Lukáš 12:31 … Vy však hledejte Jeho království a to ostatní vám bude přidáno.
Někdy jsem doslova zavalen prací, což asi znáte sami z vlastní zkušenosti. Mám před sebou spoustu úkolů a nevím, kam dřív skočit a do čeho se dřív pustit. Jsou chvíle, kdy jeden po mně chce to a druhý ono, obojí samozřejmě hned. Je jasné, že si musím vybrat, čemu a komu dám přednost. A koho tím pádem uspokojím, a koho naopak zklamu nebo dokonce naštvu. Člověk se zkrátka nemůže zalíbit všem. Vybírám si podle priorit – priorit svých nebo priorit oněch úkolů a činností.
Když nad tím přemýšlím, uvědomuji si, že stanovování priorit je každodenní součástí životů nás všech, ať chceme nebo ne. V pracovním prostředí se tomu někdy říká anglickým slovem prioritizing. Jde vlastně o upřednostňování určitých aktivit a úkolů před jinými, které jsou (nebo je v dané chvíli považujeme za) méně důležité či méně urgentní. Podotýkám jen, že na téma prioritizingu (a s ním souvisejícím time managementu) byste našli mnoho rad a návodů a taktik. Známý je např. Eisenhowerův princip se 4 kvadranty:
Upřednostňování nelze uniknout. Je nedílnou částí každého našeho rozhodování. Když se rozhodujeme v dané chvíli něco dělat, zároveň tím odmítáme dělat něco jiného. Činíme jedno na úkor druhého. Rozhodujeme se pro to, co je v tom momentě z našeho pohledu naléhavější, důležitější, potřebnější, příjemnější, snadnější (nebo naopak těžší), smysluplnější, více žádoucí, slibující brzkou odměnu, apod.
SOUVISEJÍCÍ – Hlavně to zdraví?
Jinak řečeno, rozhodujeme se a upřednostňujeme na základě nějakých kritérií a hodnot. Třeba milosrdný Samařan, který se rozhodl zastavit na cestě, kde ležel zraněný, aby mu pomohl (ovázal mu rány, odvezl ho do hostince, staral se o něj a zaplatil za další péči), se tak rozhodl na základě soucítění s utrpením a lásky k člověku. To byly hodnoty, které ho vedly, že v té chvíli upřednostnil pomoc a záchranu druhého před svými vlastními zájmy, svými naléhavými záležitostmi, za kterými zrovna putoval, ale také před svými strachy a obavami, před svými výmluvami, proč to nejde, před svou možnou nevraživostí vůči těm, kteří jím pohrdali.
Je to důležité a neodkladné?
Ježíš nám neříká, jak se máme v každé záležitosti rozhodnout. Neřekne nám, který úkol v práci má přednost před jiným. Nejsme (a nemáme být) jen loutkami, bezduchými roboty. Spíše nám Ježíš klade na srdce Boží kritéria a hodnoty, které nás pak povedou při upřednostňování a rozhodování. „Hledejte především Boží království“, tedy Boží kralování ve svém srdci, životě a vztazích, „a to ostatní (cokoli budete potřebovat) vám bude přidáno.“ Přitom toto království, jak píše Pavel, „není v tom, co jíte a pijete (Bůh vám neříká, zda si dát ráno čaj nebo kafe), nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.“ (Řím 14:17)
1. Boží kralování
2. …
3. …
Když si určujeme priority, když se rozhodujeme, čemu dáme přednost, ať při tom pokaždé „vládne hlavním slovem“ Boží soucítění se zraněnými (na těle či na duši), Boží láska k člověku (ano, tomu padlému do hříchu) a Boží spravedlnost, pokoj a radost (nikoli zasloužené za naši výkonnost, ale věnované nám v Kristu jako dar z milosti).
Ne, nemůžeme se zalíbit všem. Ani nemusíme. Hlavní je, že Bůh sám v nás má zalíbení.
A to se díky Ježíši nikdy nezmění.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 10. února 2025 Foto: Pixabay
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.