Žd 12,1
Izraelci prosí o milost. Jde do tuhého. Utiskují je nepřátelé. Selhaly jim jejich dosavadní opory (modly). Divíme se, že lid, který prožil tolik mocných Božích činů, se znovu a znovu obrací k jiným bohům. Ale my, lid nové smlouvy, nejsme jiní. Je obtížné jenom důvěřovat – a vytrvat. Stane se, že Boha přestaneme brát v úvahu. Stačíme si sami. A pak se stane, že neseme důsledky svého postoje. Ovšem když je opravdu zle, hrdost jde stranou. Prosíme o pomoc toho, proti komu jsme se provinili. My křesťané tomu říkáme pokání. Poznáme a přiznáme, co je (s námi) špatně, prosíme o odpuštění a o záchranu. Nějaké důsledky hříchu poneseme, ale díky Boží milosti mohou být tyto důsledky jen výchovné, nikoli ničivé.
Děkuji, Bože, že jsi ke mně milosrdný.
J 6,37-40(41-46) * Sk 13,13-25
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení