V diskusích o základních životních otázkách někdy od „progresivistů“ slyšíme, že manželství je instituce, která už se přežila a do dnešní doby se nehodí. Slyšel jsem argument, že homosexuální „manželství“ je výhodnější než manželství heterosexuální, protože žena lépe rozumí ženě než muži a podobně muž rozumí muži lépe než ženě. Dále jsem slyšel jako argument pro polyamorické svazky, že pro muže je velice těžké být věrný jedné ženě. Žít v polyamorickém svazku je prý snazší než v klasickém manželství.
Na druhé straně výzkumy veřejného mínění opakovaně prokazují, že lidé stále nejvíce touží po trvalém vztahu s jedním partnerem.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / O svobodě slova trochu jinak
Slyšel jsem ještě další argument proti klasickému manželství: Mezi lidmi je tolik nevěry, že by bylo lepší monogamní ideál opustit, když ho stejně nikdo nedodržuje. (Slovo nikdo je sice přehnané, nicméně nevěry je mezi lidmi patrně více než manželské věrnosti.) Nač si tedy lhát, nač něco předstírat. Nebylo by tedy lepší instituci manželství zrušit?
Mohli bychom tuto situaci rozebírat z mnoha stran; v tomto článku se chci zaměřit na jednu: Mnohé z těchto argumentů vycházejí z přesvědčení, že život by neměl být složitý, a pokud je něco náročné, je lépe to opustit, nebo se do toho vůbec nepouštět. A v jedné věci se patrně shodneme: Manželství náročné je.
Jde ale v našem životě především o to, aby byl jednoduchý a abychom v něm nemuseli vynakládat přílišnou námahu?
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Dlouhá cesta do sboru
V tomto článku nechci popírat, že manželství a rodinný život jsou celkově v krizi. Tvrdím ale, že naprosté opuštění ideálu manželství a intaktní biologické rodiny uvrhne společnost do ještě většího zmatku.
Od šedesátých let jsme – pokud jde o vztahy – vystaveni nejrůznějším experimentům. Největší obětí jsou děti. Děti, jejichž rodiče se rozvedou, zpravidla předčasně dospívají. V nejednom případě si rozvedená matka udělá vrbu ze svého nejstaršího potomka. Nemusí to vůbec být vědomé rozhodnutí. Nicméně takto svého potomka tak trochu připravuje o dětství. Je to pochopitelné, nicméně přesto nešťastné. Dospívající syn nebo dospívající dcera nemohou matce dát to, co očekávala o svého manžela.
V poslední době jsem se setkal s vícero případy, kdy psycholog či psycholožka bagatelizovali účinek rozvodu či rozvratu na děti. Někdy mě to velice překvapilo; zdálo se mi, že rady, které udílejí, jsou, jak se říká, „mimo mísu“. Pak jsem si všiml, že v některých případech oni sami vyrůstali v rozvrácených poměrech, a tudíž neměli osobní zkušenost s funkční rodinou.
Zdá se mi, že propagátoři sexuální revoluce příliš nedomýšleli, jaký vliv bude mít rozpad klasické rodiny na děti. A tak to nakonec dopadlo zcela jinak, než si představovali. Sice došlo ke svého druhu „zrovnoprávnění žen“, ovšem muži se přestali chovat zodpovědně. „Pilulka“ přenesla zodpovědnost za případné otěhotnění z muže na ženu – není divu, že to mužům vyhovovalo. Výsledkem je, že polovina dětí vyrůstá v podstatě bez otců.
Jako stárnoucí pastor jsem mohl pozorovat teď již tři generace rodin. A rozdíl mezi těmi, kteří vyrůstali ve spořádané rodině a těmi, kteří vyrůstali v rodině neúplné, je nebetyčný.
Ano, manželství je v krizi. Ideálu dosahuje málokdo. Na druhou stranu není pravda, že taková manželství neexistují vůbec. Radím mladým: Seznamte se s někým takovým a hledejte u nich radu, jak na to. Opustit ideál se zdůvodněním, že jeho dosažení je příliš náročné, je doslova cesta do pekel.
Pokud se budete k tomuto ideálu vztahovat, neznamená to, že budete bez obtíží. Možná vás někdo nařkne z pokrytectví. Jistě, z pokrytectví nelze nařknout někoho, kdo se sám k žádnému ideálnu nevztahuje a žádné normy neuznává. Pokud nemíříte nikam, určitě se trefíte.
Jistě, k ideálu se bude vztahovat ten, kdo ví, že život na této zemi není vše. Pokud máme jen tento život, pak nemá cenu vztahovat se k ideálu, a člověku se zdá, že by si měl hlavně „užívat“. Pozor ale: Etymologie tohoto slůvka je zrádná. Užívat = u-žívat. Předpona „u“ je tzv. privativní; vyskytuje se v takových slovech jako „u-bývat“, „u-létat“, „u-trácet“…Člověk si může život tak dlouho „užívat“, až si ho úplně užije a nic mu nezbude.
Lépe je naplňovat smysl manželství, kterým je učit se milovat a stávat se člověkem, jakého ze mě Bůh chce mít. Pravda, mnohdy to není tak zábavné, jako je ono užívání. Nicméně rozhodně to není méně dobrodružné.
