V sobotu 2. listopadu bude mít v kostele sv. Vojtěcha Ben Drápal křest nového alba KATAKLYSMIE. V rozhovoru pro Křesťan dnes mluví o vzniku CD a plánech do budoucnosti.
Je to tvoje první CD? Kolik na něm bude písniček?
Je to první CD, ale není to mé první album. Písniček na něm bude dvanáct.
Jakou hlavní myšlenku jsi chtěl albem vyjádřit?
No… To je složitá otázka. Jednak musím říct, že album se vším kolem něj není jen mířeno na běžné posluchače, ale hlavně na ostatní křesťany-muzikanty v Česku. Zní to asi pyšně, ale rád bych nastavil nějakou laťku. V Česku obecně panuje takové nepsané pravidlo, že „pro křesťany to stačí.“ Vlastně to znamená, že křesťanští muzikanti tady nemusí nějak prolamovat zvyklosti. Nemusí přijít s něčím novým. Stačí, když vůbec budou kapela, která se dá aspoň trošilililinku poslouchat, a to je dost. Najednou křesťani mohou říct „Ha! My máme taky kapelu!“ A o nic moc víc nejde. Nikdo tu není nucen dělat fakt kvalitní, nápaditou a inovativní hudbu, protože tu není žádná konkurence, a křesťané si obecně připadají, že to možná ani o moc víc nejde.
Myslím, že málokdo z českých muzikantů si tu fakt dovede představit, že by na muzice musel fakt dřít, nespat, nedat si pokoje, a přezpívávat jeden track skoro dva roky, než s ním bude skutečně spokojen. Investovat do jednoho klipu třeba padesát tisíc je pro křesťany nepředstavitelné. Maximálně se pokusíme najít někoho z církve, kdo nám to udělá hodně levně, a ušetřit na tom, že je to přece na službu. A já tohle chci rozbít. Chci přestat být líný a skutečně do toho jít úplně se vším. I když to bude pro mě třeba hrozný, těžký, i když mě to bude stát stovky tisíc…
Nechci se nechat zastavit tím, že tu něco stačí, že si chyb v klipech lidi nevšimnou, že stejně nikdo neslyší ty houkavý basy, a že stejně nikdo nemá sluchátka, který to přehrajou. Chci dělat muziku, za kterou se nebudu muset stydět před světskými profíky. A chci, aby ostatní křesťanští muzikanti tady zvedli zadky, a začali se snažit. Nejsem zdaleka nejlepší hudebník tady, a když nebudou čeští křesťanští muzikanti líní, zvládnou to mnohonásobně lépe než já. Tak ale ať to už konečně lítá.
Jak dlouho to celé vznikalo?
Nejstarší začátky před cca osmi lety. Písničky více méně v dnešní podobě čtyři roky, a rekord sám tři roky. Klipy natáčíme poslední rok.
Na nahrávání klipů jsi jel až do Rakouska. Můžeš popsat, jak to celé probíhalo?
No, Rakousko byl jen takový menší výletík, původně na dotáčky, ale nakonec jsme tam ve volné chvíli natočili dva další klipy 🙂 (Vtip) Nejdál jsem při natáčení tohohle alba dojel až do Norska za polární kruh. Jelo nás sedm chlapů a jedna ženská v dodávce, a bylo to zhruba takové, jak to zní. Šílené, strašné, úžasné, a nezapomenutelné. První části videí jsme začínali točit v březnu, a dokončili jsme všechno teď v říjnu.
Co bys rád písněmi řekl svým posluchačům?
Rád bych poukázal na hluboký osobní vztah s Bohem jako na to, co je skutečně smysl života a jádro našeho putování a snažení. A zároveň se nechci omezovat na křesťanské fráze a nekonečně pozitivní sdělení, která ze svého principu nejsou „relatable“, nevystihují naše prožívání. Jde o dost surové zjevení osobního života s Bohem, bez nějakých servítků. Nesnažím se zasáhnout demografii 15-25 a „zapálit je“, nebo „je nadchnout“.
