Jsme-li s některými věcmi dostatečně seznámeni, často je začneme brát jako samozřejmost. To, co dobře známe, totiž přestáváme zkoumat, přestáváme si toho vážit. Často si toho dokonce přestaneme všímat úplně. To, co dobře známe, věci, na které jsme už zvykli, nám zevšední, stanou se obyčejnými. Přestáváme nad nimi žasnout…
A zde se dostáváme k jádru věci: náš život totiž ovládá to, co obdivuje naše srdce. Je to smutné, ale mnozí z nás už událostmi okolo Ježíšova narození ohromeni nejsou. Mnohé z nás už nenaplňuje úžas, když pomyslíme, co nám ten příběh říká o Božím charakteru a plánu, i o nás samotných. Zlenivěl nám zrak a vychladla srdce.
Naše současná kultura zredukovala Vánoce na noční můru všech zákazníků a sen všech prodejců. Učí děti snít o tom, jak se budou mít báječně, pokud budou vlastnit tu či onu materiální věc. Je proto důležité, abychom se naučili odvádět pozornost dětí od skvělých hraček, od stromečků, koled, sněhových koulí a cukroví směrem k úžasnému příchodu našeho Pána a Zachránce Ježíše.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
(Podle Paula D. Trippa: Ó pojďme pokloňme se Ježíši, zpracoval David Floryk) Datum: 11. prosince 2020 Foto. Pixabay