Proto volám: Bůh nás nestvořil k tomu, aby náš život byl jednoduchý! Jordan Peterson vícekrát upozorňuje na Abrahama, kterého nazýváme „otec víry“. Žil si spokojený život uprostřed svého početného a zřejmě majetného příbuzenstva, a tu ho osloví Bůh a řekne mu, aby svůj pohodlný život opustil a vydal se na dalekou cestu do neznámé země. A Abraham se stal otcem víry, protože Boží hlas poslechl a pohodlný život vyměnil za dobrodružné putování. Třicet procent mladých Japonců prý neopouští domov a vesměs žije bez sexu. Pohodlný život neopustili. A uzavírá se jakási elipsa: Sexuální revoluce měla „osvobodit sex“, ale nyní mnozí lidé o sex přestávají stát. Kupodivu se to netýká křesťanů, kterým se kdysi vyčítala pruderie a kteří byli považováni za anti-sexuální. (Ten zákon nezamýšlených důsledků je pěkná potvora.)
A co ty? K čemu tě Bůh volá? Vyrazíš na cestu?
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 3. ledna 2024 Foto: Pixabay – ilustrační
2 Komentáře
Karel Krejčí
Domnívám se, že ti, co čtou tento a jiné podobně zaměřené deníky, na cestu již vyrazili. Po této cestě ale jistě nebudeme kráčet sami a bude se nám nabízet (nebo spíše podbízet) mnoho průvodců. A bude to jako v pohádkách, nejprve „nalítneme“ na ty, kteří nás nalákají na vzdušné zámky, krásné prince a princezny, kouzelné měšce, bohatství a moc. Ale stejně jako v pohádkách se náhle objeví drak, který nám ve skutečnosti tento blud nebo krásný sen překazí a uvede nás do reálu. Mezi námi a oním zámkem s krásnou princeznou nebo princem bude stát drak a z mnoha hlav bude na nás dštít oheň a síru. Ony ty pohádky zase nejsou až tak mimo, ale lze v nich nalézat velké poučení. Paralely oněch postav, tvorů, kouzel a nadpřirozených sil, můžeme rozeznávat v každé době. Dosti často je nám na překážku vlastní pýcha a chytrost a je otázkou času, kdy nám „osud“ postaví do cesty něco, co nás vrátí správným směrem nebo vyvede z bludiště klamu. Ano, je třeba jako Abraham vyrazit na cestu a snažit se jít tím správným směrem, ale především, být si jist správným a spolehlivým průvodcem …
pavel v
Když si člověk přečte tento článek, bude se mu zdát, že „dobře už bylo“. Řekl bych, že věc je poněkud složitější.
Autor má pravdu, že volná láska hlásaná hnutím hippies je nepřijatelná. Je to cosi divošského, až zvířecího. Je to popření společenského řádu. Experimenty s polyamorií ukazují, že se takové svazky velmi brzy rozpadnou a účastníkům zůstanou těžké šrámy na duši. Rozvodovost v Česku dosahuje téměř 50% uzavřených sňatků. Toto číslo je poněkud zavádějící, protože velká část rozvodů připadá na lidi, kteří se rozvádějí opakovaně. Mnoho lidí žije „na psí knížku“. Jde o velmi nestabilní svazky – nevzniká příbuzenský poměr mezi rodinami partnerů. Člověk, který rozbije manželský svazek, již není na rozdíl od minulosti stigmatizován. Autor má pravdu, že kvůli uvedeným jevům velice trpí děti. Tyto děti pak při uzavírání vlastního svazku nejsou schopny svému partneru důvěřovat. To se projeví například tak, že každý partner má své vlastní peníze, jakoby k sobě nepatřili.
Podle mého soudu nestačí „plakat nad rozlitým mlékem“, ale je třeba hledat nápravu. Nalezení nápravy je možné jen tehdy, když porozumíme příčinám neblahého stavu. Na první pohled se může zdát, že příčinou je odklon od evangelia, totiž sobectví lidí, kteří manželství uzavírají – když vyprchá tělesná láska, vymění muž manželku za „mladší model“. Na tom je mnoho pravdy, ale není to celá pravda. Příčiny jsou hlubší.
I když se lidé v dobách mého mládí (je mi 70) mnohem méně rozváděli, tehdejší stav nebyl o mnoho lepší. Muž byl vesměs v tehdejší rodině pánem a žena v pozici služky (berte to jako nadsázku, výjimky existovaly). To se ještě zhoršilo, když žena měla vlastní zaměstnání. V dobách mého dětství to už byla drtivá většina žen. Taková žena pak měla dvě směny, přičemž většina mužů po příchodu z práce se věnovala svému hobby. Muži často zvykově zneužívali dominantního postavení. Když muž propadl alkoholu, žena neměla téměř žádnou možnost se s ním rozejít. To samé platilo pro muže, který svou ženu bil. Ženy byly v zoufalém postavení. Velmi nezdravý stav rodin byl spouštěčem emancipace žen a následně i rozpadu mnohých manželství. Dnes se manželství rozpadají z jiných důvodů, nicméně startem byla silná nespravedlnost uvnitř „tradiční“ rodiny.
Kdysi jsem absolvoval kurz „Manželská setkání“ pořádaný hnutím YMCA původem z Finska. https://manzelskasetkani.cz/ Oceňoval jsem tam, že ač se jenalo o křesťanskou ekumenickou akci, byla prostá zbožných frází a obsahovala praktický nácvik soužití založeného na vzájemném porozumění. To je cesta, protože ďábel je obvykle skrytý v detailu. Až dají do pořádku svá manželství věřící lidé, budou moci být příkladem ostatním. Domnívám se, že zatím tomu tak není.