Česká i světová média v minulých dnech zaplavily titulky ve stylu „Papež pozměnil Otčenáš“. Mnoho čtenářů – věřících i nevěřících – na ně zareagovalo jako na poplašnou zprávu. Jakých novot se ještě od současného papeže dočkáme? Změní třeba Boží gender, vyhlásí neomarxismus za článek víry nebo snad konvertuje k islámu?
Ale teď vážně. Papež František ve skutečnosti Otčenáš nezměnil a změnit nemůže. Tuto patrně nejstarší křesťanskou modlitbu, správněji nazývanou „modlitba Páně“ nalezneme zapsanou v novozákonních evangeliích podle Matouše (6:9-13) a Lukáše (11:2-4). Za zmínku stojí, že obě evangelní verze se nikoli nepodstatně liší a obě jsou zasazeny do kontextu Ježíšova vyučování o modlitbě. Spíše než o jakousi neměnnou křesťanskou mantru jde tedy o modelový příklad, jak se modlit: krátce, věcně, nadějně, beze všeho patosu a rádoby zbožných kudrlinek. Svou strukturou i obsahem modlitba Páně zřetelně odráží modlitební praxi dobového judaismu 1. století.
Co tedy papež udělal? Nic než to, že schválil rozhodnutí italské biskupské konference vydat nové znění misálu (tedy mešních modliteb), které nově formuluje překlad jednoho slova Otčenáše. K obdobnému rozhodnutí dospěla bez jakéhokoli Františkova přičinění již v r. 2017 francouzská biskupská konference, když namísto tradičního „neuveď nás v pokušení“ schválila formulaci „nenech nás vejít do pokušení“ (ne nous laisse pas entrer en tentation). V římském misálu nyní bude stát: „neopouštěj nás v pokušení“ (non abbandonarci alla tentazione). Papež změnu vítá a zdůvodňuje ji teologicky a biblicky: Bůh není ten, kdo by nás mohl vést do pokušení – roli pokušitele Písmo přisuzuje naopak ďáblu (viz např. Mt 4:1-11).
Řecký text evangelií sice uvádí doslovně mé eisenenkés – tedy „nevoď, nepřiváděj“, avšak toto znění již od nejstarších křesťanských dob vyvolávalo potřebu vyjasnění. Už Jakub, představený první jeruzalémské křesťanské obce, ve svém novozákonním listu zdůrazňuje (zřejmě v přímé narážce na text modlitby Páně): „Když je však někdo pokoušen, ať nikdy neříká, že to pokušení je od Boha. Jako Bůh nemůže být pokoušen zlem, tak také sám nikoho nepokouší. Když je někdo pokoušen, vždycky jej vleče a vábí jeho vlastní chtíč“ (Jk 1:13-14).
V tomto smyslu se vyjadřovali i teologové pozdějších staletí, například reformátor Jan Kalvín komentuje toto místo Otčenáše slovy: „U vědomí vlastních slabostí takto prosíme o Boží ochranu, abychom mohli obstát proti všem satanovým svodům“ (John Calvin, A Harmony of the Gospels, Mathew, Mark and Luke, Eerdmans, 1972, 1:212). Podobně doc. Jiří Mrázek, vedoucí katedry Nového zákona na ETF UK: „V této prosbě se nepředpokládá, že by Bůh ‚uváděl’ nebo ‚sesílal’ nějaké pokušení na nás. Předpokladem této prosby je, že Bůh vede nás a pokušením se pro nás mohou stát různá úskalí na cestě. […] Obvykle bývá tato prosba interpretována ve smyslu: Nenech nás na pospas!“ (Evangelium podle Matouše, Český ekumenický komentář I., ČBS 2012).
Jsme to tedy my sami, kdo „vcházíme“ do pokušení, vedeni svými vlastními sklony a preferencemi. Bible vykresluje člověka jako svobodného a odpovědného za své kroky, nikoli jako hříčku nevyzpytatelných sil, ať už přírodních, nebo nadpozemských. Biblický Bůh není sadista za řídícím pultem vesmíru, který by nás podroboval nelidským morálním experimentům, co všechno vydržíme – s touto zvrácenou, žel však značně rozšířenou představou vehementně polemizuje už starozákonní kniha Jób. Za svá životní životní rozhodnutí, za kroky a úkroky na své životní cestě jsme zodpovědní my sami. Do pokušení, soužení, těžkostí a krizí nás nikdo nevodí. Nikdo nás nemá na vodítku – určitě ne Bůh, o kterém mluví Ježíš.
