Jeruzalém – Izraelská společnost je rozdělená a segregace Židů a Arabů začíná často už ve škole. Jeruzalémská škola Hand in Hand (Ruku v ruce) je ale výjimkou. Do stejné třídy zde chodí židé, křesťané a muslimové. Učí se hebrejsky i arabsky a občanská výuka bere v úvahu odlišné výklady dějin.
„Děti z židovských a arabských rodin v Izraeli chodí do jiných škol, učí se podle jiných osnov, v jiném jazyce a mají jiné prázdniny. Od útlého věku se tak stýkají s vrstevníky ze stejné kulturní a náboženské skupiny, což se projevuje také na izraelské společnosti…. Lidé z různých skupin spolu nemluví, žijí v jiných čtvrtích a zároveň žijí v kontextu násilného konfliktu. Přitom je to právě segregace od dětství, která upevňuje pocit, že člen odlišné skupiny je nepřítel,“ říká Noa Yammerová, která je původem z USA a má na jeruzalémské škole na starosti komunikaci s veřejností.
Asi před dvaceti lety si skupina muslimských, křesťanských a židovských rodičů položila otázku: proč by naše pětileté ratolesti nemohly chodit do stejné školy? Rodiče se rozhodli takovou školu založit s tím, že se uvidí, jaké to bude mít výsledky.
Na škole se vyučovala arabština i hebrejština a od raného věku se žáci učili také o judaismu, islámu a křesťanství. Postupně přibývaly další ročníky a v roce 2009 se v Jeruzalémě otevřela nová školní budova. Krátce nato ukončila jedna z prvních tříd středoškolské vzdělání.
Nyní jeruzalémskou školu navštěvuje 684 studentů, asi 60 procent z nich tvoří Arabové a 80 procent z nich je muslimského vyznání. V Izraeli je zatím šest dvojjazyčných škol Hand in Hand s celkových počtem 1578 studentů. Pouze jeruzalémská škola ale nabízí středoškolské studium.
Protože je škola stále relativně malá, děti netvoří skupinky podle toho, jestli jsou Arabové či Židé, říká Yammerová. Potvrzují to i dvě studentky, které atmosféru na škole přirovnávají k jedné velké rodině.
Starší studenti se na škole věnují i sociálním a historickým tématům. Při dějepisu se učí mezi jiným o apartheidu v JAR a o kolonialismu a snaží se je porovnávat se současnou situací v Izraeli.
Společně studenti slaví veškeré svátky. V některých případech, jako při oslavách vzniku státu Izrael, se ale jedná o kontroverzní téma. Zatímco pro Židy výročí symbolizuje vytvoření bezpečného místa pro perzekuovanou skupinu, Palestinci ho považují za nakbu, neboli katastrofu, kdy bylo mnoho palestinských rodin vyhnáno ze svých domovů.
Studenti se proto učí diskutovat a poslouchat názory druhých. Předmětem školní výuky je také současné dění, a to zejména během zvýšeného napětí kolem izraelsko-palestinských vztahů. V těchto případech hodiny probíhají poněkud netradičně. Studenti sedí v kruhu a postupně mluví o tom, jak konflikt vnímají. Další student v řadě vždy musí zopakovat, co říkal student před ním. Ten pak má možnost ho opravit. Cílem je, aby studenti věděli, jak a proč stejnou situaci vnímají žáci s odlišnými kořeny. Tuto formu výuky učitelé nicméně používají spíše u mladších studentů, v případě starších hodina probíhá spíše formou otevřené debaty.
Žáci mají k dispozici také speciální učebnice místních dějin, na jejichž tvorbě se podíleli učitelé na škole. Historická událost je v nich popsána z izraelské i palestinské perspektivy a uprostřed je místo, kam žáci mohou napsat své poznatky.
Do druhé třídy se děti učí arabštinu a hebrejštinu společně, poté se jazyky učí odděleně. Po ukončení studia arabské děti většinou mluví plynule hebrejsky, zatímco židovské děti mají základy arabštiny, což souvisí především s náročností arabské gramatiky, říká Yammerová.
Jednou ze studentek je dvanáctiletá Rivka, jejíž rodina je původem z Chicaga, ale ona sama v Izraeli vyrostla. Rivka se často setkává s nepříjemnými reakcemi okolí, když řekne, kde studuje. Většinou ale odpovídá, že tam má kamarády a nenávistné komentáře se naučila ignorovat.
Podobně to vidí její palestinská kamarádka a spolužačka, jedenáctiletá Kuds. Během posledního konfliktu v Gaze se jí sousedé ptali, jak může s Židy sedět u jednoho stolu. Odpověděla, že to jsou její přátelé, kteří jí nikdy nic neudělali.
Na školu se studenti dostávají prostřednictvím loterie. Motivace rodičů dát své děti do židovsko-arabské školy se však různí. Zatímco někteří své děti do školy dají kvůli obsahu výuky, jiní si ji vyberou, protože je zkrátka blízko bydliště.
Z poloviny školu financuje vláda, další peníze jsou od sponzorů, hlavně z Evropy. Na otázku proč v Izraeli není více takových škol Yammerová řekla, že místní správa se často odvolává na to, že nejsou peníze a že se školou souvisí bezpečnostní rizika.
V roce 2014 se do školy v noci vloupala skupina židovských extremistů. Zapálili učebnice a na tabuli a zdi napsali nenávistné vzkazy jako „Smrt Arabům“ či „Nelze existovat vedle rakoviny“. Následně ale přišly školu podpořit stovky lidí. Útok důrazně odsoudil tehdejší starosta Jeruzaléma a izraelský prezident Reuven Rivlin pozval studenty prvního ročníku, jejichž třídu zničili žháři, na návštěvu svého sídla.
Autor: ČTK Foto: CC Search