Nechci vypadat, že je pořád všechno růžové, a že „možná jsi ve špatné situaci, ale s Bohem se, bratře, přece všechno napraví“. Konstatuju, že někdy život stojí za hovno. I ten život s Bohem. A přesto jsem Bohem tolik fascinovanej, že bych neměnil. Přes všechnu bolest, co mi to přineslo. A ten kontrast chci předat. Realismus a fascinace jdou v mém životě ruku v ruce, a myslím si, že takhle můžeme teprve Boha obdivovat nejlépe. Nikdo není špatný křesťan, protože se mu nedaří, nebo proto že mu něco nejde, nebo že něco neprožívá, nebo že něco prožívá až moc. Cíl není lhát si a říkat, jak je všechno růžový, ale právě přes to všechno, co se v našem životě děje, hledat Boha, protože pak člověk pozná že… On je skutečně „milovatelný“. Pořádně ho nejde nemilovat, když ho člověk dobře zná.
Kdo ti při tvorbě alba pomáhal?
Milion lidí ze tří různých kontinentů. Ale „produkci“ ve smyslu vymýšlení, organizace, záměrů a tak, si dělám více méně sám, jinými slovy „nikdo nade mnou nestojí.“ Jednak jsem nechtěl pracovat s někým, kdo by omezoval kreativitu a tlačil mě do zpívání „biblických“ (rozuměj – křesťansky nudných) textů, a dělal by z toho něco, co bych si já nepřál. Ačkoliv bych hodně uvítal pomoc a vedení, nebo nějaké zaštítění, odborné rady a zpětnou vazbu, nebylo moc koho se zeptat.
Nicméně ohromný kus práce odvedli Gedeon Drapák a Tomáš Kozohorský, moji kameramani a střihači, a moji zvukoví producenti – Felis Mwambalo Mubibya, Clay Carmody a Daniel Motl, a ještě strašně moc dalších lidí, kteří mi byli ať už praktickou pomocí, nebo duševní a duchovní oporou. Vážně, pokud to mám odhadovat, tak bych řekl, že je v tom přes sto, možná sto padesát lidí, a všichni jsou nepostradatelní.
Budeš mít na křtu cd nějaké speciální hosty? Jaký program je připraven?
Ono předně jde spíš o premiéru, než o křest. Bude nám tam hrát dvě písně spřátelená (skvělá) kapela Marbles a pak dvě písně my. Zbytek času se stráví hlavně promítáním oněch videí. Je to v bývalém kinosále, nyní vysvěceném kostele, takže to bude na velkém plátně. Nicméně považuji to za večerní událost se vším, co k tomu patří, takže určitě je možno se těšit na spoustu různých malých vstupů a výstupů.
Jak se ti daří skloubit škola s produkováním hudby?
No… Musel jsem tři semestry dělat školu, abych se jí další dva nemusel zabývat, a měl poslední semestr volný na státnice. Není to jednoduché, ale Bůh mi vážně moc pomáhal.
Máš v plánu i nějaké koncerty?
Když mě někdo pozve, budu moc rád. Ale nemám už kapacitu cokoliv dalšího organizovat. V tuhle chvíli tedy. Mám už nějaké plány na léto (festival na Výšinách, atd.), ale po tom, co jsem vložil do tohoto projektu, si pořádně ani nemůžu dovolit zkušebnu, a hlava mi obecně teď stojí trochu jinde.
Prosadit se v showbyznysu jako křesťan, není vůbec jednoduché. Chtěl by ses hudbou i živit?
Určitě. Baví mě to, a vidím v tom smysl. Ale to je už vážně na Bohu. Já teď vnímám, že uzavírám nějakou kapitolu svého života, nějakou část toho, do čeho mě On povolal, a co bude dál, uvidím. Třeba ze mě udělá „hvězdu.“ (heh) Ale já nemám moc kapacitu se nějak prosazovat na sociálních sítích, vlastně dokonce s instagramem a s mojí stránkou na fb mi pomáhá blahořečená Ester Zajícová, protože to sám nemám šanci stíhat. A třeba mi řekne: Tak jdi a odstěhuj se do Stockholmu, běž dál studovat, začni business, nebo dělej učitele někde v Horní dolní. Nebo mě pošle někam dělat nějakou diplomacii, když už to studuju… Kdo ví.
Autor: Michal Nosál Datum: 30. října 2019 Foto: Ben Drápal
Tento článek by nevznikl bez Vaší podpory.Pokračovat ve čtení Přidejte se k podporovatelům