovský tlak.“
„Řadě lídrů v církvi chybí základy teologie,“ konstatuje. „Pokud tu je nebe, chybí nám teologie utrpení,“ říká „Obávám se, že charismatická církev nemá otevřené dveře pro duševně nemocné lidi, aby mohli přijít. Neexistuje žádná teologie utrpení. Tvrdit, že každý bude vyléčen, je ve skutečnosti škodlivé.“
„Znám mnoho lidí, kteří řekli ano Bohu a všechno bylo skvělé. Co se však stane, když lidé, které milujete, zemřou?,“ pokračovala. „Vlastně si myslím, že všechno čím procházíme, je pro nás příležitostí, abychom se stávali podobnější Ježíši.“
Christy Wimberová vysvětluje, že už dlouhou dobu navštěvuje konference; nic proti nim nemá, ale vadí jí, že se z nich stala kultura a znepokojuje se nad nedostatkem hloubky v církvi. Vede mě to k zamyšlení, zda takto pomáhám nebo spíše škodím církvi. Vytváří to sice větší sbory, ale ne hlubší. Větší není vždy lepší.“
Zdroj a foto: Christian Today