Proč ale tedy řecký text na první pohled říká něco jiného? V evangeliu stojí psáno: mé eisenenkés, „neuveď“. Odpověď hledejme v lingvistice, nikoli v domnělých papežských novotách. Celý háček tkví ve faktu, že modlitba Páně (tak jako všechny Ježíšovy výroky) původně nebyla vyslovena řecky, jak ji máme zaznamenanou v evangeliích, ale aramejsky. Církevní otec Papiáš (kolem r. 135) uvádí, že Matouš původně sepsal Ježíšovy výroky „jazykem Židů“ (hebraidi dialekto). Evangelia, jak je známe, však byla následně sepsána řecky, aby se Ježíšova zvěst mohla šířit mimo původní židovský kontext do celého světa. Řecký text je tedy tím nejstarším, co máme k dispozici, ale k jeho správnému pochopení je často potřeba vnímat původní semitskou vrstvu.
Joachim Jeremias, přední německý novozákonní badatel a odborník na starověký Přední Východ, už před půl stoletím upozornil, že modlitba Páně vykazuje místy až doslovnou shodu se starodávnými židovskými modlitbami, které se nám dochovaly v písemné formě. I v nich se objevuje prosba o ochranu před pokušením. Používá se zde aramejské sloveso nisjón, jež může být gramaticky interpretováno kauzativně („neuveď“), anebo přípustkově („nenech vejít“). Právě v tomto druhém smyslu se starověcí Židé modili: „Nenech mě upadnout do moci hříchu, nepravosti, pokušení a čehokoli hanebného“ (Joachim Jeremias: The Lord’s Prayer, Fortress, 1969; viz též Kenneth E. Bailey: Jesus Through Middle Eastern Eyes: Cultural Studies in the Gospels, InterVarsity, 2008).
Autoři a redaktoři evangelií tedy pracovali s řečtinou jakožto tehdejším světovým jazykem, avšak jejich užívání řečtiny bylo výrazně semitské. Řeckou formulaci „neuveď nás v pokušení“ je proto třeba chápat v kontextu dobových židovských modliteb. Jejich aramejské znění vyjadřuje prosbu za ochranu před našimi vlastními hříšnými sklony – jak o tom ve svém novozákonním listu mluví i Jakub. Právě v tomto smyslu chápe šestou prosbu Otčenáše francouzský a nově také italský misál. Ve skutečnosti ale nejde o žádnou misálovou novotu. Podobně modlitbu Páně formuluje i řada novějších překladů Bible – za všechny např. New Living Translation (1996): don’t let us yield to temptation (nenech nás podlehnout pokušením) nebo volněji, ale o to výstižněji nedávný překlad The Message (2002): keep us safe from ourselves (chraň nás před námi samotnými).
Překlad je nikdy nekončící dobrodružství a o biblickém překládání to platí snad dvojnásob. Jako v každém jiném oboru bádání, i v biblistice stále dochází k novým objevům a posunům našeho poznání. Nacházíme nové rukopisné památky, vyvíjí se naše znalost původních jazyků i překladatelské metody. Mění se také kontext, do kterého Bibli překládáme. Co bylo původním adresátům zřejmé z doslovného znění, je dnes často potřeba upřesnit opisem. Otčenáš se tedy nemění, mění se jen naše porozumění a poznání. Není to vina papeže Františka ani žádné biskupské konference. Za tyto posuny můžeme vděčit tisícům lingvistů, archeologů, historiků, religionistů, biblických badatelů a překladatelů po celém světě. Jediné, co papež František nyní udělal, je to, že uznal a přijal plody jejich práce.
A jak by tedy nově mohla znít ona prosba v češtině? Jak jsme si ukázali, smysl textu je „nenech nás vejít do pokušení“. Do zažitého rytmu modlitby by se ale lépe hodilo „neopusť nás v pokušení“. Modlit se takto nově ovšem nikdo nemusí (a k žádné oficiální změně u nás hned tak nedojde). Právě tak se ale nikdo nemusí modlit postaru. Modlitba má smysl jen jako svobodný a navýsost osobní akt ducha. Proč tedy tu dávnou prosbu neříct v roce 2019 úplně po svém, aktuálně a bez kudrlinek, třeba takhle: „Nenech nás napospas sobě samým a chraň nás před všemi zloduchy.“
Alexandr Flek
autor je překladatel Bible21 a autor Parabible
Psáno pro Lidové noviny Foto: Pixabay – ilustrační
Evangelium podle Matouše 6:9-13
Řecký text (kolem r. 80)
Πάτερ ἡμῶν ὁ ἐν τοῖς οὐρανοῖς· ἁγιασθήτω τὸ ὄνομά σου·
ἐλθέτω ἡ βασιλεία σου· γενηθήτω τὸ θέλημά σου, ὡς ἐν οὐρανῷ καὶ ἐπὶ γῆς·
τὸν ἄρτον ἡμῶν τὸν ἐπιούσιον δὸς ἡμῖν σήμερον·
καὶ ἄφες ἡμῖν τὰ ὀφειλήματα ἡμῶν, ὡς καὶ ἡμεῖς ἀφήκαμεν τοῖς ὀφειλέταις ἡμῶν·
καὶ μὴ εἰσενέγκῃς ἡμᾶς εἰς πειρασμόν, ἀλλὰ ῥῦσαι ἡμᾶς ἀπὸ τοῦ πονηροῦ.
