Německý evangelický farář a teolog Dietrich Bonhoeffer je pozoruhodnou postavou církevních dějin 20. století. Byl odhodlaným odpůrcem německých nacistů, stejně jako svébytným myslitelem. Jeho krátký život byl cestou člověka, který stále hledal svou vlastní tvář v konfrontaci s mnoha nelehkými situacemi.
Do Německa se vrátil v roce 1931. Jeho vlast procházela dalším velice těžkým obdobím. Sotva se poněkud vzpamatovala z jedné krize, už přišla další. Nezůstala krizí hospodářskou, ale přerostla v krizi sociální a politickou. V této situaci mnoho Němců spatřovalo v Hitlerovi a nacistech východisko z marasmu. Hitlera viděli jako člověka poslaného od samého Boha, spasitele, který měl Německo vyvést z bídy a obnovit jeho někdejší slávu. Je známou skutečností, že se Hitler stal 30. ledna 1933 říšským kancléřem. Během toho roku pak nacisté zlikvidovali německou demokracii zákazem všech ostatních politických stran. Bonhoefferovi Hitlera a nacisty nepodporovali. Dietrich sám v rozhlasové přednášce 1. února 1933 upozornil na to, že se z vůdce (Führer) snadno stává svůdce (Verführer). A to tehdy, když si není vědom svých hranic a chce se stát idolem těch, které vede. Právě tak si ovšem Hitler počínal. Varování, které Dietrich vyslovil, nebylo žádoucí a rozhlasová přednáška byla přerušena. Její úplný text pak ještě mohl vyjít v novinách. Následný vývoj ukázal, že Hitler zneužil moc daleko závažněji, než si Dietrich v roce 1933 vůbec dokázal představit.
V německé evangelické církvi měli nacisté značnou podporu. Zformovalo se hnutí Německých křesťanů (Deutsche Christen), kteří do ní vnesli nacistické prvky. Šlo především o antisemitismus a tzv. führerprinzip – hlavou církve byl Adolf Hitler, jemuž faráři museli přísahat věrnost. Dále to byl árijský paragraf – osoby “neárijského původu” nebo osoby v manželství s osobou “neárijského původu” nemohly vykonávat žádnou funkci v církvi. Teologové se snažili potlačit význam Starého zákona, který byl považován za cizorodý prvek v křesťanství. Samotný Ježíš Kristus byl vnímán spíše jako božský hrdina ve stylu germánské mytologie než jako mučedník umírající na kříži za lidské hříchy. Němečtí křesťané získali ve volbách do církevních orgánů v roce 1933 70% hlasů. Německá evangelická církev se tak stala důležitou oporou nastupujícího režimu.
Proti německým křesťanům se ještě téhož roku utvořilo opoziční hnutí zvané Vyznávající církev (Bekennende Kirche). Jeho ústřední postavou byl švýcarský reformovaný teolog Karl Barth. Na synodě v Barmen v květnu 1934 vzniklo Barmenské vyznání víry, v němž se Vyznávající církev postavila proti scestnému učení německých křesťanů. Odmítla uplatňování árijského paragrafu a führerprinzipu v církvi – hlavou církve nemůže být nikdo jiný než Ježíš Kristus.
Tím Vyznávající církev získala značný potenciál i pro politický odpor, ale ten zůstal z velké části nevyužitý. Mnozí z jejích stoupenců se neodhodlali jít do boje se státní mocí. Jednou z příčin tohoto postoje byla luterská tradice církve. S odvoláním na Lutherovo učení o dvou říších (světské a duchovní) odmítá politické angažování církve a věřících a tím spíše odmítá politickou opozici vůči státní moci, ať je tato jakákoli. Jen menšina Vyznávající církve rozvíjela odpor, například snahou pomáhat pronásledovaným židům. Brzy se tato menšina sama stala pronásledovanou…
Dietrich Bonhoeffer Vyznávající církev také podpořil. Jeho odpor proti nacistické ideologii však byl natolik nekompromisní, že s ním zůstal celkem osamocen. I jeho přátelé z Vyznávající církve považovali jeho postoje za příliš radikální. Na podzim 1933 nakrátko odešel do Londýna, kde sloužil jako farář dvou německých farností. Tento čas využil mimo jiné k tomu, aby navázal další ekumenické kontakty.
Mezi nimi vynikalo přátelství s Georgem Bellem, anglikánským biskupem v Chichesteru a předsedou ekumenické organizace Life and Work (Světová rada pro praktické křesťanství). Dietrich se snažil britskou církev informovat o skutečné situaci své církve a podstatě nacistického režimu. To nebylo vůbec jednoduché, protože mnozí angličtí duchovní chválili nový německý pořádek. Angličané vůbec viděli v Hitlerově Německu vítanou protiváhu sovětskému bolševismu. Díky Georgi Bellovi však Dietrichův hlas získal na závažnosti. Bell zveřejnil pastýřský list, v němž kritizoval vedení německé evangelické církve.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Datum: 15, května 2020 Foto: Wikimedia Commons – Dietrich Bonhoeffer