Rozhovor s novým předsedou spolku Milion chvilek pro demokracii.
Tento rok si připomínáme 75. výročí od smrti německého teologa D. Bonhoeffera. Inspiroval vás nějakým způsobem jeho životní příběh?
Je jedním z mých důležitých vzorů. Jako teolog svými myšlenkami i jako člověk svým jednáním. Je příkladem křesťana – faráře, který svou víru skutečně naplno žil. Víra ho přivedla k převzetí společenské odpovědnosti a dovedla až do odboje proti nacismu, což ho stálo život. Je to silný příběh, který mě utvrzuje v přesvědčení, že křesťan nemůže žít mimo svět, mimo společnost. Má hájit pravdu a spravedlnost a pečovat o lidi i společnost kolem sebe. Podobně jsou pro mě důležití faráři, kteří působili v Chartě 77 a nemohli kvůli kritice komunismu vykonávat své povolání nebo byli přímo zatčeni.
Zaujímalo by mne, s jakými reakcemi jste se pro svoje aktivity v hnutí Milionu chvilek setkal ve své domovské církvi?
Jsem moc vděčný, že se v ČCE setkávám s velmi pozitivními a podpůrnými hlasy. Kamarádi z mládeže, členové mého sboru ve Strašnicích, učitelé z fakulty, celá řada farářů a farářek i mnoho lidí z různých sborů po republice vyjadřují různými způsoby podporu a nabízejí pomoc. Místní skupiny celorepublikové sítě Milionu chvilek jsou na mnoha místech na evangelická společenství navázány. Farářky a faráři byli často zváni řečnit na lokální demonstrace. Různé besedy a přednášky se konají v našich kostelích atd. Je to obrovská podpora.
Jaké výčitky nejčastěji přicházejí ze strany křesťanů?
Je velká otázka nakolik se církve jako instituce mají vyjadřovat ke společenským a politickým tématům. Nakolik se mají vymezovat vůči některým politickým krokům a výrokům a podobně. Zachytil jsem výtky, že by se křesťané měli od aktivismu či politiky držet spíš dál – natož faráři, či studenti teologie. A že nám například nepřísluší tak tvrdě kritizovat konkrétní politiky. Ale v evangelickém prostředí vidím spíš velmi živý zájem o veřejné dění a znám celou řadu lidí, kteří vnímají svou spoluzodpovědnost za stav společnosti a politiky. A obecně jsem moc výčitek z řad křesťanů nezachytil.
Během pandemie vznikla vlna solidarity. Lidé začali šít roušky nebo nabízeli nákupy pro seniory. Jak jste vnímal aktivity církve?
Pro celé křesťanstvo je současná situace veliká výzva. Jsem rád, že organizace jako je katolická Charita či evangelická Diakonie fungují velmi profesionálně a že se na jaře rozjela větší spolupráce mezi běžnými věřícími a farnostmi a těmito organizacemi. Základní apel křesťanství je bytí pro druhé a láska k bližnímu. Pro důvěryhodnost a vůbec budoucnost křesťanů je zásadní tuto Ježíšovu výzvu skutečně žít. Právě v době pandemie se může plně prokázat, že víra není jen o zbožných řečech, ale že jde o skutečně pevný a proměňující základ života, který nás vede do světa ke všem, kteří to potřebují. Bohužel od některých křesťanů zaznívají i zcestná vyjádření, jakože jde o Boží trest a hned hledají viníky místo aby řešili, jak pomoci.
Kromě toho je současná situace také příležitostí pro církve konečně chytit dech s dobou a proniknout do online světa, což se docela daří. A zároveň je tu prostor pro vyzdvižení nenahraditelnosti živého společenství křesťanských sborů, farností a dalších komunit. Doufejme, že se tento rozměr církevního života ihned po odeznění pandemie obnoví a podaří se jej třeba s novou energií otevřít a nabídnout lidem mimo církev.
Podařilo se naplnit jeden z cílů Milionu chvilek, aby se probudila občanská společnost a lidé se aktivněji zajímali o komunální a celostátní politiku?
