Anketa k iniciativě za obnovu mariánského sloupu

administrator

5 roky ago

Redakce novin Křesťan dnes připravila anketu k současné iniciativě za obnovu mariánského sloupu na Staroměstkém náměstí.

Daniel Raus, publicista a bývalý redaktor náboženského vysílaní v ČRo

Kdybych to měl rozhodovat, dal bych na Staroměstské náměstí torzo originálu. Mohlo by být i moderně upravené – na to by se mohla vypsat soutěž. V tomu kusu kamene jsou totiž zapsány různé události a aspekty dějin. Navíc by to korespondovalo s torzem budovy za orlojem. Dávat repliku mi přijde nevhodné pro starobylý prostor Staromáku. Ani Notre Dame se nebude uvádět v jakési kopii do mechanické napodobeniny původního stavu. Pointa umění a architektury je vždycky v aktuální výpovědi o nějaké skutečnosti. Ani historie nemůže opakovaně vstupovat do stejné vody.

Pavel Černý, kazatel Církve bratrské a bývalý předseda ERC

Obnovu sloupu chápu jako protiekumenický čin milovníků církevní vládychtivosti. Teologicky je celá symbolika sloupu více než problematická. Ježíšova Matka Maria šlape po hlavě draka (protestanté), stojí nad anděly, kteří kopími propichují ďábly, což je opět zobrazení protestantů. To není Panna Marie podle Božího slova, ale symbol krvavého vítězství moci ve spojení s vražděním a vyháněním ze země. To je hrubé zneužití blahoslavené Panny Marie. Sloup je oslavou ztráty české samostatnosti.

Hana Svanovská, redaktorka Radia Proglas

Myslím, že my křesťané bychom měli usilovat o věci, které spojují, a nikoli rozdělují – a současná obnova mariánského sloupu rozděluje, a to nejen katolíky a protestanty, ale i nás katolíky mezi sebou. Obávám se, že volání po jeho obnově je pro mnohé spíše resentimentem po „bájných“ časech 19. a počátku 20. století, kdy byla katolická církev výrazně silnějším hráčem ve společenském i politickém dění, než je tomu dnes. Není právě teď vhodná chvíle pro důležitější činy, než obnovování symbolů, jejichž význam se historicky posunul, i když si to neradi přiznáváme?

Pavel Coufal, předseda Výkonného výboru Bratrské jednoty baptistů

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze je připomínkou a oslavou něčeho, co je stále bolestivě uloženo v paměti části národa. I některé naše baptistické sbory vznikly z lidí, kteří se v novodobé historii vrátili zpět do vlasti jako potomci těch, kdo museli v minulosti pro náboženskou nesvobodu opustit svoji zemi. Proto odmítám snahu znovu obnovit Mariánský sloup. Je to symbol rozdělení našeho národa. Jeho obnovení nepovede k vyrovnání se s naší historií, ale spíše k otevření starých křivd a nedorozumění v církvi a ve společnosti.

Jan Sušer, teolog a člen redakční rady časopisu Dingir

Symboly získávají své významy postupně, nabalují je a žijí vlastním životem. Oživovat symboly, které s sebou nesou těžko odstranitelný náklad pohrdání a bolesti, nepovažuji za moudré. Oživovat takové symboly bez diskuse a s domněnkovitou (sebe)obhajobou ve stylu: Tehdy to mysleli dobře, my to taky tak myslíme, tak se s tím smiřte a buďte zticha, my si to uděláme, jak MY budeme chtít!, považuji za nevkusné, hloupé a nesmírně arogantní.

Nejsem ten, kdo by vyháněl křesťanské symboly z měst, ani nepotřebuji vidět Staroměstské náměstí pražské jako navždy uzavřenou zónu. Nicméně pokud bychom se chtěli bavit o tom, že tam má stát umělecké dílo, které má symbolizovat to, že tu spolu po všech těch staletích dokážeme a snad i chceme žít v míru, pak vymysleme – společně! – něco adekvátního. Proč ne narození Krista – symbol nové naděje pro lidstvo? Či naopak pietu jako nabídku k tichému zamyšlení a pokání před nespravedlnostmi minulosti?

Symboly žijí vlastním životem a to, co s sebou ponesou, často není v moci jejich autorů (či obnovitelů). Chceme-li vracet do měst symboly, které s sebou dodnes pro mnohé nesou takové ostny, uvědomme si, že takovým symbolem je v mnoha ohledech i samotný čin Franty Sauera, který už navždy bude právě s tímto mariánským sloupem intimně propojen.

Daniel Kvasnička, kazatel Církve bratrské

Jsou věci, kterým se přisuzuje větší váha, než si zaslouží. Tak je tomu s mariánským sloupem. Už tím, jak byl zbořen. Dále tím, jak je nejen Praze vnucován. Tím, jakými duchovními výklady nového vybudování je provázen. Při vší úctě k dílu sochaře, donátorů a ve vší úctě k politickým představitelům, kteří se vyjadřují, je třeba zchladit emoce a řádně jednat. Osobně mi vůbec nebude vadit, když bude stát na náměstí vkusně, umělecké obci přijatelně vyhotovený nový sloup (těžko říci kopie, není co kopírovat). Pokud se spolu z takového díla nebudou moci radovat všichni bratři a sestry ze křesťanských církví, nebude to mariánský sloup, ale jen vynesená karta mariáše, která bude čekat na další přebití protiakcí.

Tomáš Coufal, šéfredaktor časopisu Život víry

Sledovat tuto kauzu je pro mě docela smutné. Úsilí o obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí vnímám mj. jako necitlivou snahu jedné skupiny věřících ,převálcovat‘ svým názorem jinou skupinu věřících, bez ohledu na to, jaké emoce to v nich vyvolává – navíc způsobem trvalým a veřejným. Pokud se Ježíšovi následovníci mají poznat podle vzájemné lásky a úcty, jako příliš křesťanské mi toto jednání nepřipadá.
A to, že ,válcující‘ skupina o sloupu (který je mnoha protestanty nahlížen jako bolestná připomínka hlubokého pokoření) mluví jako o symbolu smíření, je absurdní, ba cynické. Pokud se pohádám s manželkou, těžko bude považovat za snahu o usmíření, když jí poté řeknu: ,Takže pravdu mám já, od nynějška bude v této věci navždy po mém a už se o tom dále nebavme!‘
Moc bych si přál, aby laťka chování těch, kdo se označují za křesťany, byla přece jen výš.

Autor: Michal Nosál Foto: Wikipedie – Staroměstské náměstí s Mariánským sloupem