Charles Grandison Finney byl americký presbyteriánský duchovní a lídr Druhého velkého probuzení ve Spojených státech. Je také nazýván otcem moderního probuzenectví. Jeho náboženské názory ho rovněž vedly k podporování sociálních reforem jako například zrušení otrocví nebo podpora rovného přístupu ke vzdělání pro ženy a Afroameričany. Noviny Křesťan dnes přinášejí na pokračování jeho životní příběh a jeho vyučování o probuzení.
V Antwerpách to vyhlíželo velice smutně. Kostel byl po dlouhou dobu uzamčen. Jen asi tři nebo čtyři osoby se směle odvážily hlásit se za věřící. Opilství, smilstvo a jiná bezbožnost byla na denním pořádku, takže když šel Finney ulicemi a slyšel hrozné zlořečení a rouhání, zdálo se mu, že se dostal až k branám pekla. Kostelník se zdráhal vydat mu klíče od kostela. Finney dosáhl pouze toho, že mu byla propůjčena školní místnost na nedělní kázání.
Sobotu strávil v zápase na modlitbách, až konečně dostal od Pána odpověď: „Neboj se, ale mluv a nemlč, neboť Já s tebou jsem a žádný nesáhne na tebe, aby zle učinil; nebo mnoho mám lidu v tomto městě“. (Sk. 18, 10.)
Když pak slyšel Finney výbuch posměchu a rouhání, jež vyvolalo ohlášení jeho shromáždění, šel třikrát do lesa a hlasitě volal k Bohu o pomoc. Před shromážděním zmizela úzkost úplně a srdce bylo naplněno pokojem a radostí. Školní místnost byla přeplněna.
„Měl jsem Bibli v ruce“, vypráví Finney, „a přečetl jsem přítomným text: „Tak Bůh miloval svět, že Syna Svého jednorozeného dal, aby každý, kdo věří v Něho, nezahynul, ale měl život věčný“. Ještě dnes si pamatuji, jak mne to nutilo, abych ukázal, kterak odplácí člověk tak velikou lásku.
Kázal jsem pohnut až k slzám a vložil jsem v ta slova celou duši. Poznal jsem před sebou některé muže, které jsem včera slyšel hrozně se rouhat, ukázal jsem přímo na ně a připomenul jim, jak mohli Božímu jménu tak zlořečit.
Řekl jsem jim, že mi připadají jako pekelníci, kteří kudy chodí, vyrážejí ze sebe rouhavé zvuky. Všichni viděli, že to, co mluvím, je pravda, a cítil jsem, že povolují pod tíhou viny a pod vlivem pravdy.
Nezdáli se být uraženi, naopak celé shromážděni se rozplakalo právě tak jako já. Po ukončení kostelník celý rozrušený ohlásil, že otevře odpoledne kostel pro druhé setkání. O tomto druhém shromáždění Finney pravil: „Celá obec byla přítomna a Pán mi dal nad nimi zvláštní moc“.
Finneyovo kázání byl pravý zápas s posluchači, byl to, vskutku duchovní boj. Káral je, jak toho zasluhovali, ale s hlubokým soucitem a politováním, kteréž mu lidé četli v očích. Většina posluchačů byla přivedena k poznání svých hříchů, a nastal takový hlad po Božím slově, že to Finney před tím ještě nikdy neviděl. Každé shromáždění bylo přeplněno znepokojenými dušemi, ačkoliv kázal v neděli dvakrát ve velkém sále a mimo to řídil modlitební hodinu a v 5 hodin odpoledne měl shromáždění v sousední obci ve škole, kam přišel na pozvání jednoho starce.
O shromáždění v sousední obci Finney vyprávěl následovně: „Přečetl jsem píseň a vyzval shromáždění ke zpěvu. Tito lidé však neměli o duchovním zpěvu ani potuchy. Bylo to vřeštění falešnými tóny, které mne přivádělo až k zoufalství. Už jsem chtěl utéci. Konečně jsem si zacpal uši, ale ani to nepomohlo; ten hrozný křik nebylo možno přemoci. Přece jsem to nějak vydržel; když byli u konce, vrhl jsem se v zoufalství na kolena. Pán otevřel průduchy nebeské a seslal na mne Ducha modliteb, a mohl jsem se z celé duše modlit.
Zdroj: jesus.707.cz
Foto: Wikipedia