Jsem přesvědčen, že v roce 2019 se to podařilo nad očekávání. Dvě Letné, stovky lokálních akcí, statisíce podpisů pod petice, komunikace s opozičními politiky atd. Letos byly nejen naše aktivity utlumeny globální pandemií, ale i tak se podařilo například větší propojení s lidmi v regionech – máme již přes 100 akreditovaných skupin. Nebo například naše iniciativa Odvaha volit, která měla za cíl dostat více lidí ke krajským a senátním volbám a pomoci uspět demokratickým stranám. Účast i výsledky těchto voleb ukazují dobrý trend, který je ve společnosti přítomný – věřím i díky nám. Doufám, že se na něj podaří navázat i navzdory viru. Volby do Poslanecké sněmovny nás čekají již za rok a budou naprosto klíčové.
Americký konzervativní teolog Tim Keller před americkými volbami na jedné straně vyzval křesťany k politické angažovanosti, ale také varoval před démonizací politických oponentů. Platí tato slova také pro český kontext?
Křesťan má žít aktivně ve světě, pečovat o něj a být si vědom své zodpovědnosti. Proto by se právě křesťané měli občansky a politicky angažovat a vnášet do veřejného prostoru laskavější komunikaci, větší zásadovost, solidaritu a úctu ke každému člověku. Ale mám pocit, že mnoha křesťanům snadno hrozí sklon k nějakému patetickému zjednodušování politiky na boj dobra se zlem a to je vždy nebezpečné. My sice velmi tvrdě kritizujeme např. premiéra, ale snažíme se být věcní a hodnotit buď konkrétní selhání či překročení pravidel anebo upozorňovat na hodnotový základ demokracie. Nechceme však dělat z Babiše ďábla, který by mohl za všechno. On je přece spíš symptomem hlubších společenských problémů, nikoli zdrojem všeho zla.
V posledních dnech se toho hodně psalo o nadcházejících prezidentských volbách v USA. Kde vnímáte hlavní problémy rozdělené společnosti?
V USA vlastně přesně došlo k té vzájemné démonizaci a obviňování, které vedlo k prohloubení nedůvěry mezi lidmi. Trump se neštítí šířit všechny možné konspirační teorie a lži a vytvářet dojem, že jeho oponenti jsou ztělesněním zla…A právě tyto metody spojené navíc s jeho nekompetentností pak zavdaly důvod ke vzniku úplně stejného pocitu na druhé straně. Zastánci Bidenovi opovrhují zastánci Trumpovými a obráceně. Populistům a dezinformacím se takto daří v celém západním světě postupně vytvořit obrovské společenské propasti a kulturní války, které jsou velmi nebezpečné pro fungování jakékoli společnosti. A pro demokratické systémy to může být smrtelné. Musíme se naučit komunikovat méně vyhroceně, vždy mířit kritiku na konkrétní činy a nikdy neztotožňovat selhání, ba ani zločiny politiků s jejich voliči. Musíme se naučit spolu mluvit a důvěřovat si. Pandemie může být impulsem ke změně toho špatného trendu, ale stejně tak ho může urychlit. Záleží, zda se podaří ukázat, že to, co skutečně pomáhá pandemii překonat, není autoritářská moc, nýbrž osobní zodpovědnost a mezilidská solidarita a spolupráce – tedy aktivní občanská společnost.
Plánujete jako student teologie svoji budoucnost spojit s rolí duchovního? Neobáváte se, že vám vaše politická angažovanost může nějak ublížit?
Po studiích se opravdu chci stát evangelickým farářem. I v té pozici budu doufám stále společensky aktivní a budu se chtít vyjadřovat k veřejnému dění, ale jistě bude velkou výzvou najít pro toto jednání hranice. Ale o to se vlastně snažím už teď – nikdy neodsuzovat člověka, ale jasně pojmenovávat principy a hodnoty a jejich pošlapávání.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Michal Nosál Datum: 30. října 2020 Foto: YouTube – Benjamin Roll