Když Charles Spurgeon v lednu 1892 zemřel, Londýn se oděl do smutku. Přibližně 60 000 lidí během tří dnů se přišlo poklonit do Metropolitan Tabernacle, kde leželo jeho tělo. Asi 100 000 lidí provázelo v ulicích pohřební průvod k hřbitovu. Vlajky byly staženy na půl žerdi a obchody či hospody měly zavřeno.
To všechno pro viktoriánského služebníka, který se stal nejvýznačnějším kazatelem své doby.
Kalvinistický baptista
Spurgeon se narodil v Kelvedonu v Essexu rodině duchovních. Jeho otec a dědeček byli kazatelé a Spurgeonovy nejčasnější vzpomínky byly na prohlížení obrázků v Poutníkově cestě a Foxově Knize mučedníků.
Jeho formální vzdělání bylo omezené, dokonce i na devatenácté století: navštěvoval místní školy několik let, ale nikdy nezískal vysokoškolské vzdělání. Žil v nějaký čas v Cambridge, kde kombinoval roli učence a učitelského asistenta a krátce se učil řečtině. I když se vyhýbal formálnímu vzdělání, celý svůj život si cenil vzdělání a knih – zvláště těch od puritánů – a jeho osobní knihovna nakonec přesáhla počet 12 000 svazků.
Ve věku 15 let Spurgeon přerušil rodinnou tradici a stal se baptistou. Tuto svou konverzi přisuzoval kázání slyšenému náhodou – když sněhová bouře změnila trasu jeho cesty. Vstoupil do jednoduché metodistické kaple. Toto kázání donutilo Spurgeona, aby přehodnotil svůj názor na křest dětí. Během čtyř měsíců byl pokřtěn a připojil se k baptistické církvi.
Jeho teologie však zůstala víceméně kalvinistická, přestože uváděl, že on sám je „křesťanem“. „Nikdy jsem se nestyděl za to, že jsem kalvinista,“ řekl jednou. „Neváhám si dát jméno baptista, ale pokud se mě zeptají, co je má víra, odpovím: Je to Ježíš Kristus. “
Příchod do Londýna
Ještě jako teenager začal Spurgeon kázat ve venkovském kostele v Cambridgeshire. Lavice sboru ve vesnici Waterbeach se rychle naplnily. Jeho chlapecký vzhled ostře kontrastoval se zralostí jeho kázání.
Jeho energie a kazatelské dovednosti a příjemný hlas mu přinesly takovou pověst, že za rok a půl byl pozván, aby kázal v Londýně v historickém New Park Street Chapel. Sbor byl tak ohromen, že pro něj hlasoval, aby u nich kázal dalších šest měsíců. Přesunul se do Londýna a už nikdy neodešel.
Jak se šířila zvěst o jeho schopnostech, dostával pozvánky kázat po celém Londýně a v celém národě. Žádná kaple se nezdála dost velká, aby uspokojila všechny, kteří chtěli slyšet jeho kázání. Kázal desítkám tisíc posluchačů v největších londýnských halách – Exeter, Surry Gardens, Agricultural. V roce 1861 se jeho shromáždění přestěhovalo do nového Metropolitan Tabernacle pro 5 600 osob.
V centru kontroverze
Spurgeon nezůstal bez povšimnutí ani v sekulárním tisku. Na jedné straně byla jeho kázání zveřejněna v pondělním vydání London Times a dokonce v New York Times. Na druhou stranu byl kritizován tradičnějšími protestanty. Jeho dramatický přednes – při kázání přecházel po pódiu, dramatizoval biblické příběhy a plnil svá kázání sentimentálními příběhy o umírajících dětech a truchlících rodičích. Mnozí se cítili dotčeni a říkali mu „kazatelský kašpar.“
Spurgeon odpověděl: „Jsem možná vulgární, ale to není úmyslné, kromě toho, že se snažím, aby lidé poslouchali. Jsem přesvědčen, že máme dostatek zdvořilých kazatelů.“
Nejen jeho styl, ale jeho názory také vyvolávaly spory. Nikdy neustoupil od silného kázání, např. v kázání o Skutcích 26,28 řekl: „Skoro přesvědčený křesťan je jako muž, který byl téměř omilostěn, ale byl oběšen. Je jako člověk, který byl téměř zachráněn, ale byl upálen v domě. Muž, který je skoro spasen, je zatracený. “
U některých témat nebyl schopen zůstat nekritickým, např. katolicismus, rituály, pokrytectví a modernismus – poslední z nich se stalo centrem diskuse, která poznamenala jeho poslední roky v činné službě.
V roce 1887 začal Spurgeon veřejně prohlašovat, že někteří jeho baptističtí kolegové ředí evangelium. Byl to konec devatenáctého století, kdy darwinismus a kritický biblický přístup přiměl mnoho křesťanů, aby přehodnotili své chápání Bible. Spurgeon věřil, že problémem není výklad, ale je ohrožena sama podstata víry. Ve svém měsíčníku prohlásil: „Svoji válku vedeme s lidmi, kteří se vzdávají oběti za smíření, popírají inspiraci Písma svatého a zpochybňují ospravedlnění vírou.“
Kontroverze a kritika se negativně projevily na jeho citlivém zdraví. Postupně se ještě více zhoršovalo, trpěl mimo jiné opakujícími se depresemi a dnou.
Spurgeonovy aktivity však byly rozsáhlejší než jenom kázání. Založil ubytovny pro chudé a sirotčince a jeho pastorační škola, která byla otevřena v roce 1855, pokračuje dodnes. Své poslední kázání pronesl v červnu 1891 a zemřel o šest měsíců později.
Michal Nosál Zdroj: Christianity Today Foto: Wikipedia Commons