Ašúr nás nezachrání, na oře nevsedneme a výrobku svých rukou nebudeme už říkat: Náš Bože! Oz 14,4

Všechno je vaše, vy však jste Kristovi a Kristus je Boží. 1K 3,22-23

V realitě, ve které dnes žijeme, ať už politicky, nebo duchovně, je vnější podoba jiná, ale ve své podstatě stejná jako v době Ozeášově. Nespoléháme na Ašúr, ale na EU nebo USA. Ve vztahu k uprchlické krizi na Turecko či NATO. Nedoufáme v to, že sedneme na oře, ale doufáme v sílu vyspělé techniky, případně ve zbrojní průmysl. Nevyrábíme si sošky, kterým bychom říkali: „Náš Bože“, ale hledáme svou identitu v osobním úspěchu, v osobním vlastnictví. Výrobkem vlastních rukou může být i náš dům, auto, postavení, životní zajištění. Severoizraelská říše prožívala dobu rozkvětu, klidu a blahobytu, a právě do této situace zaznívá slovo soudu, ale i výzva k pokání: „Navrať se, Izraeli, k Hospodinu, svému Bohu, (…) řekněte mu: Promiň nám všechnu nepravost, přijmi nás laskavě“ (Oz 14,2.3).

Pane, ptám se sám sebe: „Na koho dnes spoléhám?“ Chci vyznat, že budu spoléhat na tebe. Pomoz mi, prosím.

Ef 4,1-7 * Sk 8,26-40