V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení. Ž 77,3
A Pán nechť řídí vaše srdce k Boží lásce a k trpělivosti Kristově. 2Te 3,5
Docela často slyším lidskou otázku: Proč na mě Hospodin dopouští to či ono? A stejně často se snažím rozeznat, že otázka má směřovat spíše k dotazu: K čemu? Ani to obvykle nevede ke kýženému rozpoznání. Problémy však věřící snad přece víc přibližují k Bohu, a dokonce jistěji, než když se všechno daří. To také žalmista v celém svém zpěvu zdůrazňuje. Jsem sice v soužení, ale Pán mě zve k sobě. Tam je mi dobře. Jenže k tomu je zapotřebí dozrát, nechat se doformovat. Vidím na sobě, že se mnou má Pán ještě dost práce. Jsem rád, že se mnou má trpělivost, a chci ji mít taky.
Pane, prosím, daruj mi otevřené srdce i mysl, abych dorůstal do Kristovy podoby.
Ef 1,15-23 * Sk 5,17-33
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