Syrská Pešita (konec 2. stol.)
ܗܟܢܐ ܗܟܝܠ ܨܠܘ ܐܢܬܘܢ ܐܒܘܢ ܕܒܫܡܝܐ ܢܬܩܕܫ ܫܡܟ ܀ ܬܐܬܐ ܡܠܟܘܬܟ ܢܗܘܐ ܨܒܝܢܟ ܐܝܟܢܐ ܕܒܫܡܝܐ ܐܦ ܒܐܪܥܐ ܀ ܗܒ ܠܢ ܠܚܡܐ ܕܤܘܢܩܢܢ ܝܘܡܢܐ ܀ ܘܫܒܘܩ ܠܢ ܚܘܒܝܢ ܐܝܟܢܐ ܕܐܦ ܚܢܢ ܫܒܩܢ ܠܚܝܒܝܢ ܀ ܘܠܐ ܬܥܠܢ ܠܢܤܝܘܢܐ ܐܠܐ ܦܨܢ ܡܢ ܒܝܫܐ ܡܛܠ ܕܕܝܠܟ ܗܝ ܡܠܟܘܬܐ ܘܚܝܠܐ ܘܬܫܒܘܚܬܐ ܠܥܠܡ ܥܠܡܝܢ ܀
Vulgáta (konec 4. stol.)
Pater noster qui in caelis es sanctificetur nomen tuum
veniat regnum tuum fiat voluntas tua sicut in caelo et in terra
panem nostrum supersubstantialem da nobis hodie
et dimitte nobis debita nostra sicut et nos dimisimus debitoribus nostris
et ne inducas nos in temptationem sed libera nos a malo
Bible kralická (1613)
Otče náš, jenž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim.
I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen.
Český ekumenický překlad (1979)
Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď posvěceno tvé jméno.
Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.
Náš denní chléb dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.
A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.
The Message (2002)
Our Father in heaven,
Reveal who you are.
Set the world right;
Do what’s best—
as above, so below.
Keep us alive with three square meals.
Keep us forgiven with you and forgiving others.
Keep us safe from ourselves and the Devil.
You’re in charge!
You can do anything you want!
You’re ablaze in beauty!
Yes. Yes. Yes.
Bible21 (2009)
Otče náš, který jsi v nebesích, ať se posvětí tvé jméno!
Ať přijde tvé království! Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, tak i na zemi.
Dej nám i dnes náš denní chléb
a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od Zlého.
Die Volxbibel (2012)
,Hey, Papa aus dem Himmel! Es geht darum, dass du und dein Name in dieser Welt ganz groß rauskommen!
Du sollst hier das Sagen haben, auf der Erde genauso, wie es da oben im Himmel ja schon immer der Fall war.
Hey, versorg uns doch bitte mit allem, was wir heute so zum Leben brauchen!
Und verzeih uns die Sachen, wo wir mal wieder Mist gebaut haben. Wir verzeihen auch denen, die bei uns was verbockt haben.
Pass auf, damit wir nicht irgendwelchen schlechten Gedanken nachgeben und dir untreu werden. Führe uns nicht in Situationen, wo wir Fehler machen könnten. Rette uns, wenn uns das Böse angreift! So passt es [Amen]!‘
Parabible (2018)
Otče náš, který jsi nejvíc,
ať se tvá pověst očistí,
ať se tvá vláda dočká důvěry,
ať se tvůj program naplní,
ať okusíme nebe na zemi.
Dej nám to, na čem doopravdy záleží,
a odpusť nám naše skandály,
ať i my odpouštíme jako ty.
Nenech nás napospas sobě samým
a chraň nás před všemi zloduchy.
Protože ty jsi nejvíc –
za každého režimu a v každém počasí!