Žalm 69 se modlí člověk, kterému je opravdu zle. Zajímavé je, že právě ze 14. verše to nepoznáme. Snad proto, že se ten člověk tak rozhodně dovolává Boží přízně (laskavosti), milosrdenství (solidarity) a věrnosti (spásy). Utrpení může člověka odtrhnout od Boha, když se vklíní do mezery mezi nimi. To vede k nenávisti nebo otupělosti. Ale tlak utrpení, dokonce i velkého utrpení, může člověka naopak přitisknout k Bohu. To vede k naději a vytrvalosti. Také působení radosti je dvojznačné. Úspěch může vést k pýše („jak dobře jsem si to zařídil“) nebo k vděčnosti. Jakub radí k modlitbě za jakýchkoli okolností. Je dobré přimknout se k Hospodinu. Vždyť u něho je člověk uchráněn před špatnými konci.
Bože, prosím, buď se mnou.

Mt 15,29-39 * Sk 13,1-12