Křesťanovo místo je ve světě, kde má hlásat Ježíše; jeho zraky jsou však upřeny k nebi, kde s Ním bude sjednocen.

Písma nám podávají tři slova, tři opěrné body křesťanské pouti. Prvním je paměť. Zmrtvýchvstalý Ježíš říká učedníkům, aby se vydali do Galileje, kde se s Ním setkali poprvé. Každý z nás má svoji Galileu, tedy místo, kde se Ježíš poprvé ukázal, kde jsme Jej poznali a obdrželi radost a nadšení z Jeho následování. Abychom byli dobří křesťané, je nezbytné mít ustavičně na paměti toto první i následující setkání s Ježíšem. To je milost paměti, která dodává jistotu ve chvílích zkoušky.

Druhým bodem je modlitba. Když Ježíš vystupuje na nebe, neodděluje se od nás. Fyzicky ano, zůstává však s námi stále spojen, aby se za nás přimlouval. Ukazuje Otci svoje rány, cenu, kterou zaplatil za nás, za naši spásu. Musíme si tedy vyprošovat milost rozjímání o nebi, milost modlitby, vztah k Ježíši, který nás slyší a je s námi.

Pak je tu ten třetí: svět. Ježíš před svým odchodem, jak jsme slyšeli  v evangeliu o Nanebevstoupení, říká učedníkům: »Jděte do celého světa«. Jděte. Křesťanovým místem je svět, aby hlásal Ježíšovo Slovo, oznamoval, že jsme spaseni a že nám Ježíš přišel dát milost, aby nás všechny vzal s Sebou k Otci.

Toto je topografie křesťanského smýšlení. Tři opěrné body našeho života: paměť, modlitba, misijní poslání; tři slova na naši cestu: Galilea, nebe a svět.

Křesťan se musí pohybovat v těchto třech dimenzích, prosit o milost paměti a říkat Pánu: »Ať nezapomenu na chvíli, kdy jsi mne vyvolil, ať nezapomenu na chvíle, kdy jsme se setkali«. Modlit se a hledět k nebi, protože tam se za nás přimlouvá On. A potom misie. Neznamená to, že všichni musejí odejít do zahraničí. Jít na misie znamená žít a dosvědčovat evangelium, dávat poznat lidem, jaký je Ježíš. A to svědectvím a Slovem, protože mluvím-li o tom, jaký je Ježíš a jaký je křesťanský život, ale žiju jako pohan, je to k ničemu. Taková misie je na nic.

Budeme-li však žít s pamětí, modlitbou a misiemi, křesťanský život bude krásný a radostný.

A toto je poslední Ježíšova věta z dnešního evangelia (Jan 16,20-23): »V den, kdy budete žít křesťansky, poznáte všechno a vaši radost vám nikdo nevezme«. Nikdo, neboť mám v paměti setkání s Ježíšem, jistotu, že Ježíš je nyní v nebi, přimlouvá se za mne a je se mnou, modlím se, odvažuji se vycházet ze sebe, mluvit k druhým a dosvědčovat svým životem, že Ježíš vstal z mrtvých a je živý. Paměť, modlitba, misie. Kéž nám Pán daruje milost chápat tuto topografii křesťanského života a jít vpřed s radostí, kterou nám nikdo nebude moci vzít.

Homílie Papeže Františka – kázání z Domu sv. Marty ze dne 26. května

Zdroj: Vatikánský rozhlas