Nemůžeme se nepodělit o toto krásné svědectví o Boží péči a moci. Babička Radoslavka z našeho společenství (91 let) prožila uzdravení a obnovu tělesných funkcí, které se téměř rovná vzkříšení z mrtvých.
Loni v září byla přijata v plném zdraví (když pomineme její již mnohá léta velmi nemocné srdce) do domova důchodců, kde se cca po měsíci velmi roznemohla. Měla vysoké horečky a bolesti a hladina CRP 400 ukázala na velký zánět. Paní doktorka nás i její dcery připravovala na nejhorší. Radoslavce nasadili antibiotika a léčili ji. Ta však chřadla a slábla každým dnem, nakonec pod ni dali matraci proti dekubitům, cévku na močení a plínku na stolici, krmili ji a byla tak slabá, že neudržela ani sluchátko.
Kvůli covidu vázla komunikace se sestrami a byli jsme šťastní, když nějaká „dobrá duše“, babičce Radoslavce mobilní sluchátko přidržela. To se tu ale ta „dobrá duše“ musela nachomejtnout, když sluchátko zrovna zvonilo, jinak šmytec – smůla. Radoslavce bylo ale čím dál tím méně rozumět, mluvila slaboulince a z cesty.
Tento její stav trval do Vánoc, kdy se to ještě zhoršilo – začala krvácet z konečníku. Sestry ji zvedly na mytí a pod ní louže krve. Sanitka ji okamžitě odvezla do pulské nemocnice, kde o ní prohlásili, že je živá mrtvola (Mysleli, že je nevnímá, ale ona vše slyšela). Pak přišel jeden doktor, který řekl: „Já v ní vidím život,“ a vzal si ji do parády a zjistil, že je předávkovaná léky proti srážlivosti krve, které dostávala na nemocné srce (kromě řady dalších léků). Takže její terapii upravil a nadopoval ji několika konzervami krve (transfúze). Ale po devíti dnech ji poslal zpátky do domova důchodců, jelikož nemocnice si momentálně nemohou dovolit hospitalizovat déle – vyšlo by je to příliš draho.
Musím říci, že po celou tu dobu (od začátku jejího onemocnění) jsme se celé společenství za ni modlili a udržovali s ní i s jejími dcerami maximální možný kontakt. Promlouvali jsme život do Radoslavčina těla a říkali jí, že ji síla Ducha svatého zvedne z té postele. Velmi těžko jsme totiž všichni nesli, že k ní nemůžeme, abychom jí pomohli, umyli, nakrmili, pohladili…
S pláčem jsme za ni volali k Bohu s vírou, že On sám se postará a zvedne ji. Situace byla natolik těžká, že neměla ani téměř žádnou fyzioterapii, na celý domov je přidělen pouze jeden fyzioterapeut a ten je sice zlatý, ale i kdyby byl sebezlatější, oběhnout všechny potřebné nestihne, a tak musí třídit…
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Dokonce k ní ani neposlali doktorku, která jí měla naordinovat fyzioterapii.
Dcerám dělalo ale největší starost, že maminka už dlouho tak špatně a slabě artikuluje, a tak jsem jim jeden pátek, ještě před Vánoci, řekl: „Budeme se všichni modlit a ona začne normálně mluvit.“ Hned další den v sobotu mi její dcera Lydie volala, že se stal zázrak, že maminka normálně mluví!!!
Její CRP se již před Vánoci zlepšilo na 40 a doktorka žasla.
Všechny vylekala ta náhlá příhoda s krvácením, ale nakonec jsme byli moc rádi, že se zjistilo, co babičce ubližuje a že se to tak mohlo dát do pořádku.
Radoslavka začala v průběhu ledna sama jíst, sama si sedat, nakonec jí vyndali cévku a znovu se učila močit. Nechali jí však plínu, ale ona začala chodit na záchod (vždy ji stáhla a zas natáhla). Pak začala chodit s chodítkem. My jsme s každým pokrokem jásali a říkali jí: Budeš chodit bez jakékoliv pomoci – Duch svatý tě zvedne a dá ti sílu! Ten, který je v tobě, je silnější než cokoliv, co tě chce skolit. „Zůstávali jsme ve víře v její plnou obnovu, a to jsme i vyznávali – stále, stále, stále… až do vítězství.
Pak se stala legrační věc. Radoslavka si s chodítkem zašla k sesterně, kde si sedla do křesla a nějaká „dobrá duše“ jí přinesla kávu z automatu. Babička si kávu pěkně vychutnala a pak se jala prázdný kalíšek vyhodit do koše vzdáleného cca 6 metrů od křesla. Teprve u koše si ale uvědomila, že svůj „forichtung“- chodítko – zapomněla u křesla. Začala se smát a od té doby začala chodítko zanedbávat až úplně osiřelo.
Na fotce ji vidíte v neděli 4. 4. 2021, kdy byla po půl roce života v domově důchodců poprvé puštěna na vycházku, na kterou šla již naprosto bez jakékoliv opory, zcela soběstačná. Tento den nám bylo dopřáno společně oslavit její 91. narozeniny.
Sláva našemu Bohu, který se jí ujal a zcela ji obnovil z naprostého „ležáka“, kdy nemohla nadzvednout pánev, otočit se, najíst se, kloudně pohovořit, zpět v soběstačnou osobu, a to vše s naprosto mizivou fyzioterapií, ve věku 91 let v covidem zakletém domově důchodců. Sláva, sláva, sláva Bohu našemu!
Autor: Jure Dohnal, Misie v Chorvatsku Datum: 22. dubna 2021 Foto: Facebook
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.